Známkování, unifikované třídy se

školními lavicemi a učitelé s předem

nalajnovanými osnovami jednotlivých předmětů? Zapomeňte na to!

Zakladatel prestižního gymnázia

PORG a šéf společnosti Scio Ondřej

Šteffl chce ukázat rodičům, že pro

jejich děti je v dnešním světě přínosnější alternativní způsob vzdělávání. A jsou to prý právě rodiče,

kdo je dnes největší brzdou změn

v českém školství. „Bohužel jsou

hrozně konzervativní. Na současném systému nevidí nic špatného,

vždyť jím přece taky prošli. Vůbec

pak nepřemýšlejí nad tím, že to jde

dělat i jinak,“ říká vystudovaný matematik a fyzik, který u nás po revoluci založil první soukromou školu

od roku 1948. Rodiče by se podle

něj neměli snažit děti v otázkách

vzdělávání řídit, vnitřní motivaci si

prý jejich ratolesti najdou samy. Ta

vnější, u nás často v podobě odměn

a trestů, jim ze školy naopak udělá

nepříjemnou povinnost.

ScioŠkola má za sebou první rok, jak

ho hodnotíte?

Myslím, že děti i rodiče jsou spokojení. Vím o řadě rodičů, kteří

u nás mají dítě a chtěli by do školy

dostat i jeho sourozence. A líbí se

tu i lidem, kteří u nás pracují –

v září otevíráme další školu v Praze

a v týmu jsou i partneři prvních

průvodců. Z toho usuzuju, že doma

asi neposlouchají, jaká je u nás

otrava a dřina. Myslím, že tohle je

mnohem cennější, než kdyby nás

plácal po ramenou někdo, kdo náš

projekt pořádně nezná.

škol, je systémem pokaženější víc,

než jsme si představovali. Ve veřejných školách získaly řadu návyků

a postojů, které se těžko mění.

Co máte konkrétně na mysli?

Obecně k nám chodí děti, které

měly na státní škole nějaký problém. K některým se škola chovala

nepřátelsky, a tak ji začaly vnímat

jako nepřítele. Když pak přijdou

k nám, jsou zmatené – školu mají

zaškatulkovanou jako nepřítele,

ale my se tak nechováme. Pak jim

nějakou dobu trvá, než se z toho

proberou.

V čem jsou vlastně vaše školy jiné

než ty veřejné?

Rozdíl je už ve velikosti. Naše školy

jsou maličké, snažíme se, aby počet

dětí nepřesáhl sto padesát. Tohle

číslo má svůj důvod – podle evolučních teorií a antropologických

výzkumů je 150 lidí ideální počet.

Skupina se navzájem zná a dokáže

společně fungovat. Podstatnější je,

že u nás nenajdete žádné třídy, děti

jsou různě promíchané a přeskupují

se podle projektů, na kterých pracují. A samozřejmě je rozdílný i náš

přístup k výuce. Nedáváme známky,

nejedeme podle nalajnovaných rozvrhů, ale dáváme dětem možnost

zvolit si, co budou dělat. Někdy je

to jenom na nich, jindy si vybírají

z konkrétní nabídky.

Na webu popisujete ScioŠkoly jako

prostředí, kde umožňujete dětem

učit se stylem, který je jim vlastní.

Co si pod tím představit?

Máte i nějaké negativní zkušenosti?

I ty se samozřejmě najdou. Řada

dětí, které k nám přišly z veřejných

Jednoduše je neřídíme jako ve veřejné škole. Necháváme je, aby se

rozhodovaly samy. Vezměte si, jak

se třeba skupinka malých dětí chová

v lese. Některé lezou po stromech,

další sbírají brouky nebo staví

přehradu v potoce. Protože to dělají

aktivně a se zaujetím, naučí se při

tom spoustu věcí – učí se komunikovat ve skupině, dozvědí se něco

o přírodě, rozvíjejí hrubou i jemnou

motoriku. A ScioŠkoly fungují právě

na tomhle principu – vytváříme

prostředí, ve kterém se děti můžou

samostatně rozvíjet a učit.

Rodiče zvyklé na tradiční výuku

může děsit, že děti nebudou mít

žádný řád…

Pak by neměli dítě do ScioŠkoly

posílat. Já ani nechci tvrdit, že by

všechny školy měly být založené

na tomhle principu. Školy můžou

být různé. Pokud rodiče upřednostňují ty, kde panuje řád a přísnost,

je to jejich volba. Měli by se ale

zamyslet nad světem, ve kterém

budou jejich děti žít, a vybrat školu,

která je na budoucnost připraví. My

vycházíme z toho, že se svět bude

čím dál víc a rychleji měnit a bude

pořád složitější. Proto učíme děti

tímhle způsobem.

Ve vašich školách nejsou učitelé, ale

průvodci. Co to znamená?

Úkolem našich průvodců není děti

učit, to velmi často zvládají samy.

Průvodci je jednotlivými úkoly

pouze provázejí a pomáhají jim,

když narazí na nějaký problém.

Je těžké takové lidi sehnat?

Do první pražské školy se hlásilo

170 uchazečů, do druhé 140. Z takového počtu není úplně snadné

vybírat, ale nakonec můžete sestavit

skvělý tým.

43