„Vždyť to nebude fungovat – u nás
jsme to zkoušeli, v sousedních
zemích to zkoušeli, hospodaření
řízené státem, obchod s centrální
regulací cen, žádný ze socialistických receptů přece nikdy neskončil
dobře!“ Češi, Slováci, Poláci nebo
Maďaři, zkrátka občani bývalého
socialistického státu, museli vrtět
hlavou, když se venezuelský prezident Hugo Chávez snažil budovat
socialismus 21. století.
Jenže Venezuelané si mysleli něco
jiného. Mysleli si, že socialismus je
krásná a spravedlivá myšlenka. Jenom je třeba ji uskutečnit náležitým
způsobem. Ne jako ti ušmudlaní
hloupí Východoevropané, kterým
kouká sláma z bot a kteří nikdy
myšlenky velkého Marxe správně
nepochopili.
BACHA NA VÝCHOĎÁKY
Pocházíte z východní Evropy?
Šup s vámi do škatulky. Setkáte
se v ní s pestrou společností. Jsou
v ní natvrdlí sovětští komunisté
brežněvovské doby i ruští oligarchové nové doby. Rumunští žebráci
a kapsáři, které najdete v každé západoevropské metropoli. Češi, kteří
v Británii žádají o sociální dávky
a nejsou mezi místními příliš oblíbeni. Poláci, kteří sice o sociální dávky
zpravidla nežádají, ale bývají Brity
čerpajícími dávky osočováni z toho,
že jim berou práci. Dále ve škatulce
najdeme maďarské antisemity ze
strany Jobbik. A tak bychom mohli
pokračovat dál…
Pejorativní škatulce s nápisem „postkomunistická východní Evropa“ neunikne nikdo z našich končin. Ať už
jste uklízečka, nebo předseda vlády.
Čím si právě tato část zeměkoule
zasloužila, že se na ni i po takové
době po pádu železné opony všichni
dívají skrz prsty? Vždyť přece v roce
1971, dvacet šest let po válce,
nikdo nepoužíval pro Itálii označení „postfašistický stát“. Španělský
diktátor Franco zemřel v roce 1975,
ale v roce 2001 nikoho nenapadlo
nadávat Španělům do postfašistů.
V případě Česka, Slovenska, Polska
a dalších zemí je nálepka „postkomunistická země“ zřejmě věčná.
Vždyť se už používá déle, než trval
dočasný pobyt sovětských vojsk.
MY NE, TO ONI
Francouzi, Němci, Rakušané i další
„západní“ národy mají tendenci
dívat se na své chudší východní
sousedy svrchu. Ale ruku na srdce.
Jak se díváme my, Češi, na Rumuny,
Ukrajince, Rusy a další národy, které
jsou ještě chudší než my sami? Připusťme si pravdu. Můžeme tvrdit, že
nemáme předsudky a jsme oproštěni
od rasismu a šovinismu. Ale investovali byste peníze do fondu, jehož domicil je dejme tomu v Rumunsku?
Investovali byste raději do ruských,
nebo německých dluhopisů? Jen pro
informaci: Německo je zadlužené
podstatně víc než Rusko a historické
zkušenosti s německými dluhopisy
jsou zhruba stejné jako s dluhopisy
ruskými – naprosto katastrofální.
Půjčili byste peníze raději Polákovi,
nebo Britovi? Z jiných než finančních témat: byli byste raději, kdyby
váš syn randil spíš s Francouzkou,
nebo s Ukrajinkou? Jeli byste radši
studovat do Amsterdamu, nebo
do Moskvy?
Lidé z celého světa mají tendenci
připisovat sami sobě kladné
vlastnosti a záporné vlastnosti
vzdáleným národům, o kterých se
nic neví, anebo naopak národům
sousedním, o nichž se pro změnu ví až příliš. Příklad: Každý zná
úsloví „pije jako Dán“. Těžko říci,
proč právě Dánové se stali v Česku
příslovečným národem pijáků. Ale
v Dánsku se říká „pije jako Švéd“.
Nepochybně na základě důkladné
znalosti sousedů. Švédové zase říkají „pije jako Fin“. Co říkají Finové,
když někdo pije opravdu hodně?
Říkají, že pije jako Rus. A v Rusku
se prý říká „pije jako mužik“…
Velmi nepříjemná nemoc známá
jako syfilis byla dříve nazývána
francouzskou nemocí. Především
v Anglii. Ve Francii jí říkali italská
nemoc, v Itálii neapolská nemoc.
V Neapoli byla syfilis známá jako
španělská nemoc, což odpovídá
historické skutečnosti, Španělé ji
dovezli z Ameriky. Pohled z jiné
části Evropy: Rusové nazývali syfilis
polskou nemocí. Poláci jí říkali turecká nemoc, Turci zase křesťanská
nemoc. Pro Tahiťany byla naopak
anglickou nemocí, pro Indy portugalskou nemocí…
VYSPĚLÍ VS. ZAOSTALÍ
Vrátíme-li se do moderní doby, nelze
opominout škatulkování běžné
ve světě financí. Rozdělení světa
na vyspělé trhy a emerging markets je
prvním a nejvýznamnějším příkladem mentální segregace. Jak se
země jako Řecko nebo Portugalsko
dostaly do kategorie vyspělých trhů?
Nepochybně jen z důvodů zvykových a částečně snad i politických.
Vlády obou zemí se vždycky politicky a diplomaticky ozývaly, když
byly řazeny do „nižší“ kategorie.
Investičním bankám a redakcím The
Economist a The Financial Times nako23