stě nahoře. Když se jiní pohoršují
nad neroztříděnou e-mailovou
schránkou, Harford se raduje
z ušetřeného času, ve kterém člověk
mohl místo organizování práce
prostě pracovat. Zatímco někdo
varuje před vytrháváním z hlubokého soustředění, Harford vidí hlavy
otevřené novým podnětům.
Kniha Messy je ze všeho nejvíc
geekovské porno: čtení, které udělá
dobře chytrým zvědavým lidem,
aniž by přitom jakkoliv frustrovalo
ty, jejichž rozhled začíná a končí
Šumperským deníkem. Narazíte tu
na svérázného potulného matematika Pála Erdőse, který bez ohlášení
zvonil u svých kolegů s kufrem
a pozdravem „Můj mozek je otevřený“. Na známého výzkumníka
zla Philipa Zimbarda, na fekální
transplantáty, na různá vysvětlení
teorie rozbitého okna – zkrátka
na přesně ty cool věci, kterými můžete zapůsobit na společenské akci
ve smíchovském Hubu.
Máloco z toho je ovšem zásadně
nové. Pokud louskáte jednoho
Malcolma Gladwella za druhým,
Harford vás moc nepřekvapí – leda
tím, že jde o podobných věcech psát
bez zevšeobecňování, které by prohlédla i octomilka. Dvě části Messy
nicméně objevné jsou.
JAK PROVĚŘOVAT BANKY
A DOKTORY
Harford se zeširoka věnuje neúspěšným regulacím. Proč 347stránková
Nová basilejská kapitálová dohoda
z roku 2004 nezabránila finanční krizi, která vypukla o pár let
později? Protože její principy byly
„zvrácené“: dohoda „pobízela banky
k takovým investicím, které sice
byly papírově bez rizika, ale zároveň
slibovaly vysoké výnosy, což nemohlo znamenat nic jiného, než že
ve skutečnosti byly rizikové velice“.
Podobně nečekaný, i když zpětně
očekávatelný důsledek měl vynález
skóre Virginie Apgarové. To vyjadřuje zdravotní stav novorozenců
přehledným trojčíslím, vypočítaným
podle kritérií, jako jsou pulz, dech
nebo barva kůže. Aby porodníci
mohli vykazovat co nejlichotivější
výsledky, začali přivádět děti na svět
císařským řezem i v situacích, kdy
to není nezbytně nutné. Tím ale
novorozence připravují o dávku
zdravých bakterií z porodních cest
a vystavují je zvýšenému riziku
astmatu a alergií.
„Naštěstí mají tyhle problémy
osvědčené řešení, které zná každý
student,“ uklidňuje Harford. Podobně jako u školních zkoušek by
podle něj regulátoři měli prozradit
široký okruh parametrů, po kterých
se můžou ptát, ale neupřesnit, které
konkrétně to budou.
kolem, další bod. Ještě větší výhodu
ovšem získáte, když zvládnete
svého protivníka zmást natolik, aby
se musel zastavit a řešit, co že se to
vlastně přihodilo. Udělejte mu to
několikrát za sebou a zmatek ho
paralyzuje.“
Právě tak prý fungovaly Trumpovy
nekorektní výpady: mátly a zneškodňovaly tábory unylých republikánských protikandidátů, vystupujících podle pečlivě připravených
scénářů a neschopných náležitě
reagovat. Ironií osudu na tuto myšlenku Harforda přivedl kamarád
pracující pro hnutí Greenpeace,
které se Boydovým dílem inspiruje
při pokusech o ochromení ropných
společností.
Kdo první přijde na to, který český
vrcholný politik už čtyři roky
schválně jede podobné bomby,
hraje si vlastní sport a paralyzuje
opozici, planě hořekující nad tím, že
ignoruje pravidla její hry, vyhrává
knihu Tahle země je naše podepsanou
vlevo dole Jiřím Ovčáčkem.
GREENPEACE NARUBY
Druhou nápaditou a vzrušující pasáží je analýza nečekaného úspěchu
Donalda Trumpa v republikánských
primárkách (kniha vyšla měsíc před
tím, než na vítězství navázal i v samotných volbách). Autor si pomáhá
dílem amerického letce a válečného
stratéga Johna Boyda. Konkrétně
Harford sahá po takzvané „Boydově
smyčce“, nepřetržitě opakovaném
cyklu zahrnujícím pozorování, orientaci, rozhodnutí a akci.
„Pokud se na bojišti dovedete rychle
rozhodovat, bod pro vás. Pokud
správně rozumíte tomu, co se děje
Tim Harford: Messy: The Power
of Disorder to Transform Our
Lives – vyšlo v nakladatelství
Riverhead Books v říjnu 2016,
304 stran, 12 dolarů (verze pro
Kindle).
69