na území Jižního Súdánu vzniknout
28 federálních států. Jejich hranice
mají víceméně kopírovat etnické
rozložení obyvatel. V napjaté situaci
ale může vytyčování nových hranic
znamenat jen další signál k vyvlast
ňování majetku a vystěhovávání
lidí, konfliktům kvůli vlastnictví
půdy a dalších zdrojů, případně
rovnou k etnickým čistkám.
V lednu 2016 se soupeřící strany
dohodly na rozdělení vládních kře
sel a v témže měsíci se začaly schá
zet vyjednávací týmy obou stran.
Situace v zemi se ale neuklidnila.
V únoru 2016 došlo k násilným
úmrtím v táboře Malakal a zabíjení
lékařů z organizace Lékaři bez hra
nic, v březnu k útoku na misi OSN,
v dubnu ke vpádu a vraždění
v Etiopii v oblasti Gambelly,
v květnu k zastřelení slovenské
misionářky. Od 7. července se
bojovalo i v Jubě. Jen o den později
došlo ke střetu prezidentské gardy
a ochranky viceprezidenta Machara
a k usmrcení desítek osob. Machar
utekl do Kinshasy v Demokra
tické republice Kongo a posléze
do Chartúmu v Súdánu. V srpnu
přijala Rada bezpečnosti OSN rezo
luci o navýšení počtu mírových sil
UNMISS z původních 13 tisíc vojáků
na 17 tisíc. Mise by měla být tvořena
příslušníky armád afrických států
s finanční podporou ze strany USA.
BEZ NADĚJE
Situace obyvatel Jižního Súdánu je
den ode dne žalostnější. Společná
zpráva OSN a Amnesty Internatio
nal zveřejněná v březnu 2016 přímo
dokumentuje probíhající genocidu.
Po dobu ozbrojeného konfliktu se
navíc stav jihosúdánské ekonomiky
nepřetržitě zhoršoval – těžba ropy
V Jižním Súdánu bojují statisíce žoldáků, kteří
během svého života jinou práci nepoznali.
zdaleka nedosahuje předkrizových
hodnot, její cena na světových
burzách se navíc výrazně propadla,
k tomu prudce poklesla hodnota
jihosúdánské libry, takže se míst
ní lidé musí potýkat s ještě větší
chudobou.
Konflikt v Jižním Súdánu tak v plné
nahotě odhaluje podstatu etnických
válek. Ačkoliv byla v nezávislosti
země spatřována naděje míru a pro
sperity, události se po roce 2011
vyvíjejí zcela opačným směrem.
Nezávislost a naprostá absence vlád
ní autority pouze vyhrotila spory
mezi etnickými skupinami, které se
neštítí použít jakýchkoli prostředků
k dosažení sobeckých cílů.
Desetiletími konfliktů zmítaná
země trpí nezájmem světové ve
řejnosti. Vývoj v Jižním Súdánu
znepokojuje pouze sousední země
a významné odběratele súdánské
ropy, Čínu a Keňu. Skutečný mír je
v nedohlednu. I když není, co jíst,
na obnovu vojenského arzenálu se
peníze najdou za všech okolností.
Znepřátelené strany tak můžou
konflikt protahovat a eskalovat
až do totální dezintegrace Jižního
Súdánu a destabilizace celého
regionu. Utrpení Jihosúdánců jen
tak neskončí.
A i když by se zázrakem podařilo
občanskou válku jednou zastavit,
zůstanou po ní statisíce bezpri
zorných mužů, pro které je válka
jediným zaměstnáním, jaké kdy
poznali. Země plná zbraní a vo
jenských systémů všeho druhu ze
všech koutů světa by tak i po utlu
mení konfliktů na dlouhá léta
zůstala sudem prachu s doutnající
zápalnou šňůrou.
Autoři působí v think-tanku
e-politics.cz
GOOGLUJTE:
Jižní Súdán, súdánská občanská
válka, John Garang, genocida
v Dárfúru
63