KOMENTÁŘ @KohoutPavel
kde se bubliny můžou vyskytnout.
Pokud některá ekonomika překročí
rozumný objem úvěrů v porovnání
s velikostí hrubého domácího
produktu, bude pravděpodobně
následovat velký problém. Na rozdíl
od objemu peněz, který může růst
donekonečna pouze s tím důsled
kem, že porostou ceny, je potřeba
objem úvěrů hlídat. Proč?
Americký ekonom Hyman Min
sky vysvětloval tři stadia úvěrové
expanze. V prvním stadiu banky
půjčují jen podnikům, které mají
slušný podnikatelský záměr a vel
kou šanci splatit úvěry bez pro
blémů. V druhé fázi banky půjčují
i spekulativním projektům. Můžou
se vyskytnout i neplatiči z důvodu
bankrotu, ale ještě nehrozí krize.
Ve třetí fázi banky půjčují jen
proto, aby dlužníci mohli splácet
staré úvěry z nových. Objem úvěrů
přebujel do té míry, že už nelze
doufat v nápravu bez větších pro
blémů. V jistém okamžiku nastává
krize a domek z karet se hroutí.
Následují jevy jako hospodářská
deprese, záchrana bank z prostřed
ků daňových poplatníků a tak
dále – známe z řady evropských
zemí po roce 2008, kdy tu splaskla
bankovní bublina. Od té doby se ji
sice Evropská centrální banka snaží
znovu nafouknout, zatím se jí to ale
nedaří.
Hyman Minsky a spolu s ním
i ekonomové takzvané rakouské
školy, zejména Ludwig von Mises,
se soustředili na studium úvěro
vých bublin, neboť zažili prasknutí
bubliny v roce 1931 a ještě dobře
znali dozvuky podobné události
roku 1874. Moderní ekonomové
hlavního proudu, kteří vyrůstali
v poválečné době, ale až do let 2000
58
a 2008 žádnou velkou bublinu
nezažili. A když k tomu došlo, byli
zmateni.
NOBELOVKA ZA NIC
Mainstreamová moderní ekonomie
totiž nenávidí samotný pojem
finanční bublina. Podle moderní
teorie jsou účastníci trhu vždy plně
racionální a bezchybně informovaní
o všech důležitých faktech. Bublina
na trhu? Ale prosím pěkně, to by
přece nesouhlasilo s předpokladem
racionality.
Velkým odpůrcem bublin je třeba
profesor Eugene Fama, oceně
ný Nobelovou cenou v roce 2013
za hypotézu efektivních trhů. Ta
tvrdí, že bubliny na akciovém trhu
nikdy nevznikají, že se nám vlastně
jenom zdají. Trh je podle něj vždy
racionální. Fama zastává tento názor
už od 60. let minulého století. „Ani
nevím, co to bublina je,“ prohlásil
jednou. Obdržet Nobelovu cenu
a k tomu i odměnu osm milionů
švédských korun za to, že tvrdíte
něco samozřejmého, je docela vý
kon, ale dostat to za tvrzení, že něco
samozřejmého neexistuje, vyžaduje
mimořádnou genialitu.
Bohužel investoři, kteří si Famo
vy rady vzali k srdci, utrpěli těžké
ztráty, když se akciový trh NASDAQ
během let 2000 až 2002 zhroutil
o 78 procent. Famovi věřící obdrželi
další výprask po roce 2007, když
praskla úvěrová bublina. Nekritická
víra v akademické teorie má zkrátka
své náklady. To je také důvod, proč
v učebnicích nikde nenajdete prak
tický návod, jak finanční bubliny
identifikovat a jak jim čelit. Ať už
jde o cenové bubliny na trzích,
anebo o úvěrové bubliny v bankách,
ekonomická teorie hlavního proudu
o nich v lepším případě mlčí. V hor
ším případě přesvědčuje studenty, že
internetová bublina v roce 2000 byla
vlastně jen taková náhodička, jen
opravdu nepříjemná shoda okol
ností, ovšem plně racionální a zcela
v souladu s teorií.
Také v budoucnosti lze čekat, že
bubliny různého druhu budou vzni
kat a následně praskat. A jak se na to
připravit? Zajímat se i o jiné teorie
než o ty, které najdeme v běžných
učebnicích ekonomie a financí
PAVEL KOHOUT
Pracoval pro PPF investiční
společnost, Komero,
ING Investment Management
a byl jedním ze zakladatelů
Partners Financial Services.
V letech 2002–2003 působil jako
člen sboru poradců ministra
financí Bohuslava Sobotky,
od roku 2004 do roku 2006 byl
členem konzultačního týmu
Vlastimila Tlustého, později byl
dlouholetým členem Národní
ekonomické rady vlády. Patří též
mezi zakladatele Institutu pro
politiku a ekonomiku.