REPORTÁŽ

Pozor, pozor! Pozor, pozor! Vážení

soudruzi, městská rada oznamuje, že

v souvislosti s havárií v Černobylské

jaderné elektrárně došlo k nepříznivé radiační situaci. Stranické i vládní orgány

a armáda podnikají nezbytná opatření.

Vzhledem k zajištění naprosté bezpečnosti

obyvatel, především dětí, je ale nutná

dočasná evakuace…

V ruštině má tento text ještě větší

sílu. Zvlášť když víte, o jak fatální

katastrofu tehdy šlo. A město Pripjať,

které se nachází 94 kilometrů severně od Kyjeva, zhruba 16 kilometrů od hranice s Běloruskem a 3,5

kilometru od atomové elektrárny,

pocítilo havárii Černobylu nejhůř.

TOULAT SE V ZÓNĚ

Dnes sem míří cestovatelé, které

lákají opuštěná místa. Na vlastní pěst

do Pripjati ani jinam do zóny nesmějí, takže se z organizování zájezdů

do města duchů stal byznys. Cena

dvoudenní exkurze se pohybuje

okolo 250 eur.

Strach, že v Pripjati narazíme

na davy turistů, se naštěstí nenaplnil. Naopak. Nikoho dalšího naše

mezinárodní patnáctičlenná skupina

během výpravy nepotkala. I tak jsme

museli dodržovat řád zóny, platí tu

například zákaz odpojit se od ostatních a lézt do jednotlivých domů

bez průvodkyně. Mladá Ukrajinka

Ludmila nám ale ve většině budov

dávala rozchod a nechávala dost

času na fotografování i putování

opuštěnými místnostmi.

Další pravidla souvisela hlavně s bezpečností, třeba zákaz kouřit nebo

povinný dlouhý rukáv a dlouhé

nohavice. Také se tu nesmí trhat

a jíst bobule a pít voda z řeky. To by

60

ale beztak u Černobylu asi jen těžko

někdo dělal.

BEZ LIDÍ

Protože místní po vyhlášení evakuace věřili, že se do Pripjati za tři dny

skutečně vrátí, nechali téměř všechno

doma. Na to, aby se sbalili, než je

1100 autobusů navždy odvezlo, měli

ostatně jen dvě hodiny.

Většinu opuštěného majetku v následujících letech rozkradli zloději.

Že se téměř žádné místo nevyhnulo

rabování, je názorně vidět při procházce jedním ze sedmi šestnáctipatrových paneláků ve městě. Putujeme

opuštěnými chodbami z jednoho

bytu do druhého. V řadě pokojů

zůstal nábytek, na podlaze se ale válí

vysypané věci. Postele i křesla jsou

rozpárané, dvířka skříněk v obývací

stěně vylámaná. Všechno, co mělo

nějakou hodnotu, zmizelo.

Spolu s návštěvou základní školy

a nemocnice jde o nejsilnější zážitek

z exkurze. Víc než jinde si tu uvědomujeme, že tady všude žili lidé se

svými každodenními starostmi. Byty

působí povědomě, vlastně se nijak

neliší od těch, které známe z českých

sídlišť. Na vypáčených schránkách

zůstaly jmenovky, na jiném místě

dodnes visí seznam obyvatel jednotlivých bytů.

RADIOAKTIVNÍ LES

Ze střechy paneláku je znamenitý

výhled. Na řeku Pripjať, do Běloruska, na osm kilometrů vzdálený

radiolokátor Duga a samozřejmě

na Černobylskou elektrárnu. Nyní

ještě vidíme i osudný čtvrtý reaktor,

ve kterém došlo před třiceti lety

k havárii. Vedle už ale stojí sarko-

Téměř 50 tisíc obyvatel

Pripjati bydlelo převážně

v panelácích.

V nemocnici zůstala zdravotní

dokumentace.

Třicet let staré anestetikum.