Informatika každodenního rozhodování). „Jednoduché algoritmy lze přivolat na pomoc nejenom při hledání bydlení, ale vlastně pokaždé, když nám není jasné, zda s něčím ještě pokračovat, nebo už přestat. Lidé si takhle lámou hlavu dennodenně […] a úplně zbytečně se při tom trápí. Pokud totiž na takové otázky nahlédneme jako na matematické problémy, jsou už dávno vyřešené. Lidé zoufalí z hledání bytu, parkovacího místa či partnera nebo partnerky jen znovu vymýšlejí kolo. Nepotřebují terapeuta, ale algoritmus. Terapeut jim poradí, aby se pokusili najít rovnováhu mezi zbytečně splašeným rozhodováním a přehnaným vyčkáváním. Algoritmus jim řekne, že se rovnovážný bod nachází přesně na sedmatřiceti procentech vyhrazeného času.“

HRANÍ ZA LAJNOU Rovnou si prozraďme, že Algorithms to Live By je jedna z nejlepších knih o osobním rozvoji. Nula procent bulšitu, sto procent věcných, exaktních rad, navíc ilustrovaných čtivými příklady. A pokud si myslíte, že se z lidí, kteří se jí začnou řídit, stanou bezduší mechaničtí roboti, pak jste vedle. Christian a Griffiths totiž srozumitelně vysvětlují, že aby počítače zvládly vyřešit složité problémy dřív, než se ze Slunce stane červený obr, musí si je zjednodušit. Představte si, že vytváříte zasedací pořádek pro svatbu. Sto sedm hostů, jedenáct stolů – počet možností má o osmdesát číslic víc než počet atomů ve vesmíru. A vy z nich musíte vybrat tu, která počítá s tím, že tahle tetička nesnáší tohohle strýce,

tahle kamarádka zná ze všech lidí jen tuhle sestřenici, a měla by tedy asi sedět vedle ní, jinak… Jinak co? – Jinak bude někdo trochu bručet, ale svět se nezboří. „Princip Lagrangeovy relaxace je v jádru jednoduchý. Složité problémy lze rozdělit na pravidla a na počítání skóre. Při Lagrangeově relaxaci zkrátka vezmeme některá omezení a přemístíme je na opačnou stranu. Z nemožného tak uděláme jen nákladné. […] Jakmile si dovolíme čmárat mimo vymezenou plochu, i kdyby jen trochu a i kdyby to přinášelo citelné následky, rázem můžeme řešit i zdánlivě neřešitelné úkoly.“

PILNÁ PROKRASTINACE Podobně uvolněný přístup mají autoři i k dalším všedním záležitostem. Na příkladu domácí knihovny, která potřebuje abecedně seřadit, nejdřív srozumitelně předvedou různé třídicí algoritmy. Jen aby nakonec uzavřeli postřehem, že řadit běžnou domácí knihovnu je i s tím nejefektivnějším algoritmem ztráta času. V tomto duchu se nesou i pasáže o osobní produktivitě a prokrastinaci. Algorithms to Live By přitakává hlavním principům systému Mít vše hotovo: rozdělujte velké náročné úkoly do menších snazších, a je-li něco rychlejší hned udělat než zakládat do systému, pak to udělejte hned. Ovšem pozor: práce není samospásná, lidé můžou být výkonní, a přitom neprodukovat zhola nic, například když odsouvají hlavní projekt kvůli triviálním záležitostem. „Prokrastinátoři dělají (dokonce optimálním způsobem!) všechno pro to, aby co nejrychleji

zredukovali počet úkolů, které nad nimi visí. Jejich problém nespočívá v tom, že by si zvolili špatnou strategii pro plnění povinností, ale že mají skvělou strategii pro špatnou metriku.“ Bylo povznášející dočíst se, že jedna svízel, do které se sám občas dostávám, postihuje i jiné a že pro ni má informatika jméno: trashing, hluché stránkování, při kterém je systém paralyzován „metaprací“. „Pokud se vám někdy stalo, že jste potřebovali přestat na všem pracovat, jen abyste měli možnost v klidu sepsat, na čem všem byste měli pracovat, ale zároveň jste na něco takového neměli čas, pak jste zažili hluché stránkování.“ I této paralýze se dá samozřejmě předcházet: stačí následovat algoritmy. Algorithms to Live By nabízí ohromný užitek nejenom geekům, ale úplně každému, kdo nechce marnit drahocenný čas (svůj či cizí) opětovným vynalézáním kola. Nahlédnutí do některých tajů informatiky je milý bonus navíc.

Brian Christian, Tom Griffiths: Algorithms to Live By: The Computer Science of Human Decisions – vyšlo v nakladatelství Henry Holt and Co. v dubnu 2016. 368 stran, 18 dolarů (verze pro Kindle).

71