ANALÝZA

Čínská společnost CEFC je většinovým vlastníkem fotbalového klubu SK Slavia Praha.

Uprostřed spolumajitel klubu Jiří Šimáně a předseda představenstva Jaroslav Tvrdík.

JEN DOHÁNÍME

Tedy – mohlo to tak vypadat.

Nepozorný konzument zpravodajství mohl ze stamiliard létajících

vzduchem vyvodit, že Česko udělalo

obchod století. Ve skutečnosti čínské

investice do Česka zatím za zvláštní řeč nestály, ale ani pokud dojde

na letošní sliby, pořád to zdaleka

nebude stačit na čelní místa v žebříčcích. „Dosavadní objem čínských

investic je vzhledem k celkovému

objemu přímých zahraničních investic v České republice zanedbatelně

nízký,“ říká hlavní ekonom firmy

Deloitte David Marek a dodává,

že ke konci loňského roku objem

investic čínských firem v Česku činil

přibližně šest miliard korun, což je

0,22 procenta z celkového objemu

zahraničních investic. Odpovídá to

zhruba tomu, kolik v Česku investují

Finové. Pokud bychom započetli

letos ohlášené či očekávané čínské

28

investice, zvýšil by se jejich celkový

objem na sto miliard korun a podíl

na celkovém objemu zahraničních

investic na 3,5 procenta. Velikost

čínských investic by tak byla srovnatelná s investicemi z Belgie či Kypru.

SLIBY, CHYBY

Abychom si v Česku nemysleli, že

jsme byli při lovu čínských investic výjimečně úspěšní, stačí pohled

na mezinárodní statistiky. „Objem

čínských investic v Evropě se loni

zvýšil o 28 procent na 23 miliard

dolarů (552 miliard korun), v USA

čínské investice stouply o 17 procent

na 15 miliard dolarů (360 miliard

korun). Ve srovnání s tím jsou loňské investice Číny v Česku (asi 280

milionů dolarů) kapkou v moři,“

říká David Marek.

A že nad čínskými investicemi zatím

není důvod žasnout, potvrzují i údaje

vládní agentury CzechInvest, prostřednictvím které k nám v posledních letech proteklo řádově víc peněz

z Japonska a Jižní Koreje. Ekonom

Tomáš Sedláček k tomu dodává, že

i když jsou třeba právě jihokorejské

investice v Česku nesrovnatelně vyšší, nikdo to nekomentuje. Podle něho

je to tak správně, jde prý o „normální

obchod“. „Nemám nic proti obchodu

s Čínou ani s Ruskem, ale netuším,

proč kvůli těmto dvěma politickým,

nikoliv ekonomickým velmocem

měníme svoji zahraniční politiku,“

dodává Sedláček.

Většina peněz z Číny je navíc zatím

pouze slíbená. Suma, kterou se

na konci března chlubili zástupci

Hradu, se v reálu může pořádně

scvrknout. Ukázal to příklad plánovaného vstupu čínské skupiny CEFC

do banky J&T. Za padesát procent

akcií měli dát Číňané 27 miliard

korun, ale z obchodu sešlo s odůvod-