KALEIDOSKOP @KohoutPavel

nec došla trpělivost a Řecko i Portugalsko byly formálně povýšeny

do kategorie vyspělých zemí. Ovšem

pouze dočasně, než začala evropská

finanční krize.

Úplným extrémem pak byl vznik

kategorie zemí zvané EEMEA někdy

v 90. letech minulého století: východní Evropa, Blízký východ a Afrika. Zahrnout do jediné kategorie tak

odlišné země jako Česko a Nigérii,

pervelmoc, a nemá na to, v Číně

pravděpodobně probíhá plíživá

úvěrová krize, která může kdykoli

přerůst do akutní fáze. Nicméně skupina BRIC ukazuje sílu škatulkování

víc než cokoli jiného.

AŽ ZBOHATNEME

Ale zpět do Česka. Pokud se vám

nelíbí zaškatulkování do východní

postkomunistické Evropy, je tu malá

stráž“. Také nápisy „Češi, nekraďte tady“, známé z počátku 90. let,

už zmizely z rakouských obchodů.

Možná jednou budou mít Češi

ve světě podobnou pověst, jako mají

třeba Švédové. Nejprve ale budou

muset zbohatnout, protože – jak

ukazuje staletími prověřená zkušenost – chudé země mají vždy tendenci mít horší pověst než bohaté.

Anebo to možná bude opačně: dnes

bohaté země třeba jednou zchudnou. Jak víme, i z vyspělých zemí se

můžou stát emerging markets.

Možná jednou budeme mít podobnou pověst

jako Švédové. Nejdřív ale musíme zbohatnout.

Polsko a Libanon, Maďarsko a Saúdskou Arábii, Slovinsko a Rusko bylo

opravdu mistrovským dílem v kategorii škatulkování. Středoevropské

země tím byly nepochybně poškozeny, zatímco Blízký východ obdržel

punc regionu, který na tom není

relativně tak zle. Jak mylná byla tato

vize, víme všichni…

Pravděpodobně nejslavnější škatulkou byla skupina BRIC: Brazílie,

Rusko, Indie a Čína. Vymyslel ji Jim

O’Neill, analytik banky Goldman

Sachs, v roce 2003. Zkratka zněla

úderně a stál za ní poutavý příběh

o čtyřech budoucích supervelmocích. Příběh tak chytlavý, že sami

vůdci zmíněných zemí založili

mezivládní skupinu stejného jména

a začali pořádat summity.

Jestli se z těchto zemí někdy stanou

opravdové supervelmoci, je otázka.

Brazílie trpí vleklou ekonomickou

a politickou krizí, Indie pomalu

a ztěžka reformuje největší byrokracii na světě, Rusko si hraje na su24

naděje. Byly doby, kdy i například

taková Francie mívala podobnou

nebo horší pověst, než jakou mají

dnes země východní Evropy. Nešlo

jen o onu nešťastnou nemoc. Tak

například neomluvená absence v zaměstnání se anglicky řekne „French

leave“, tedy francouzská dovolená.

Pornografie bývala v angličtině označována jako „francouzské pohlednice“, a když anglický gentleman

hodlal pronést něco obscénního,

prohlásil „pardon my French“ –

omluvte moji francouzštinu.

Různé příklady z literatury ukazují,

že Francouzi byli během 19. století

na sever od kanálu La Manche skutečně považováni za neseriózní, povrchní a vulgární. Ještě hůř na tom

byly Francouzky. Jejich pověst byla

mnohem horší, než jakou dnes mají

české au pair v Británii – tak to alespoň vypadá podle knihy Angličané

od Jeremyho Paxmana. Už jen fakt,

že prostitutkám se říkalo „francouzská stráž“, o něčem vypovídá.

Naštěstí neexistuje termín „česká

PAVEL KOHOUT

Pracoval pro PPF investiční

společnost, Komero,

ING Investment Management

a byl jedním ze zakladatelů

Partners Financial Services.

V letech 2002–2003 působil jako

člen sboru poradců ministra

financí Bohuslava Sobotky,

od roku 2004 do roku 2006 byl

členem konzultačního týmu

Vlastimila Tlustého, později byl

dlouholetým členem Národní

ekonomické rady vlády. Patří též

mezi zakladatele Institutu pro

politiku a ekonomiku.