MILOSLAV LUDVÍK
ministr zdravotnictví
JAN MĚŠŤÁK
plastický chirurg
JAN PIRK
kardiochirurg
Pokud je výkon hrazen z veřejného
zdravotního pojištění, je přítomnost lékaře jeho esenciální součástí
a poskytovatel zdravotních služeb
nesmí od pojištěnce přijmout žádnou dodatečnou platbu. Možnost
zaplatit si při poskytování zdravotních služeb hrazených z veřejného
zdravotního pojištění vybraného
lékaře je v rozporu s ustanovením
zákona.
Jestliže se ale chceme bavit šířeji,
v podstatě na téma znovuzavedení
nadstandardů v jakékoli podobě
a formě, pak jasně říkám, že je to
legitimní politická otázka a otázka
preference voličů-pacientů. Stát
má zodpovědnost za zdravotní péči
a z podílu na daních, které vybere,
tuto zdravotní péči musí nějakým
způsobem podporovat. Musíme
říct, jestli chceme, aby stát podporoval zdravotnictví z daní, anebo
jestli si ho budou platit lidé sami.
Z pohledu mého i sociální demokracie je to zcela jasné. Doplatkům
v jakékoli formě, které by rozdělily pacienty na ty, co si to mohou
dovolit, a ty, kteří na to nemají,
říkáme jasné NE.
Vždycky záleží na dodržování etického kodexu ze strany lékaře, zda
přijme, či nepřijme nabídku finančního ohodnocení za provedenou
práci. Domnívám se, že převážnou
většinu lékařů tato nabídka zásadně
neovlivní a poskytnou stejně kvalitní zdravotní péči všem pacientům,
které léčí. Ale stejně jako v běžném
životě jsou i mezi lékaři výjimky, se
kterými jsem se, bohužel, během
víc než čtyřicetileté praxe nejednou
setkal. Jsem navíc přesvědčen, že
i kdyby byli lékaři odměňováni navíc za to, že jsou k operaci vybráni
pacientem, nezabránilo by to některým z nich, aby si obálku za „lepší
péči“ i tak bezostyšně vzali.
Rád bych ale zdůraznil, že proti
jiným státům i s velmi vyspělou
ekonomikou naše zdravotnictví vůbec nezaostává a má velmi vysokou
úroveň, což je dáno nejen špičkovými odborníky, ale i vypracovaným
systémem zdravotní péče.
Váš dotaz považuji za součást komplexnějšího řešení. Nejde jen o výběr operatéra, to je jen jedna, i když
významná část péče o nemocného.
Mělo by dojít ke komplexní úpravě
nemocenského pojištění, tak jako
je to v okolních zemích. Současný
stav považuji za diskriminaci lidí,
pro které je zdraví na čele žebříčku
životních hodnot. Je to podobné,
jako kdybychom nakázali, že si
nikdo nesmí v restauraci dát víc
než dvě piva, protože na tři piva
každý nemá. Někdo prostě chce
nosit značkové džíny a někdo by si
chtěl platit připojištění pro zajištění nadstandardních služeb, jako je
například jednolůžkový pokoj či
možnost být operovaný přednostou
pracoviště.
29