Informatika každodenního rozhodování).
„Jednoduché algoritmy lze přivolat na pomoc nejenom při hledání
bydlení, ale vlastně pokaždé, když
nám není jasné, zda s něčím ještě
pokračovat, nebo už přestat. Lidé
si takhle lámou hlavu dennodenně
[…] a úplně zbytečně se při tom
trápí. Pokud totiž na takové otázky
nahlédneme jako na matematické
problémy, jsou už dávno vyřešené.
Lidé zoufalí z hledání bytu, parkovacího místa či partnera nebo
partnerky jen znovu vymýšlejí kolo.
Nepotřebují terapeuta, ale algoritmus. Terapeut jim poradí, aby
se pokusili najít rovnováhu mezi
zbytečně splašeným rozhodováním
a přehnaným vyčkáváním. Algoritmus jim řekne, že se rovnovážný
bod nachází přesně na sedmatřiceti
procentech vyhrazeného času.“
HRANÍ ZA LAJNOU
Rovnou si prozraďme, že Algorithms
to Live By je jedna z nejlepších knih
o osobním rozvoji. Nula procent
bulšitu, sto procent věcných, exaktních rad, navíc ilustrovaných čtivými příklady. A pokud si myslíte,
že se z lidí, kteří se jí začnou řídit,
stanou bezduší mechaničtí roboti,
pak jste vedle. Christian a Griffiths
totiž srozumitelně vysvětlují, že aby
počítače zvládly vyřešit složité problémy dřív, než se ze Slunce stane
červený obr, musí si je zjednodušit.
Představte si, že vytváříte zasedací
pořádek pro svatbu. Sto sedm hostů, jedenáct stolů – počet možností
má o osmdesát číslic víc než počet
atomů ve vesmíru. A vy z nich musíte vybrat tu, která počítá s tím, že
tahle tetička nesnáší tohohle strýce,
tahle kamarádka zná ze všech lidí
jen tuhle sestřenici, a měla by tedy
asi sedět vedle ní, jinak…
Jinak co? – Jinak bude někdo
trochu bručet, ale svět se nezboří. „Princip Lagrangeovy relaxace
je v jádru jednoduchý. Složité
problémy lze rozdělit na pravidla
a na počítání skóre. Při Lagrangeově
relaxaci zkrátka vezmeme některá
omezení a přemístíme je na opačnou stranu. Z nemožného tak uděláme jen nákladné. […] Jakmile si
dovolíme čmárat mimo vymezenou
plochu, i kdyby jen trochu a i kdyby
to přinášelo citelné následky, rázem
můžeme řešit i zdánlivě neřešitelné
úkoly.“
PILNÁ PROKRASTINACE
Podobně uvolněný přístup mají autoři i k dalším všedním záležitostem.
Na příkladu domácí knihovny, která
potřebuje abecedně seřadit, nejdřív
srozumitelně předvedou různé
třídicí algoritmy. Jen aby nakonec
uzavřeli postřehem, že řadit běžnou
domácí knihovnu je i s tím nejefektivnějším algoritmem ztráta času.
V tomto duchu se nesou i pasáže
o osobní produktivitě a prokrastinaci. Algorithms to Live By přitakává hlavním principům systému
Mít vše hotovo: rozdělujte velké
náročné úkoly do menších snazších,
a je-li něco rychlejší hned udělat
než zakládat do systému, pak to
udělejte hned. Ovšem pozor: práce
není samospásná, lidé můžou být
výkonní, a přitom neprodukovat
zhola nic, například když odsouvají hlavní projekt kvůli triviálním
záležitostem. „Prokrastinátoři dělají
(dokonce optimálním způsobem!)
všechno pro to, aby co nejrychleji
zredukovali počet úkolů, které nad
nimi visí. Jejich problém nespočívá
v tom, že by si zvolili špatnou strategii pro plnění povinností, ale že
mají skvělou strategii pro špatnou
metriku.“
Bylo povznášející dočíst se, že jedna
svízel, do které se sám občas dostávám, postihuje i jiné a že pro ni má
informatika jméno: trashing, hluché
stránkování, při kterém je systém
paralyzován „metaprací“. „Pokud
se vám někdy stalo, že jste potřebovali přestat na všem pracovat, jen
abyste měli možnost v klidu sepsat,
na čem všem byste měli pracovat,
ale zároveň jste na něco takového
neměli čas, pak jste zažili hluché
stránkování.“
I této paralýze se dá samozřejmě
předcházet: stačí následovat algoritmy. Algorithms to Live By nabízí
ohromný užitek nejenom geekům,
ale úplně každému, kdo nechce
marnit drahocenný čas (svůj či cizí)
opětovným vynalézáním kola. Nahlédnutí do některých tajů informatiky je milý bonus navíc.
Brian Christian, Tom Griffiths:
Algorithms to Live By: The Computer
Science of Human Decisions – vyšlo
v nakladatelství Henry Holt and Co.
v dubnu 2016. 368 stran, 18 dolarů
(verze pro Kindle).
71