Letošní volby amerického prezidenta
se vymykají zvyklostem. S nadsázkou se dá říct: Zapomeňte, jaké volby
jste zažili, co jste o nich kdy slyšeli a četli.
Všechno je jinak. Tyhle volby jsou
opravdu jiné, unikátní. Vytratila
se stará klišé, zmizely staré jistoty.
Mnoho Američanů je roztrpčeno
výběrem finalistů – demokratkou
Hillary Clintonovou a republikánem
Donaldem Trumpem. A ledaskdo se
bojí, jak to dopadne.
Voliče hladí po duši zvlášť tehdy,
když mluví o tom, jak vymete „břídily z Washingtonu“. Pocity Trumpových voličů výstižně popisuje
na svém blogu režisér Michael Moore, který proslul například filmem
Fahrenheit 9/11. „Nemusíte s ním
souhlasit. Dokonce ho ani nemusíte mít rádi! Je to ale váš osobní
Molotovův koktejl, který můžete
hodit přímo doprostřed hloučku těch
grázlů, co vám tak ublížili!“
BUŘIČ NA PRAVICI
POLITIKA BEZ HRANIC
Časy se mění a mění se i nálady voličů. V posledních letech rostou jejich
frustrace; jejich hněv se čím dál víc
obrací proti korporacím, velkým
bankám a také proti vládě. Mnoho
Američanů tak ve volbách vidí šanci
k protestu proti establishmentu,
chtějí využít příležitost a vytrestat
starou gardu z Washingtonu i tučné
kocoury z Wall Streetu. Jejich hlas
byl znát už v primárkách.
U demokratů ustála Hillary Clintonová – i pomocí intrik stranického
vedení – nápor socialisty Bernieho
Sanderse. Demokraté se ale pod
tlakem mladých voličů a stoupenců
nejlevicovějšího z levicových kandidátů posunuli od sociálního liberalismu k socialismu evropského střihu.
Aby Sandersovu táboru vzala vítr
z plachet, musela Hillary do svého
repertoáru zařadit tvrdší rétoriku
vůči Wall Streetu i globálnímu
obchodu a naslibovat víc sociálních
benefitů.
Jak ukázalo Trumpovo tažení primárkami, v Republikánské straně,
uznávané strážkyni konzervativních
názorů, už nepřevažují zájmy velkého byznysu, ale bílých voličů v modrých límečcích – manuálně pracujících, o které se realitní magnát opírá.
Právě jim Trump promlouvá z duše.
Jejich jménem vede vzpouru proti
establishmentu.
Někdy zní dost levicově, místy
dokonce levicověji než Clintonová.
Chrlí oheň a síru na Wall Street, korporace, obchodní dohody. Slibuje,
že vrátí do Ameriky dobře placená
místa, sníží obranný rozpočet, bez
ohledu na stárnutí populace udrží
sociální zabezpečení a přiměje farmaceutické firmy snížit ceny léků
pro seniory.
Přesto někteří Sandersovi lidé mají
blíž ke „vzbouřenci“ Donaldovi.
Proč ne? Vždyť před lety to byl
kovaný demokrat. Na druhé straně
zase elity republikánů nepodporují
Trumpa, kandidáta, který vyhrál
republikánské primárky. Pro ně je
přijatelnější Clintonová. Kruh se
uzavírá. Kdysi nepřekročitelné hranice se rozplývají.
IKE BY SE DIVIL
Volby jsou unikátní také tím, že
prezidentské kandidáty republikánů a demokratů označuje většina
Američanů za nepřijatelné. Jak je to
možné? Prosté vysvětlení: V primár-
TRUMP NA PODZIM
VYHRAJE
V rámci mapování předvolební
Ameriky přinášíme vhled do duše
frustrovaného levicového voliče.
Kontroverzní filmař Michael
Moore střízlivě uvažující.
kách pro Hillary a Donalda hlasovalo dohromady 14 procent voličů.
Zbývá 86 procent – většina, která
volila jiné kandidáty nebo prostě
mlčela.
Z průzkumu Gallupova ústavu
vyplývá, že Trump nastupoval
do volebního finále (po nominačních konventech) s mizernou
vizitkou: pozitivně o něm smýšlelo
34 procent Američanů, negativně
61. To je nejhorší výsledek, jakého dosáhl prezidentský kandidát
v historii průzkumů tohoto typu
(od roku 1955). Ani Hillary se nemá
čím chlubit. Příznivě o ní smýšlí 38
procent Američanů, 57 procent ji
nemusí.
Oba kandidáti dávají voličům kupu
důvodů, aby pro ně nehlasovali.
Za Hillary se táhne šňůra skandálů –
Whitewater, Travelgate, Filegate…
a nejnověji aféra se soukromou
e-mailovou schránkou, kterou používala jako šéfka diplomacie místo
vládního e-mailu. Je ale nejzkušenější z kandidátů, má za sebou
dlouhou politickou kariéru. Takže
nominace za zásluhy?
9