RECENZE @kasparek
výroků, které se mu dnes běžně
přisuzují. Nepředvídal například, že
„v budoucnosti se fašisté budou pro
hlašovat za antifašisty“ ani si nevy
měnil s poslankyní Nancy Astorovou
zlé větičky „Být já vaše manželka,
tak vám kápnu do kafe jed.“ – „Být
já váš muž, tak bych ho vypil.“
Johnson, sám poměrně liberálně
naladěný konzervativec, opakovaně
zdůrazňuje, že Churchill, ač velký
antikomunista, nebyl hardcore pra
vičák. Naopak „[s]ehrál klíčovou roli
při nástupu sociálního státu na za
čátku dvacátého století. Dopomohl
britským pracujícím k zavedení
úřadů práce, přestávek na svači
nu a podpory v nezaměstnanosti.“
Soucítil nejen s chudými příslušníky
vlastního národa, ale i s nepřáteli,
třeba s Němci polapenými ke konci
první světové: „Pohled na takové
množství poražených a zajatých
nepřátelských vojáků měl tudíž
Churchilla rozjařit, naplnit krutou
rozkoší z toho, že Němčouři konečně
dostávají co proto. Místo toho k nim
pociťoval soucit. Když postupně
začalo být jasné, že se na lepší časy
neblýská jen zdánlivě a že Německo
skutečně prohrává, že už je na lopat
kách, reagoval Churchill jinak než
četní politici menšího formátu.“
Těm, kteří se v diskuzích o současné
evropské politice zaštiťují Chur
chillem jako svým svatým, způsobí
kognitivní disonanci informace, že
jako předseda vlády nechal v roce
1940 poslat sto tisíc liber „z našich
daní“ na stavbu londýnské mešity
a islámského kulturního centra.
FAKTOR JOHNSON
Knihu Faktor Churchill ale čtenáři
neotevřou jen proto, aby zjistili něco
70
o Winstonu Churchillovi; podobnou
měrou je bude zajímat i sám autor.
Co se tu o Borisi Johnsonovi dozví?
Že to není přitroublý kašpárek, natož
britská kopie Donalda Trumpa, jak
ho zpodobňují karikaturisté i někteří
novináři, ale vzdělaný a pohotový
chlapík. Coby absolvent oboru kom
binujícího dějiny a literaturu a zku
šený publicista se Johnson vyžívá
v opulentním slohu, který do češtiny
nadprůměrně kvalitně převedl Pavel
Bakič. Kniha se hemží „pidlookými
radikály“ a „bisexuálními halamy“,
Británie se „šolíchá“ k úspěchu; tupá
„konverze“ z angličtiny do češtiny se
projednou nekoná.
Johnson se očividně rád poslouchá.
Místy toho prozrazuje víc o sobě
než o Churchillovi. A bohužel i rád
a zručně manipuluje. Jednu svou
úvahu staví na předpokladech, že
„podíl EU na světovém HDP setrvale
klesá“ a „USA zůstávají největší
ekonomikou planety“. Jenže když
už přímo srovnáváme americkou
federaci a evropskou unii, druhá
ekonomika byla v roce vydání knihy
co do objemu větší, a i když její podíl
na světovém hospodářství sice sku
tečně klesá, to samé platí o podílu
Spojených států. Jenže kdyby to
Johnson napsal takto, už by čtenáře
nepovodil tam, kde ho chce mít, že?
Což nás přivádí k předposlední
otázce: Co by si Winston Churchill
myslel o brexitu? Johnson v tom
má jasno. Churchill chtěl jednotný
evropský trh, spojenectví Francie
a Německa a další atributy „sjed
nocené Evropy“. Zároveň by se prý
pokoušel chránit britskou suverenitu
a udržet souostroví mimo evropské
struktury, jako neutrální most mezi
Evropou a Amerikou.
Mě ale Johnson paradoxně přesvěd
čil spíš o tom, že by se ctižádostivý
Churchill v současnosti pokoušel
zapsat do dějin světa spíš v Bruselu,
hlavním městě půlmiliardové velmo
ci, než v Londýně, hlavním městě
desetinové Anglie, kromě Evrop
ské unie možná časem „nezávislé“
i na Skotech a Severoirech. Rval
by se v Evropské komisi za dohodu
o transatlantickém obchodu, drze
vnucoval svou představu o lidských
právech a demokratických prin
cipech celému světu, jedovatými
poznámkami častoval progresiv
ní levici, ale zároveň ji politicky
zneškodňoval tím, že by některé
její požadavky preventivně uváděl
do praxe.
A nakonec: Oplývá Johnsonem po
psaným „faktorem Churchill“ vůbec
nějaký současný evropský politik?
Ano, je tu jeden člověk, „jemuž jeho
tvárná politická identita umožňuje
roztrhat svěrací kazajku stranické
politiky“, kdo dovede prosadit nepo
pulární, kurážné kroky bez ohledu
na průzkumy veřejného mínění, kdo
píše dějiny, když by se mnozí před
historií raději oplotili… Je to Angela
Merkelová.
Boris Johnson: Faktor Churchill.
Muž, který psal dějiny – vyšlo
v nakladatelství Kniha Zlín v červnu
2016 v překladu Pavla Bakiče. 452
stran, 422 Kč (pevná vazba), 239 Kč
(e-book).