KALEIDOSKOP @KohoutPavel

nec došla trpělivost a Řecko i Portugalsko byly formálně povýšeny do kategorie vyspělých zemí. Ovšem pouze dočasně, než začala evropská finanční krize. Úplným extrémem pak byl vznik kategorie zemí zvané EEMEA někdy v 90. letech minulého století: východní Evropa, Blízký východ a Afrika. Zahrnout do jediné kategorie tak odlišné země jako Česko a Nigérii,

pervelmoc, a nemá na to, v Číně pravděpodobně probíhá plíživá úvěrová krize, která může kdykoli přerůst do akutní fáze. Nicméně skupina BRIC ukazuje sílu škatulkování víc než cokoli jiného.

AŽ ZBOHATNEME Ale zpět do Česka. Pokud se vám nelíbí zaškatulkování do východní postkomunistické Evropy, je tu malá

stráž“. Také nápisy „Češi, nekraďte tady“, známé z počátku 90. let, už zmizely z rakouských obchodů. Možná jednou budou mít Češi ve světě podobnou pověst, jako mají třeba Švédové. Nejprve ale budou muset zbohatnout, protože – jak ukazuje staletími prověřená zkušenost – chudé země mají vždy tendenci mít horší pověst než bohaté. Anebo to možná bude opačně: dnes bohaté země třeba jednou zchudnou. Jak víme, i z vyspělých zemí se můžou stát emerging markets.

Možná jednou budeme mít podobnou pověst jako Švédové. Nejdřív ale musíme zbohatnout. Polsko a Libanon, Maďarsko a Saúdskou Arábii, Slovinsko a Rusko bylo opravdu mistrovským dílem v kategorii škatulkování. Středoevropské země tím byly nepochybně poškozeny, zatímco Blízký východ obdržel punc regionu, který na tom není relativně tak zle. Jak mylná byla tato vize, víme všichni… Pravděpodobně nejslavnější škatulkou byla skupina BRIC: Brazílie, Rusko, Indie a Čína. Vymyslel ji Jim O’Neill, analytik banky Goldman Sachs, v roce 2003. Zkratka zněla úderně a stál za ní poutavý příběh o čtyřech budoucích supervelmocích. Příběh tak chytlavý, že sami vůdci zmíněných zemí založili mezivládní skupinu stejného jména a začali pořádat summity. Jestli se z těchto zemí někdy stanou opravdové supervelmoci, je otázka. Brazílie trpí vleklou ekonomickou a politickou krizí, Indie pomalu a ztěžka reformuje největší byrokracii na světě, Rusko si hraje na su24

naděje. Byly doby, kdy i například taková Francie mívala podobnou nebo horší pověst, než jakou mají dnes země východní Evropy. Nešlo jen o onu nešťastnou nemoc. Tak například neomluvená absence v zaměstnání se anglicky řekne „French leave“, tedy francouzská dovolená. Pornografie bývala v angličtině označována jako „francouzské pohlednice“, a když anglický gentleman hodlal pronést něco obscénního, prohlásil „pardon my French“ – omluvte moji francouzštinu. Různé příklady z literatury ukazují, že Francouzi byli během 19. století na sever od kanálu La Manche skutečně považováni za neseriózní, povrchní a vulgární. Ještě hůř na tom byly Francouzky. Jejich pověst byla mnohem horší, než jakou dnes mají české au pair v Británii – tak to alespoň vypadá podle knihy Angličané od Jeremyho Paxmana. Už jen fakt, že prostitutkám se říkalo „francouzská stráž“, o něčem vypovídá. Naštěstí neexistuje termín „česká

PAVEL KOHOUT Pracoval pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a byl jedním ze zakladatelů Partners Financial Services. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky, od roku 2004 do roku 2006 byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého, později byl dlouholetým členem Národní ekonomické rady vlády. Patří též mezi zakladatele Institutu pro politiku a ekonomiku.