„Udržuju se tím, že jsem stále nějak činný. Jakmile v tomhle
věku přestanete být aktivní, je to špatně.“
Některé trvají i deset hodin a víc.
Jak je možné ve dvaasedmdesáti
letech vydržet takhle dlouho
operovat?
Když nechci, tak nejsem unavený.
Únava je jenom stav naší mysli.
Nepotřebuju moc jíst ani pít. V noci
spím tak čtyři hodiny. Spím tvrdě,
takže mi stačí i takhle krátká doba
k tomu, abych se cítil dostatečně
odpočinutý. Udržuju se tím, že jsem
stále nějak činný. Jakmile v tomhle
věku přestanete být aktivní, je to
špatně.
Když mám čas, snažím se hodně
sportovat. Posledních dvacet let
dělám každé ráno sklapovačky,
kliky, dřepy a taky cvičím s čin
kami, které jsem si před padesáti
lety vyrobil, když jsem se vyučil
jemným mechanikem. Chodím
taky běhat. Třeba dneska ráno jsem
se vzbudil v pět hodin, obléknul
se do sportovního a šel se proběh
nout. A pořád ještě hraju volejbal,
i když to někdy jako volejbal moc
nevypadá. Doktoři ze mě sice ne
mají velkou radost, ale takhle mi to
zkrátka vyhovuje.
Není volejbal pro chirurga a jeho
ruce příliš velké riziko? Stalo se vám
někdy, že jste kvůli zranění nemohl
operovat?
19