NEPŘÁTELÉ STÁTU

bez dohledu státu by mezi sebou

poskytovatelé bezpečnosti vedli

konkurenční boj nikoli tržními

prostředky, ale silou:

Pod vládou principu svobodné konkurence ztrácí válka mezi poskytovateli

bezpečnosti naprosto svoje ospravedlnění. Proč by se pouštěli do války? Aby

dobyli spotřebitele? Spotřebitelé by se

však nenechali dobývat. Dávali by si

veliký pozor na to, aby se nenechali

chránit někým, kdo by bezohledně

napadal osoby a majetek svých rivalů.

Kdyby se snad nějaký troufalý dobyvatel snažil stát se diktátorem, okamžitě

by na pomoc přivolali všechny svobodné

spotřebitele, kteří by byli tímto útokem

ohroženi, a naložili by s ním, jak by si

zasloužil.

Stejně jako je válka přirozeným důsledkem monopolu, je přirozeným důsledkem svobody mír.

V té době ještě optimistický Molinari věřil, že stejně jako se postupně prosazuje svoboda v obchodu,

začne se postupem času prosazovat

svobodná vláda.

RADIKÁLNÍ EKONOM

Téma soukromého poskytování služeb, které si osobuje zajišťovat stát,

zaujalo Molinariho natolik, že ho

rozvedl do knihy Večery na Saint-Lazare. Titul knihy odkazuje na diskuzní setkávání v domě liberálního

spisovatele Hippolyta Castilla a formálně jde skutečně o rozhovory

mezi ekonomem, konzervativcem

a socialistou. Molinariho ekonom

nabízí analýzu fenoménů, které

ekonomové do té doby opomíjeli:

prostituce, pohřebnictví, vzdělání,

duševní vlastnictví, vodárenství,

bezpečnost a soudnictví.

66

Radikální ekonomická analýza nedošla mezi kolegy ekonomy dobré

odezvy. Osočovali ho z „logické

iluze“, kterou si mladý ekonom

údajně navodil příliš konzistentní 

aplikací ekonomických teorií.

Nicméně i přes filozofické rozepře

byl Molinari kolegy respektován,

o čemž svědčí například to, že ho

Frédéric Bastiat na smrtelné posteli

jmenoval nositelem svého odkazu.

Roku 1852 se Napoleon III. prohlásil za císaře a zavedl silnou cenzuru

a represe vůči opozici. Molinari

odmítl v takových podmínkách

pracovat a odešel do rodné Belgie, 

kde následujících patnáct let vydával vlastní časopis Belgický ekonom,

přednášel na univerzitě a vydal

dvě knihy o francouzském císaři, jedno ekonomické pojednání

a několik dalších knih o aktuálních

tématech, jako byla tehdy zuřící

krymská válka.

Do Paříže se Molinari vrací až

v roce 1867. Pokračuje v práci

ekonomického novináře a spisovatele. Publikuje cestopisy o Kanadě a Spojených státech, dílo

o ekonomické historii 19. století

a dvě knihy o sílícím francouzském

socialismu.

NEJSME PŘIPRAVENI

Ve svých 62 letech se stává editorem prestižního Journal des économistes, ve kterém vycházejí články

Léona Walrase, Vilfreda Pareta

a dalších významných ekonomů.

Nadále cestuje po světě a navštěvuje například Rusko, Panamu,

Martinik nebo Haiti.

Svou poslední knihu, nazvanou

prostě Závěrečná slova. Má poslední

kniha, vydává v roce 1911, v devadesáti dvou letech. Shrnul v ní své

životní dílo a přehodnotil optimistické postoje z mládí, kdy předpokládal rozmach svobody ve všech

oblastech lidského konání už během 

devatenáctého století. Naproti

tomu na sklonku života uznává, že

lidstvo není na svobodu ještě připraveno a nadcházející století bude

v důsledku toho poznamenané

válkami a rozmachem socialismu.

ZNOVUNALEZENÝ

Gustave de Molinari je autor 46

knih a bezpočtu článků, z nichž

ale naprostá většina nebyla nikdy

přeložena ani do angličtiny. Po své

smrti byl na dlouhé desítky let zapomenut a modernímu čtenáři ho

opět zpřístupnil americký ekonom

Murray Rothbard, který v roce

1977 vydal překlad Trhu a poskytování bezpečnosti.

V předmluvě k němu Rothbard

píše: „Trh a poskytování bezpečnosti

je první historickou prezentací

myšlenkové soustavy, kterou dnes

nazýváme anarchokapitalismus.

[…] Molinari založil svůj argument

na laissez-faire ekonomii a nebál

se zeptat: Pokud volný trh může

a měl by poskytovat všechny

ostatní statky, proč ne také služby

bezpečnosti?“ Molinari byl inspirací 

pro čím dál širší zástup ekonomů

a filozofů, kteří se po jeho vzoru

stali konzistentními obhájci svobody a nepřáteli státu.