RECENZE @kasparek

výroků, které se mu dnes běžně

přisuzují. Nepředvídal například, že

„v budoucnosti se fašisté budou pro­

hlašovat za antifašisty“ ani si nevy­

měnil s poslankyní Nancy Astorovou

zlé větičky „Být já vaše manželka,

tak vám kápnu do kafe jed.“ – „Být

já váš muž, tak bych ho vypil.“

Johnson, sám poměrně liberálně

naladěný konzervativec, opakovaně

zdůrazňuje, že Churchill, ač velký

antikomunista, nebyl hardcore pra­

vičák. Naopak „[s]ehrál klíčovou roli

při nástupu sociálního státu na za­

čátku dvacátého století. Dopomohl

britským pracujícím k zavedení

úřadů práce, přestávek na svači­

nu a podpory v nezaměstnanosti.“

Soucítil nejen s chudými příslušníky

vlastního národa, ale i s nepřáteli,

třeba s Němci polapenými ke konci

první světové: „Pohled na takové

množství poražených a zajatých

nepřátelských vojáků měl tudíž

Churchilla rozjařit, naplnit krutou

rozkoší z toho, že Němčouři konečně

dostávají co proto. Místo toho k nim

pociťoval soucit. Když postupně

začalo být jasné, že se na lepší časy

neblýská jen zdánlivě a že Německo

skutečně prohrává, že už je na lopat­

kách, reagoval Churchill jinak než

četní politici menšího formátu.“

Těm, kteří se v diskuzích o současné

evropské politice zaštiťují Chur­

chillem jako svým svatým, způsobí

kognitivní disonanci informace, že

jako předseda vlády nechal v roce

1940 poslat sto tisíc liber „z našich

daní“ na stavbu londýnské mešity

a islámského kulturního centra.

FAKTOR JOHNSON

Knihu Faktor Churchill ale čtenáři

neotevřou jen proto, aby zjistili něco

70

o Winstonu Churchillovi; podobnou

měrou je bude zajímat i sám autor.

Co se tu o Borisi Johnsonovi dozví?

Že to není přitroublý kašpárek, natož

britská kopie Donalda Trumpa, jak

ho zpodobňují karikaturisté i někteří

novináři, ale vzdělaný a pohotový

chlapík. Coby absolvent oboru kom­

binujícího dějiny a literaturu a zku­

šený publicista se Johnson vyžívá

v opulentním slohu, který do češtiny

nadprůměrně kvalitně převedl Pavel

Bakič. Kniha se hemží „pidlookými

radikály“ a „bisexuálními halamy“,

Británie se „šolíchá“ k úspěchu; tupá

„konverze“ z angličtiny do češtiny se

projednou nekoná.

Johnson se očividně rád poslouchá.

Místy toho prozrazuje víc o sobě

než o Churchillovi. A bohužel i rád

a zručně manipuluje. Jednu svou

úvahu staví na předpokladech, že

„podíl EU na světovém HDP setrvale

klesá“ a „USA zůstávají největší

ekonomikou planety“. Jenže když

už přímo srovnáváme americkou

federaci a evropskou unii, druhá

ekonomika byla v roce vydání knihy

co do objemu větší, a i když její podíl

na světovém hospodářství sice sku­

tečně klesá, to samé platí o podílu

Spojených států. Jenže kdyby to

Johnson napsal takto, už by čtenáře

nepovodil tam, kde ho chce mít, že?

Což nás přivádí k předposlední

otázce: Co by si Winston Churchill

myslel o brexitu? Johnson v tom

má jasno. Churchill chtěl jednotný

evropský trh, spojenectví Francie

a Německa a další atributy „sjed­

nocené Evropy“. Zároveň by se prý

pokoušel chránit britskou suverenitu

a udržet souostroví mimo evropské

struktury, jako neutrální most mezi

Evropou a Amerikou.

Mě ale Johnson paradoxně přesvěd­

čil spíš o tom, že by se ctižádostivý

Churchill v současnosti pokoušel

zapsat do dějin světa spíš v Bruselu,

hlavním městě půlmiliardové velmo­

ci, než v Londýně, hlavním městě

desetinové Anglie, kromě Evrop­

ské unie možná časem „nezávislé“

i na Skotech a Severoirech. Rval

by se v Evropské komisi za dohodu

o transatlantickém obchodu, drze

vnucoval svou představu o lidských

právech a demokratických prin­

cipech celému světu, jedovatými

poznámkami častoval progresiv­

ní levici, ale zároveň ji politicky

zneškodňoval tím, že by některé

její požadavky preventivně uváděl

do praxe.

A nakonec: Oplývá Johnsonem po­

psaným „faktorem Churchill“ vůbec

nějaký současný evropský politik?

Ano, je tu jeden člověk, „jemuž jeho

tvárná politická identita umožňuje

roztrhat svěrací kazajku stranické

politiky“, kdo dovede prosadit nepo­

pulární, kurážné kroky bez ohledu

na průzkumy veřejného mínění, kdo

píše dějiny, když by se mnozí před

historií raději oplotili… Je to Angela

Merkelová.

Boris Johnson: Faktor Churchill.

Muž, který psal dějiny – vyšlo

v nakladatelství Kniha Zlín v červnu

2016 v překladu Pavla Bakiče. 452

stran, 422 Kč (pevná vazba), 239 Kč

(e-book).