„Udržuju se tím, že jsem stále nějak činný. Jakmile v tomhle

věku přestanete být aktivní, je to špatně.“

Některé trvají i deset hodin a víc.

Jak je možné ve dvaasedmdesáti

letech vydržet takhle dlouho

operovat?

Když nechci, tak nejsem unavený.

Únava je jenom stav naší mysli.

Nepotřebuju moc jíst ani pít. V noci

spím tak čtyři hodiny. Spím tvrdě,

takže mi stačí i takhle krátká doba

k tomu, abych se cítil dostatečně

odpočinutý. Udržuju se tím, že jsem

stále nějak činný. Jakmile v tomhle

věku přestanete být aktivní, je to

špatně.

Když mám čas, snažím se hodně

sportovat. Posledních dvacet let

dělám každé ráno sklapovačky,

kliky, dřepy a taky cvičím s čin­

kami, které jsem si před padesáti

lety vyrobil, když jsem se vyučil

jemným mechanikem. Chodím

taky běhat. Třeba dneska ráno jsem

se vzbudil v pět hodin, obléknul

se do sportovního a šel se proběh­

nout. A pořád ještě hraju volejbal,

i když to někdy jako volejbal moc

nevypadá. Doktoři ze mě sice ne­

mají velkou radost, ale takhle mi to

zkrátka vyhovuje.

Není volejbal pro chirurga a jeho

ruce příliš velké riziko? Stalo se vám

někdy, že jste kvůli zranění nemohl

operovat?

19