stě nahoře. Když se jiní pohoršují 

nad neroztříděnou e-mailovou

schránkou, Harford se raduje 

z ušetřeného času, ve kterém člověk 

mohl místo organizování práce 

prostě pracovat. Zatímco někdo 

varuje před vytrháváním z hlubokého soustředění, Harford vidí hlavy 

otevřené novým podnětům.

Kniha Messy je ze všeho nejvíc 

geekovské porno: čtení, které udělá 

dobře chytrým zvědavým lidem, 

aniž by přitom jakkoliv frustrovalo 

ty, jejichž rozhled začíná a končí 

Šumperským deníkem. Narazíte tu 

na svérázného potulného matematika Pála Erdőse, který bez ohlášení 

zvonil u svých kolegů s kufrem 

a pozdravem „Můj mozek je otevřený“. Na známého výzkumníka 

zla Philipa Zimbarda, na fekální 

transplantáty, na různá vysvětlení 

teorie rozbitého okna – zkrátka 

na přesně ty cool věci, kterými můžete zapůsobit na společenské akci 

ve smíchovském Hubu.

Máloco z toho je ovšem zásadně 

nové. Pokud louskáte jednoho 

Malcolma Gladwella za druhým, 

Harford vás moc nepřekvapí – leda 

tím, že jde o podobných věcech psát 

bez zevšeobecňování, které by prohlédla i octomilka. Dvě části Messy 

nicméně objevné jsou.

JAK PROVĚŘOVAT BANKY

A DOKTORY

Harford se zeširoka věnuje neúspěšným regulacím. Proč 347stránková 

Nová basilejská kapitálová dohoda 

z roku 2004 nezabránila finanční krizi, která vypukla o pár let 

později? Protože její principy byly 

„zvrácené“: dohoda „pobízela banky 

k takovým investicím, které sice 

byly papírově bez rizika, ale zároveň 

slibovaly vysoké výnosy, což nemohlo znamenat nic jiného, než že 

ve skutečnosti byly rizikové velice“.

Podobně nečekaný, i když zpětně 

očekávatelný důsledek měl vynález 

skóre Virginie Apgarové. To vyjadřuje zdravotní stav novorozenců 

přehledným trojčíslím, vypočítaným 

podle kritérií, jako jsou pulz, dech 

nebo barva kůže. Aby porodníci 

mohli vykazovat co nejlichotivější 

výsledky, začali přivádět děti na svět 

císařským řezem i v situacích, kdy 

to není nezbytně nutné. Tím ale 

novorozence připravují o dávku 

zdravých bakterií z porodních cest 

a vystavují je zvýšenému riziku 

astmatu a alergií.

„Naštěstí mají tyhle problémy 

osvědčené řešení, které zná každý 

student,“ uklidňuje Harford. Podobně jako u školních zkoušek by 

podle něj regulátoři měli prozradit 

široký okruh parametrů, po kterých 

se můžou ptát, ale neupřesnit, které 

konkrétně to budou.

kolem, další bod. Ještě větší výhodu 

ovšem získáte, když zvládnete 

svého protivníka zmást natolik, aby 

se musel zastavit a řešit, co že se to 

vlastně přihodilo. Udělejte mu to 

několikrát za sebou a zmatek ho 

paralyzuje.“

Právě tak prý fungovaly Trumpovy 

nekorektní výpady: mátly a zneškodňovaly tábory unylých republikánských protikandidátů, vystupujících podle pečlivě připravených 

scénářů a neschopných náležitě 

reagovat. Ironií osudu na tuto myšlenku Harforda přivedl kamarád 

pracující pro hnutí Greenpeace, 

které se Boydovým dílem inspiruje 

při pokusech o ochromení ropných 

společností.

Kdo první přijde na to, který český 

vrcholný politik už čtyři roky 

schválně jede podobné bomby, 

hraje si vlastní sport a paralyzuje 

opozici, planě hořekující nad tím, že 

ignoruje pravidla její hry, vyhrává 

knihu Tahle země je naše podepsanou 

vlevo dole Jiřím Ovčáčkem.  

GREENPEACE NARUBY

Druhou nápaditou a vzrušující pasáží je analýza nečekaného úspěchu 

Donalda Trumpa v republikánských 

primárkách (kniha vyšla měsíc před 

tím, než na vítězství navázal i v samotných volbách). Autor si pomáhá 

dílem amerického letce a válečného 

stratéga Johna Boyda. Konkrétně 

Harford sahá po takzvané „Boydově 

smyčce“, nepřetržitě opakovaném 

cyklu zahrnujícím pozorování, orientaci, rozhodnutí a akci.

„Pokud se na bojišti dovedete rychle 

rozhodovat, bod pro vás. Pokud 

správně rozumíte tomu, co se děje 

Tim Harford: Messy: The Power

of Disorder to Transform Our

Lives – vyšlo v nakladatelství

Riverhead Books v říjnu 2016,

304 stran, 12 dolarů (verze pro

Kindle).

69