KALEIDOSKOP @KohoutPavel
nec došla trpělivost a Řecko i Portugalsko byly formálně povýšeny
do kategorie vyspělých zemí. Ovšem
pouze dočasně, než začala evropská
finanční krize.
Úplným extrémem pak byl vznik
kategorie zemí zvané EEMEA někdy
v 90. letech minulého století: východní Evropa, Blízký východ a Afrika. Zahrnout do jediné kategorie tak
odlišné země jako Česko a Nigérii,
pervelmoc, a nemá na to, v Číně
pravděpodobně probíhá plíživá
úvěrová krize, která může kdykoli
přerůst do akutní fáze. Nicméně skupina BRIC ukazuje sílu škatulkování
víc než cokoli jiného.
AŽ ZBOHATNEME
Ale zpět do Česka. Pokud se vám
nelíbí zaškatulkování do východní
postkomunistické Evropy, je tu malá
stráž“. Také nápisy „Češi, nekraďte tady“, známé z počátku 90. let,
už zmizely z rakouských obchodů.
Možná jednou budou mít Češi
ve světě podobnou pověst, jako mají
třeba Švédové. Nejprve ale budou
muset zbohatnout, protože – jak
ukazuje staletími prověřená zkušenost – chudé země mají vždy tendenci mít horší pověst než bohaté.
Anebo to možná bude opačně: dnes
bohaté země třeba jednou zchudnou. Jak víme, i z vyspělých zemí se
můžou stát emerging markets.
Možná jednou budeme mít podobnou pověst
jako Švédové. Nejdřív ale musíme zbohatnout.
Polsko a Libanon, Maďarsko a Saúdskou Arábii, Slovinsko a Rusko bylo
opravdu mistrovským dílem v kategorii škatulkování. Středoevropské
země tím byly nepochybně poškozeny, zatímco Blízký východ obdržel
punc regionu, který na tom není
relativně tak zle. Jak mylná byla tato
vize, víme všichni…
Pravděpodobně nejslavnější škatulkou byla skupina BRIC: Brazílie,
Rusko, Indie a Čína. Vymyslel ji Jim
O’Neill, analytik banky Goldman
Sachs, v roce 2003. Zkratka zněla
úderně a stál za ní poutavý příběh
o čtyřech budoucích supervelmocích. Příběh tak chytlavý, že sami
vůdci zmíněných zemí založili
mezivládní skupinu stejného jména
a začali pořádat summity.
Jestli se z těchto zemí někdy stanou
opravdové supervelmoci, je otázka.
Brazílie trpí vleklou ekonomickou
a politickou krizí, Indie pomalu
a ztěžka reformuje největší byrokracii na světě, Rusko si hraje na su24
naděje. Byly doby, kdy i například
taková Francie mívala podobnou
nebo horší pověst, než jakou mají
dnes země východní Evropy. Nešlo
jen o onu nešťastnou nemoc. Tak
například neomluvená absence v zaměstnání se anglicky řekne „French
leave“, tedy francouzská dovolená.
Pornografie bývala v angličtině označována jako „francouzské pohlednice“, a když anglický gentleman
hodlal pronést něco obscénního,
prohlásil „pardon my French“ –
omluvte moji francouzštinu.
Různé příklady z literatury ukazují,
že Francouzi byli během 19. století
na sever od kanálu La Manche skutečně považováni za neseriózní, povrchní a vulgární. Ještě hůř na tom
byly Francouzky. Jejich pověst byla
mnohem horší, než jakou dnes mají
české au pair v Británii – tak to alespoň vypadá podle knihy Angličané
od Jeremyho Paxmana. Už jen fakt,
že prostitutkám se říkalo „francouzská stráž“, o něčem vypovídá.
Naštěstí neexistuje termín „česká
PAVEL KOHOUT
Pracoval pro PPF investiční
společnost, Komero,
ING Investment Management
a byl jedním ze zakladatelů
Partners Financial Services.
V letech 2002–2003 působil jako
člen sboru poradců ministra
financí Bohuslava Sobotky,
od roku 2004 do roku 2006 byl
členem konzultačního týmu
Vlastimila Tlustého, později byl
dlouholetým členem Národní
ekonomické rady vlády. Patří též
mezi zakladatele Institutu pro
politiku a ekonomiku.