ROZHOVOR @ondrejtuma
Vedle práce pro úspěšnou českou
firmu vyrábějící designová svítidla
a architektonické instalace ze skla
stíhá dělat i vlastní projekty a taky
učit na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Přiznává ale, že
je na čase zvolnit. „Před koncem
loňského roku jsem dělal v Soulu
v jednom z nejvyšších mrakodrapů
světa na obří skulptuře potápěče.
Pak jsem pokračoval v pracovní túře
do Hongkongu, Istanbulu, Frank-
zalisovanou baterii, aby ji zákazník
nemohl sám vyměnit, do některých
elektrospotřebičů zase schválně
nejdou namontovat univerzální
součástky. Každá firma se děsí toho,
že si doma kutilové začnou nahrazovat součástky a vzniknou tím
nesmrtelné produkty.
Takže brzy půjde opravovat spotřebiče už jen v autorizovaných
centrech výrobců?
Když se něco daří vyrábět masově
a dlouho, aniž by to bylo nutné měnit,
je to pro designéra splněný sen.
furtu a Benátek. Nakonec jsem si
sáhl fyzicky na dno a zkolaboval,“
říká designér, který teď hledá, jak
se zpomalit.
Nedávno jste si na Facebooku
postesknul, že se stále víc věcí
vyhazuje místo toho, aby se
opravovaly. Jde tenhle trend ještě
zvrátit?
Ono to často není o ochotě lidí, kterým by se nechtělo věci spravovat,
ale o strategii výrobců. Postupně
došli tak daleko, že začali nahrazovat kovové součástky plastovými,
aby se přístroje rychleji opotřebovaly a zákazníci je museli kupovat
znova. Navíc chtějí mít kontrolu
nad tím, co se s jejich přístroji děje.
Mobilní telefony mají napevno
16
Snad ne. Pár firem a designérů se
tomu už věnuje. Navrhují a konstruují výrobky tak, aby šlo co
nejvíc součástek zpětně nahrazovat.
Určitě by bylo skvělé, kdyby se to
ubíralo tímhle směrem. Nejde jen
o šetření materiálu, ale i o ekologii.
Velké značky jdou ale opačnou
cestou. Není to boj s větrnými
mlýny?
Od největších značek je to teď
totální diktát. Můžou si to dovolit,
protože vědí, že je zákazníci považují za jedinečné. Nemusí to tak ale
zůstat věčně. Časem snad přijdou
firmy, které naruší stávající poměry
a monopoly na trhu. Podívejte se,
jak sociální média zamávala světem
tradičních médií. Co napíše Jaromír
Jágr na Facebooku, má najednou
větší dosah než Mladá fronta. V bydlení je to zase Airbnb a v dopravě
Uber.
Jak se cítí designér, když ví, že
bude mít jeho produkt jen krátkou
životnost?
Nadšený určitě není. Na jedné
straně má jasné zadání, co se
materiálu týče, na druhé by se měl
snažit o co nejlepší výsledek. Zrovna
u elektrospotřebičů to jde těžko.
Já to naštěstí nemusím řešit. Když
navrhuju, tak většinou z ušlechtilých materiálů – ze skla, keramiky,
porcelánu nebo v případě interiérů
a nábytku ze dřeva. U skla se samozřejmě počítá s tím, že se někdy rozbije. A pro nábytek je ideální volba
kvalitní dřevo, pak vydrží třeba sto
let, jako třeba thonetka, židle číslo
14. Omšelost dřeva je navíc krásná.
O umělých materiálech se to říct
nedá, fungují jinak. Čím jsou odřenější a ošoupanější, tím klesá jejich
estetika i funkčnost.
Jaký máte vztah k masové
výrobě? Chcete své věci vidět
v obřích sériích, nebo máte radši
tvorbu malých, ale jedinečných
projektů?
Je dobré si velké série vyzkoušet.
Když navrhuju třeba půllitry, jsou to
desítky až stovky tisíc kusů. Velkosériovost představuje pro designéra zásadní výzvu. Musí dodržovat
úplně jiné parametry, než když dělá
svůj prototyp nebo objekt, který je
jedinečný, v některých případech
spíš určený pro další přemýšlení.
Já sériovost rozhodně nezatracuju,
dává práci spoustě lidem, dnes tedy
už i robotům. Když se podaří, aby
se produkt masově vyráběl delší