NEPŘÁTELÉ STÁTU
bez dohledu státu by mezi sebou
poskytovatelé bezpečnosti vedli
konkurenční boj nikoli tržními
prostředky, ale silou:
Pod vládou principu svobodné konkurence ztrácí válka mezi poskytovateli
bezpečnosti naprosto svoje ospravedlnění. Proč by se pouštěli do války? Aby
dobyli spotřebitele? Spotřebitelé by se
však nenechali dobývat. Dávali by si
veliký pozor na to, aby se nenechali
chránit někým, kdo by bezohledně
napadal osoby a majetek svých rivalů.
Kdyby se snad nějaký troufalý dobyvatel snažil stát se diktátorem, okamžitě
by na pomoc přivolali všechny svobodné
spotřebitele, kteří by byli tímto útokem
ohroženi, a naložili by s ním, jak by si
zasloužil.
Stejně jako je válka přirozeným důsledkem monopolu, je přirozeným důsledkem svobody mír.
V té době ještě optimistický Molinari věřil, že stejně jako se postupně prosazuje svoboda v obchodu,
začne se postupem času prosazovat
svobodná vláda.
RADIKÁLNÍ EKONOM
Téma soukromého poskytování služeb, které si osobuje zajišťovat stát,
zaujalo Molinariho natolik, že ho
rozvedl do knihy Večery na Saint-Lazare. Titul knihy odkazuje na diskuzní setkávání v domě liberálního
spisovatele Hippolyta Castilla a formálně jde skutečně o rozhovory
mezi ekonomem, konzervativcem
a socialistou. Molinariho ekonom
nabízí analýzu fenoménů, které
ekonomové do té doby opomíjeli:
prostituce, pohřebnictví, vzdělání,
duševní vlastnictví, vodárenství,
bezpečnost a soudnictví.
66
Radikální ekonomická analýza nedošla mezi kolegy ekonomy dobré
odezvy. Osočovali ho z „logické
iluze“, kterou si mladý ekonom
údajně navodil příliš konzistentní
aplikací ekonomických teorií.
Nicméně i přes filozofické rozepře
byl Molinari kolegy respektován,
o čemž svědčí například to, že ho
Frédéric Bastiat na smrtelné posteli
jmenoval nositelem svého odkazu.
Roku 1852 se Napoleon III. prohlásil za císaře a zavedl silnou cenzuru
a represe vůči opozici. Molinari
odmítl v takových podmínkách
pracovat a odešel do rodné Belgie,
kde následujících patnáct let vydával vlastní časopis Belgický ekonom,
přednášel na univerzitě a vydal
dvě knihy o francouzském císaři, jedno ekonomické pojednání
a několik dalších knih o aktuálních
tématech, jako byla tehdy zuřící
krymská válka.
Do Paříže se Molinari vrací až
v roce 1867. Pokračuje v práci
ekonomického novináře a spisovatele. Publikuje cestopisy o Kanadě a Spojených státech, dílo
o ekonomické historii 19. století
a dvě knihy o sílícím francouzském
socialismu.
NEJSME PŘIPRAVENI
Ve svých 62 letech se stává editorem prestižního Journal des économistes, ve kterém vycházejí články
Léona Walrase, Vilfreda Pareta
a dalších významných ekonomů.
Nadále cestuje po světě a navštěvuje například Rusko, Panamu,
Martinik nebo Haiti.
Svou poslední knihu, nazvanou
prostě Závěrečná slova. Má poslední
kniha, vydává v roce 1911, v devadesáti dvou letech. Shrnul v ní své
životní dílo a přehodnotil optimistické postoje z mládí, kdy předpokládal rozmach svobody ve všech
oblastech lidského konání už během
devatenáctého století. Naproti
tomu na sklonku života uznává, že
lidstvo není na svobodu ještě připraveno a nadcházející století bude
v důsledku toho poznamenané
válkami a rozmachem socialismu.
ZNOVUNALEZENÝ
Gustave de Molinari je autor 46
knih a bezpočtu článků, z nichž
ale naprostá většina nebyla nikdy
přeložena ani do angličtiny. Po své
smrti byl na dlouhé desítky let zapomenut a modernímu čtenáři ho
opět zpřístupnil americký ekonom
Murray Rothbard, který v roce
1977 vydal překlad Trhu a poskytování bezpečnosti.
V předmluvě k němu Rothbard
píše: „Trh a poskytování bezpečnosti
je první historickou prezentací
myšlenkové soustavy, kterou dnes
nazýváme anarchokapitalismus.
[…] Molinari založil svůj argument
na laissez-faire ekonomii a nebál
se zeptat: Pokud volný trh může
a měl by poskytovat všechny
ostatní statky, proč ne také služby
bezpečnosti?“ Molinari byl inspirací
pro čím dál širší zástup ekonomů
a filozofů, kteří se po jeho vzoru
stali konzistentními obhájci svobody a nepřáteli státu.