REPORTÁŽ

Pozor, pozor! Pozor, pozor! Vážení soudruzi, městská rada oznamuje, že v souvislosti s havárií v Černobylské jaderné elektrárně došlo k nepříznivé radiační situaci. Stranické i vládní orgány a armáda podnikají nezbytná opatření. Vzhledem k zajištění naprosté bezpečnosti obyvatel, především dětí, je ale nutná dočasná evakuace… V ruštině má tento text ještě větší sílu. Zvlášť když víte, o jak fatální katastrofu tehdy šlo. A město Pripjať, které se nachází 94 kilometrů severně od Kyjeva, zhruba 16 kilometrů od hranice s Běloruskem a 3,5 kilometru od atomové elektrárny, pocítilo havárii Černobylu nejhůř.

TOULAT SE V ZÓNĚ Dnes sem míří cestovatelé, které lákají opuštěná místa. Na vlastní pěst do Pripjati ani jinam do zóny nesmějí, takže se z organizování zájezdů do města duchů stal byznys. Cena dvoudenní exkurze se pohybuje okolo 250 eur. Strach, že v Pripjati narazíme na davy turistů, se naštěstí nenaplnil. Naopak. Nikoho dalšího naše mezinárodní patnáctičlenná skupina během výpravy nepotkala. I tak jsme museli dodržovat řád zóny, platí tu například zákaz odpojit se od ostatních a lézt do jednotlivých domů bez průvodkyně. Mladá Ukrajinka Ludmila nám ale ve většině budov dávala rozchod a nechávala dost času na fotografování i putování opuštěnými místnostmi. Další pravidla souvisela hlavně s bezpečností, třeba zákaz kouřit nebo povinný dlouhý rukáv a dlouhé nohavice. Také se tu nesmí trhat a jíst bobule a pít voda z řeky. To by 60

ale beztak u Černobylu asi jen těžko někdo dělal.

BEZ LIDÍ Protože místní po vyhlášení evakuace věřili, že se do Pripjati za tři dny skutečně vrátí, nechali téměř všechno doma. Na to, aby se sbalili, než je 1100 autobusů navždy odvezlo, měli ostatně jen dvě hodiny. Většinu opuštěného majetku v následujících letech rozkradli zloději. Že se téměř žádné místo nevyhnulo rabování, je názorně vidět při procházce jedním ze sedmi šestnáctipatrových paneláků ve městě. Putujeme opuštěnými chodbami z jednoho bytu do druhého. V řadě pokojů zůstal nábytek, na podlaze se ale válí vysypané věci. Postele i křesla jsou rozpárané, dvířka skříněk v obývací stěně vylámaná. Všechno, co mělo nějakou hodnotu, zmizelo. Spolu s návštěvou základní školy a nemocnice jde o nejsilnější zážitek z exkurze. Víc než jinde si tu uvědomujeme, že tady všude žili lidé se svými každodenními starostmi. Byty působí povědomě, vlastně se nijak neliší od těch, které známe z českých sídlišť. Na vypáčených schránkách zůstaly jmenovky, na jiném místě dodnes visí seznam obyvatel jednotlivých bytů.

RADIOAKTIVNÍ LES Ze střechy paneláku je znamenitý výhled. Na řeku Pripjať, do Běloruska, na osm kilometrů vzdálený radiolokátor Duga a samozřejmě na Černobylskou elektrárnu. Nyní ještě vidíme i osudný čtvrtý reaktor, ve kterém došlo před třiceti lety k havárii. Vedle už ale stojí sarko-

Téměř 50 tisíc obyvatel Pripjati bydlelo převážně v panelácích. V nemocnici zůstala zdravotní dokumentace.

Třicet let staré anestetikum.