REPORTÁŽ
Pozor, pozor! Pozor, pozor! Vážení
soudruzi, městská rada oznamuje, že
v souvislosti s havárií v Černobylské
jaderné elektrárně došlo k nepříznivé radiační situaci. Stranické i vládní orgány
a armáda podnikají nezbytná opatření.
Vzhledem k zajištění naprosté bezpečnosti
obyvatel, především dětí, je ale nutná
dočasná evakuace…
V ruštině má tento text ještě větší
sílu. Zvlášť když víte, o jak fatální
katastrofu tehdy šlo. A město Pripjať,
které se nachází 94 kilometrů severně od Kyjeva, zhruba 16 kilometrů od hranice s Běloruskem a 3,5
kilometru od atomové elektrárny,
pocítilo havárii Černobylu nejhůř.
TOULAT SE V ZÓNĚ
Dnes sem míří cestovatelé, které
lákají opuštěná místa. Na vlastní pěst
do Pripjati ani jinam do zóny nesmějí, takže se z organizování zájezdů
do města duchů stal byznys. Cena
dvoudenní exkurze se pohybuje
okolo 250 eur.
Strach, že v Pripjati narazíme
na davy turistů, se naštěstí nenaplnil. Naopak. Nikoho dalšího naše
mezinárodní patnáctičlenná skupina
během výpravy nepotkala. I tak jsme
museli dodržovat řád zóny, platí tu
například zákaz odpojit se od ostatních a lézt do jednotlivých domů
bez průvodkyně. Mladá Ukrajinka
Ludmila nám ale ve většině budov
dávala rozchod a nechávala dost
času na fotografování i putování
opuštěnými místnostmi.
Další pravidla souvisela hlavně s bezpečností, třeba zákaz kouřit nebo
povinný dlouhý rukáv a dlouhé
nohavice. Také se tu nesmí trhat
a jíst bobule a pít voda z řeky. To by
60
ale beztak u Černobylu asi jen těžko
někdo dělal.
BEZ LIDÍ
Protože místní po vyhlášení evakuace věřili, že se do Pripjati za tři dny
skutečně vrátí, nechali téměř všechno
doma. Na to, aby se sbalili, než je
1100 autobusů navždy odvezlo, měli
ostatně jen dvě hodiny.
Většinu opuštěného majetku v následujících letech rozkradli zloději.
Že se téměř žádné místo nevyhnulo
rabování, je názorně vidět při procházce jedním ze sedmi šestnáctipatrových paneláků ve městě. Putujeme
opuštěnými chodbami z jednoho
bytu do druhého. V řadě pokojů
zůstal nábytek, na podlaze se ale válí
vysypané věci. Postele i křesla jsou
rozpárané, dvířka skříněk v obývací
stěně vylámaná. Všechno, co mělo
nějakou hodnotu, zmizelo.
Spolu s návštěvou základní školy
a nemocnice jde o nejsilnější zážitek
z exkurze. Víc než jinde si tu uvědomujeme, že tady všude žili lidé se
svými každodenními starostmi. Byty
působí povědomě, vlastně se nijak
neliší od těch, které známe z českých
sídlišť. Na vypáčených schránkách
zůstaly jmenovky, na jiném místě
dodnes visí seznam obyvatel jednotlivých bytů.
RADIOAKTIVNÍ LES
Ze střechy paneláku je znamenitý
výhled. Na řeku Pripjať, do Běloruska, na osm kilometrů vzdálený
radiolokátor Duga a samozřejmě
na Černobylskou elektrárnu. Nyní
ještě vidíme i osudný čtvrtý reaktor,
ve kterém došlo před třiceti lety
k havárii. Vedle už ale stojí sarko-
Téměř 50 tisíc obyvatel
Pripjati bydlelo převážně
v panelácích.
V nemocnici zůstala zdravotní
dokumentace.
Třicet let staré anestetikum.