KOMENTÁŘ @KohoutPavel

kde se bubliny můžou vyskytnout.

Pokud některá ekonomika překročí

rozumný objem úvěrů v porovnání

s velikostí hrubého domácího

produktu, bude pravděpodobně

následovat velký problém. Na rozdíl

od objemu peněz, který může růst

donekonečna pouze s tím důsled­

kem, že porostou ceny, je potřeba

objem úvěrů hlídat. Proč?

Americký ekonom Hyman Min­

sky vysvětloval tři stadia úvěrové

expanze. V prvním stadiu banky

půjčují jen podnikům, které mají

slušný podnikatelský záměr a vel­

kou šanci splatit úvěry bez pro­

blémů. V druhé fázi banky půjčují

i spekulativním projektům. Můžou

se vyskytnout i neplatiči z důvodu

bankrotu, ale ještě nehrozí krize.

Ve třetí fázi banky půjčují jen

proto, aby dlužníci mohli splácet

staré úvěry z nových. Objem úvěrů

přebujel do té míry, že už nelze

doufat v nápravu bez větších pro­

blémů. V jistém okamžiku nastává

krize a domek z karet se hroutí.

Následují jevy jako hospodářská

deprese, záchrana bank z prostřed­

ků daňových poplatníků a tak

dále – známe z řady evropských

zemí po roce 2008, kdy tu splaskla

bankovní bublina. Od té doby se ji

sice Evropská centrální banka snaží

znovu nafouknout, zatím se jí to ale

nedaří.

Hyman Minsky a spolu s ním

i ekonomové takzvané rakouské

školy, zejména Ludwig von Mises,

se soustředili na studium úvěro­

vých bublin, neboť zažili prasknutí

bubliny v roce 1931 a ještě dobře

znali dozvuky podobné události

roku 1874. Moderní ekonomové

hlavního proudu, kteří vyrůstali

v poválečné době, ale až do let 2000

58

a 2008 žádnou velkou bublinu

nezažili. A když k tomu došlo, byli

zmateni.

NOBELOVKA ZA NIC

Mainstreamová moderní ekonomie

totiž nenávidí samotný pojem

finanční bublina. Podle moderní

teorie jsou účastníci trhu vždy plně

racionální a bezchybně informovaní

o všech důležitých faktech. Bublina

na trhu? Ale prosím pěkně, to by

přece nesouhlasilo s předpokladem

racionality.

Velkým odpůrcem bublin je třeba

profesor Eugene Fama, oceně­

ný Nobelovou cenou v roce 2013

za hypotézu efektivních trhů. Ta

tvrdí, že bubliny na akciovém trhu

nikdy nevznikají, že se nám vlastně

jenom zdají. Trh je podle něj vždy

racionální. Fama zastává tento názor

už od 60. let minulého století. „Ani

nevím, co to bublina je,“ prohlásil

jednou. Obdržet Nobelovu cenu

a k tomu i odměnu osm milionů

švédských korun za to, že tvrdíte

něco samozřejmého, je docela vý­

kon, ale dostat to za tvrzení, že něco

samozřejmého neexistuje, vyžaduje

mimořádnou genialitu.

Bohužel investoři, kteří si Famo­

vy rady vzali k srdci, utrpěli těžké

ztráty, když se akciový trh NASDAQ

během let 2000 až 2002 zhroutil

o 78 procent. Famovi věřící obdrželi

další výprask po roce 2007, když

praskla úvěrová bublina. Nekritická

víra v akademické teorie má zkrátka

své náklady. To je také důvod, proč

v učebnicích nikde nenajdete prak­

tický návod, jak finanční bubliny

identifikovat a jak jim čelit. Ať už

jde o cenové bubliny na trzích,

anebo o úvěrové bubliny v bankách,

ekonomická teorie hlavního proudu

o nich v lepším případě mlčí. V hor­

ším případě přesvědčuje studenty, že

internetová bublina v roce 2000 byla

vlastně jen taková náhodička, jen

opravdu nepříjemná shoda okol­

ností, ovšem plně racionální a zcela

v souladu s teorií.

Také v budoucnosti lze čekat, že

bubliny různého druhu budou vzni­

kat a následně praskat. A jak se na to

připravit? Zajímat se i o jiné teorie

než o ty, které najdeme v běžných

učebnicích ekonomie a financí

PAVEL KOHOUT

Pracoval pro PPF investiční

společnost, Komero,

ING Investment Management

a byl jedním ze zakladatelů

Partners Financial Services.

V letech 2002–2003 působil jako

člen sboru poradců ministra

financí Bohuslava Sobotky,

od roku 2004 do roku 2006 byl

členem konzultačního týmu

Vlastimila Tlustého, později byl

dlouholetým členem Národní

ekonomické rady vlády. Patří též

mezi zakladatele Institutu pro

politiku a ekonomiku.