vést firmu jen s technokraty

a byznysmeny, a dokázal vytvořit

symbiózu bohémských designérů

a šikovných obchodníků.

jít hodně takticky, aby se neurazil.

V tomhle případně se to povedlo.

Metro jsme nakonec realizovali

a šejk uznal, že jsme měli pravdu.

generace přišel o kontinuitu rodinných podniků a firem. Ale pořád

věřím, že v nás dříme určitá lokální

identita.

Svým způsobem to byla taky sázka

na design. Oproti firmám jako Swarovski nebo Baccarat, které prodávají broušené kameny a malinkaté

ověsky, je Lasvit založený na instalacích vyráběných technologií

hutního tvarování. A o české sklo je

ve světě pořád velký zájem.

Ale k takovým historkám nedochází jen v Emirátech. Když děláte

zakázky všude po světě, musíte mít

přehled o zvyklostech a kultuře

v daném regionu a respektovat ho

se vším všudy. V Číně například

nemůžete využít ostré tvarosloví,

protože kdyby někomu v restauraci

Jak ji ale probudit?

Lasvit boduje lukrativními

zakázkami v arabských zemích.

Jak se vlastně spolupracuje

s bohatými šejky? Dá se s nimi

vůbec vést dialog?

Většinou máme jasné zadání od obchodníků naší dubajské kanceláře,

ale designéři přesto přicházejí se

svým osobitým řešením. Občas pak

dochází k úsměvným situacím.

Jednou jsme třeba měli navrhnout

stanici metra v Dubaji, kterou chtěl

šejk koncipovat jako podmořský

svět. Přišel ale se zadáním, ve kterém byly nakreslené samé čtverce.

Designér mu pak musí vysvětlit,

že v přírodním světě je geometrie

trochu jiná. Striktní podobu čtverců

najdete možná tak ve sněhových

vločkách, takže by bylo lepší volit

víc zaoblené tvary. Šejk ale najednou ztuhnul a zeptal se, jestli tím

chceme říct, že nemá pravdu. To

je moment, kdy se na pár sekund

zastaví čas a v hlavě vám proběhne

myšlenka, jestli jste právě nezazdili

zakázku za spoustu peněz.

A zazdili?

Naštěstí ne. Museli jsme šejka přesvědčit, že by bylo dobré to zkusit

jinak. Samozřejmě na to musíte

Historii designu píše stát a jeho

schopnost spolupracovat se soukromým sektorem. Spousta lidí je nadšená ze skandinávského designu,

ale už se tolik neví, že téhle fantastické vlny tam docílilo jen pár lidí,

V Číně nemůžete pracovat

s ostrými tvary. Kdyby tam někomu

pod špičatým lustrem zaskočila

kost, svedou to na lustr

a podnik zavřou.

zaskočila pod vaším ostrým lustrem

rybí kost v krku, svedou to na ten

lustr a podnik okamžitě zavřou,

protože takhle by to podle feng-šuej

nemohlo fungovat.

Jak jsou na tom s designem Češi?

Mají dobrý vkus?

Já bych to nerad generalizoval.

Vkus je podle mě individuální záležitost. V obecné rovině pak hrozně

záleží na historickém vývoji. V minulém století tu došlo k deformaci

způsobené komunistickým režimem

a na to pak zase po revoluci navázal

přehnaný konzumerismus. Největší

průšvih tohoto národa je, že na dvě

kteří ve vhodnou dobu přesvědčili

stát, aby zainvestoval do důležitých

zahraničních expozic. Ve spolupráci

se sklárnami a nábytkářskými

firmami pak vytvořili legendární

expozice, o kterých mluvil celý svět.

Ať už šlo o Trienále v Miláně, nebo

o světové výstavy jako Expo v Bruselu, Montrealu a Ósace. Na těchhle

veletrzích to byl seriózní souboj

estetických forem, technologie

a ideologie. A skandinávské země

tu kralovaly a těží z toho dodnes.

Nutno dodat, že i naši designéři tam

slavili úspěchy, ale problém byl, že

se jejich díla nedostala do výroby.

Svobodný trh byl zkrátka úplně

jinde, všichni víme, jak to v rámci

21