ROZHOVOR @ondrejtuma

Vedle práce pro úspěšnou českou firmu vyrábějící designová svítidla a architektonické instalace ze skla stíhá dělat i vlastní projekty a taky učit na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Přiznává ale, že je na čase zvolnit. „Před koncem loňského roku jsem dělal v Soulu v jednom z nejvyšších mrakodrapů světa na obří skulptuře potápěče. Pak jsem pokračoval v pracovní túře do Hongkongu, Istanbulu, Frank-

zalisovanou baterii, aby ji zákazník nemohl sám vyměnit, do některých elektrospotřebičů zase schválně nejdou namontovat univerzální součástky. Každá firma se děsí toho, že si doma kutilové začnou nahrazovat součástky a vzniknou tím nesmrtelné produkty. Takže brzy půjde opravovat spotřebiče už jen v autorizovaných centrech výrobců?

Když se něco daří vyrábět masově a dlouho, aniž by to bylo nutné měnit, je to pro designéra splněný sen.

furtu a Benátek. Nakonec jsem si sáhl fyzicky na dno a zkolaboval,“ říká designér, který teď hledá, jak se zpomalit. Nedávno jste si na Facebooku postesknul, že se stále víc věcí vyhazuje místo toho, aby se opravovaly. Jde tenhle trend ještě zvrátit? Ono to často není o ochotě lidí, kterým by se nechtělo věci spravovat, ale o strategii výrobců. Postupně došli tak daleko, že začali nahrazovat kovové součástky plastovými, aby se přístroje rychleji opotřebovaly a zákazníci je museli kupovat znova. Navíc chtějí mít kontrolu nad tím, co se s jejich přístroji děje. Mobilní telefony mají napevno 16

Snad ne. Pár firem a designérů se tomu už věnuje. Navrhují a konstruují výrobky tak, aby šlo co nejvíc součástek zpětně nahrazovat. Určitě by bylo skvělé, kdyby se to ubíralo tímhle směrem. Nejde jen o šetření materiálu, ale i o ekologii. Velké značky jdou ale opačnou cestou. Není to boj s větrnými mlýny? Od největších značek je to teď totální diktát. Můžou si to dovolit, protože vědí, že je zákazníci považují za jedinečné. Nemusí to tak ale zůstat věčně. Časem snad přijdou firmy, které naruší stávající poměry a monopoly na trhu. Podívejte se, jak sociální média zamávala světem tradičních médií. Co napíše Jaromír

Jágr na Facebooku, má najednou větší dosah než Mladá fronta. V bydlení je to zase Airbnb a v dopravě Uber. Jak se cítí designér, když ví, že bude mít jeho produkt jen krátkou životnost? Nadšený určitě není. Na jedné straně má jasné zadání, co se materiálu týče, na druhé by se měl snažit o co nejlepší výsledek. Zrovna u elektrospotřebičů to jde těžko. Já to naštěstí nemusím řešit. Když navrhuju, tak většinou z ušlechtilých materiálů – ze skla, keramiky, porcelánu nebo v případě interiérů a nábytku ze dřeva. U skla se samozřejmě počítá s tím, že se někdy rozbije. A pro nábytek je ideální volba kvalitní dřevo, pak vydrží třeba sto let, jako třeba thonetka, židle číslo 14. Omšelost dřeva je navíc krásná. O umělých materiálech se to říct nedá, fungují jinak. Čím jsou odřenější a ošoupanější, tím klesá jejich estetika i funkčnost. Jaký máte vztah k masové výrobě? Chcete své věci vidět v obřích sériích, nebo máte radši tvorbu malých, ale jedinečných projektů? Je dobré si velké série vyzkoušet. Když navrhuju třeba půllitry, jsou to desítky až stovky tisíc kusů. Velkosériovost představuje pro designéra zásadní výzvu. Musí dodržovat úplně jiné parametry, než když dělá svůj prototyp nebo objekt, který je jedinečný, v některých případech spíš určený pro další přemýšlení. Já sériovost rozhodně nezatracuju, dává práci spoustě lidem, dnes tedy už i robotům. Když se podaří, aby se produkt masově vyráběl delší