„Vždyť to nebude fungovat – u nás

jsme to zkoušeli, v sousedních

zemích to zkoušeli, hospodaření

řízené státem, obchod s centrální

regulací cen, žádný ze socialistických receptů přece nikdy neskončil

dobře!“ Češi, Slováci, Poláci nebo

Maďaři, zkrátka občani bývalého

socialistického státu, museli vrtět

hlavou, když se venezuelský prezident Hugo Chávez snažil budovat

socialismus 21. století.

Jenže Venezuelané si mysleli něco

jiného. Mysleli si, že socialismus je

krásná a spravedlivá myšlenka. Jenom je třeba ji uskutečnit náležitým

způsobem. Ne jako ti ušmudlaní

hloupí Východoevropané, kterým

kouká sláma z bot a kteří nikdy

myšlenky velkého Marxe správně

nepochopili.

BACHA NA VÝCHOĎÁKY

Pocházíte z východní Evropy?

Šup s vámi do škatulky. Setkáte

se v ní s pestrou společností. Jsou

v ní natvrdlí sovětští komunisté

brežněvovské doby i ruští oligarchové nové doby. Rumunští žebráci

a kapsáři, které najdete v každé západoevropské metropoli. Češi, kteří

v Británii žádají o sociální dávky

a nejsou mezi místními příliš oblíbeni. Poláci, kteří sice o sociální dávky

zpravidla nežádají, ale bývají Brity

čerpajícími dávky osočováni z toho,

že jim berou práci. Dále ve škatulce

najdeme maďarské antisemity ze

strany Jobbik. A tak bychom mohli

pokračovat dál…

Pejorativní škatulce s nápisem „postkomunistická východní Evropa“ neunikne nikdo z našich končin. Ať už

jste uklízečka, nebo předseda vlády.

Čím si právě tato část zeměkoule

zasloužila, že se na ni i po takové

době po pádu železné opony všichni

dívají skrz prsty? Vždyť přece v roce

1971, dvacet šest let po válce,

nikdo nepoužíval pro Itálii označení „postfašistický stát“. Španělský

diktátor Franco zemřel v roce 1975,

ale v roce 2001 nikoho nenapadlo

nadávat Španělům do postfašistů.

V případě Česka, Slovenska, Polska

a dalších zemí je nálepka „postkomunistická země“ zřejmě věčná.

Vždyť se už používá déle, než trval

dočasný pobyt sovětských vojsk.

MY NE, TO ONI

Francouzi, Němci, Rakušané i další

„západní“ národy mají tendenci

dívat se na své chudší východní

sousedy svrchu. Ale ruku na srdce.

Jak se díváme my, Češi, na Rumuny,

Ukrajince, Rusy a další národy, které

jsou ještě chudší než my sami? Připusťme si pravdu. Můžeme tvrdit, že

nemáme předsudky a jsme oproštěni

od rasismu a šovinismu. Ale investovali byste peníze do fondu, jehož domicil je dejme tomu v Rumunsku?

Investovali byste raději do ruských,

nebo německých dluhopisů? Jen pro

informaci: Německo je zadlužené

podstatně víc než Rusko a historické

zkušenosti s německými dluhopisy

jsou zhruba stejné jako s dluhopisy

ruskými – naprosto katastrofální.

Půjčili byste peníze raději Polákovi,

nebo Britovi? Z jiných než finančních témat: byli byste raději, kdyby

váš syn randil spíš s Francouzkou,

nebo s Ukrajinkou? Jeli byste radši

studovat do Amsterdamu, nebo

do Moskvy?

Lidé z celého světa mají tendenci

připisovat sami sobě kladné

vlastnosti a záporné vlastnosti

vzdáleným národům, o kterých se

nic neví, anebo naopak národům

sousedním, o nichž se pro změnu ví až příliš. Příklad: Každý zná

úsloví „pije jako Dán“. Těžko říci,

proč právě Dánové se stali v Česku

příslovečným národem pijáků. Ale

v Dánsku se říká „pije jako Švéd“.

Nepochybně na základě důkladné

znalosti sousedů. Švédové zase říkají „pije jako Fin“. Co říkají Finové,

když někdo pije opravdu hodně?

Říkají, že pije jako Rus. A v Rusku

se prý říká „pije jako mužik“…

Velmi nepříjemná nemoc známá

jako syfilis byla dříve nazývána

francouzskou nemocí. Především

v Anglii. Ve Francii jí říkali italská

nemoc, v Itálii neapolská nemoc.

V Neapoli byla syfilis známá jako

španělská nemoc, což odpovídá

historické skutečnosti, Španělé ji

dovezli z Ameriky. Pohled z jiné

části Evropy: Rusové nazývali syfilis

polskou nemocí. Poláci jí říkali turecká nemoc, Turci zase křesťanská

nemoc. Pro Tahiťany byla naopak

anglickou nemocí, pro Indy portugalskou nemocí…

VYSPĚLÍ VS. ZAOSTALÍ

Vrátíme-li se do moderní doby, nelze

opominout škatulkování běžné

ve světě financí. Rozdělení světa

na vyspělé trhy a emerging markets je

prvním a nejvýznamnějším příkladem mentální segregace. Jak se

země jako Řecko nebo Portugalsko

dostaly do kategorie vyspělých trhů?

Nepochybně jen z důvodů zvykových a částečně snad i politických.

Vlády obou zemí se vždycky politicky a diplomaticky ozývaly, když

byly řazeny do „nižší“ kategorie.

Investičním bankám a redakcím The

Economist a The Financial Times nako23