ROZHOVOR @ondrejtuma

Vedle práce pro úspěšnou českou

firmu vyrábějící designová svítidla

a architektonické instalace ze skla

stíhá dělat i vlastní projekty a taky

učit na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Přiznává ale, že

je na čase zvolnit. „Před koncem

loňského roku jsem dělal v Soulu

v jednom z nejvyšších mrakodrapů

světa na obří skulptuře potápěče.

Pak jsem pokračoval v pracovní túře

do Hongkongu, Istanbulu, Frank-

zalisovanou baterii, aby ji zákazník

nemohl sám vyměnit, do některých

elektrospotřebičů zase schválně

nejdou namontovat univerzální

součástky. Každá firma se děsí toho,

že si doma kutilové začnou nahrazovat součástky a vzniknou tím

nesmrtelné produkty.

Takže brzy půjde opravovat spotřebiče už jen v autorizovaných

centrech výrobců?

Když se něco daří vyrábět masově

a dlouho, aniž by to bylo nutné měnit,

je to pro designéra splněný sen.

furtu a Benátek. Nakonec jsem si

sáhl fyzicky na dno a zkolaboval,“

říká designér, který teď hledá, jak

se zpomalit.

Nedávno jste si na Facebooku

postesknul, že se stále víc věcí

vyhazuje místo toho, aby se

opravovaly. Jde tenhle trend ještě

zvrátit?

Ono to často není o ochotě lidí, kterým by se nechtělo věci spravovat,

ale o strategii výrobců. Postupně

došli tak daleko, že začali nahrazovat kovové součástky plastovými,

aby se přístroje rychleji opotřebovaly a zákazníci je museli kupovat

znova. Navíc chtějí mít kontrolu

nad tím, co se s jejich přístroji děje.

Mobilní telefony mají napevno

16

Snad ne. Pár firem a designérů se

tomu už věnuje. Navrhují a konstruují výrobky tak, aby šlo co

nejvíc součástek zpětně nahrazovat.

Určitě by bylo skvělé, kdyby se to

ubíralo tímhle směrem. Nejde jen

o šetření materiálu, ale i o ekologii.

Velké značky jdou ale opačnou

cestou. Není to boj s větrnými

mlýny?

Od největších značek je to teď

totální diktát. Můžou si to dovolit,

protože vědí, že je zákazníci považují za jedinečné. Nemusí to tak ale

zůstat věčně. Časem snad přijdou

firmy, které naruší stávající poměry

a monopoly na trhu. Podívejte se,

jak sociální média zamávala světem

tradičních médií. Co napíše Jaromír

Jágr na Facebooku, má najednou

větší dosah než Mladá fronta. V bydlení je to zase Airbnb a v dopravě

Uber.

Jak se cítí designér, když ví, že

bude mít jeho produkt jen krátkou

životnost?

Nadšený určitě není. Na jedné

straně má jasné zadání, co se

materiálu týče, na druhé by se měl

snažit o co nejlepší výsledek. Zrovna

u elektrospotřebičů to jde těžko.

Já to naštěstí nemusím řešit. Když

navrhuju, tak většinou z ušlechtilých materiálů – ze skla, keramiky,

porcelánu nebo v případě interiérů

a nábytku ze dřeva. U skla se samozřejmě počítá s tím, že se někdy rozbije. A pro nábytek je ideální volba

kvalitní dřevo, pak vydrží třeba sto

let, jako třeba thonetka, židle číslo

14. Omšelost dřeva je navíc krásná.

O umělých materiálech se to říct

nedá, fungují jinak. Čím jsou odřenější a ošoupanější, tím klesá jejich

estetika i funkčnost.

Jaký máte vztah k masové

výrobě? Chcete své věci vidět

v obřích sériích, nebo máte radši

tvorbu malých, ale jedinečných

projektů?

Je dobré si velké série vyzkoušet.

Když navrhuju třeba půllitry, jsou to

desítky až stovky tisíc kusů. Velkosériovost představuje pro designéra zásadní výzvu. Musí dodržovat

úplně jiné parametry, než když dělá

svůj prototyp nebo objekt, který je

jedinečný, v některých případech

spíš určený pro další přemýšlení.

Já sériovost rozhodně nezatracuju,

dává práci spoustě lidem, dnes tedy

už i robotům. Když se podaří, aby

se produkt masově vyráběl delší