ROZHOVOR @ondrejtuma

I proto si pak lidi sedali na zadek,

když se tu začaly otevírat obří zahraniční nábytkářské chrámy, kde

byl sice široký výběr zboží, ale už se

moc neřešilo, jakou to má kvalitu.

A hodně lidí to neřeší dodnes.

SVĚTLONOŠ

Pro výrobce skleněných svítidel

Lasvit navrhoval Maxim Velčovský

například lustry Frozen, instalaci

Memento Mori na milánský

Design Week a nejnověji také

skulpturu Diver v páté nejvyšší

budově světa Lotte World Tower

v jihokorejském Soulu.

Připravte se

na ponor

socialismu vypadalo po zestátnění

průmyslu.

Ani po revoluci jsme ale podle vás

nešli správným směrem…

Ano. S příchodem revoluce a pádem Sovětského svazu se zhroutilo

hospodářství, začínaly se zavírat

sklárny, porcelánky a další továrny,

které skoupily zahraniční firmy.

Ty nechaly výrobny často zavřít,

protože se tím jednoduše zbavily

levné konkurence. A korunu tomu

nasadila nepovedená privatizace.

Spousty továren a koncernů se

zmocnili veksláci, kteří za vydatné

podpory tehdejších politiků firmy

vytunelovali a totálně tím ochromili

kreativní průmysl.

Ještě dlouho poté tu byla velká

nouze o kvalitní české výrobce.

22

A není to dané kupní silou?

Kdekdo vám řekne, že až bude

vydělávat víc, bude víc investovat

do zařízení domácnosti…

Částečně určitě jo. Na druhou

stranu si musíme uvědomit, kolik

českých domácností jezdí na dovolenou k moři, má dvě auta,

chatu, nové mobily a žije na ploše

větší než 70 metrů čtverečních.

Většina lidí tu chodí pravidelně

do restaurací nebo aspoň do hospody na pivo. To není běžné ani

na Západě. A u nás se tomu říká

krize a slabá kupní síla. V Londýně

a Paříži běžně narazíte na inzeráty,

ve kterých lidé shánějí pronájem

garsonky 16 metrů čtverečních

za 400 eur měsíčně. Češi si často

vůbec neuvědomují, jaký tady mají

komfort. Pravděpodobně žijeme

v jedné z nejkrásnějších a nejkomfortnějších zemí na světě.

Každý si samozřejmě může svobodně rozmyslet, jak se svými penězi

naloží. Občas mi ale přijde, že tu lidi

víc řeší vybavení auta než vlastní

domácnost, která přitom definuje

náš život minimálně na jednu

dekádu.

Čím to je?

Těžko říct. Možná je to zděděná

neúcta k sobě samým z předchozího režimu. Ještě jsme se nenaučili

užívat si života, respektive za užívání často považujeme věci, které

ve skutečnosti nejsou tak hodnotné,

jak si myslíme. Přitom bychom si

mohli užívat každodennost, víc

pečovat o své okolí, o místa, kde

žijeme a kde se pohybujeme. Ale

nejsem pesimista, budeme k tomu

směřovat. Stejně tak, jako se znovu

učíme péct chleba, který není srágora, ale je dělaný z kvásku.

Na začátku rozhovoru jste zmiňoval společnosti jako Airbnb nebo

Uber. Jak se vlastně díváte na sdílenou ekonomiku?

Je to fascinující sociální fenomén,

zpráva o našem světě. Má samozřejmě svá pozitiva i negativa. Tak

třeba Airbnb je výborné do doby,

než z měst budou jen Airbnb city.

Když máte jeden byt, který nabízíte ke sdílení, je to fajn. Jestliže

se z toho ale stane byznys, kdy se

kupují byty v centru měst kvůli

tomu, aby se krátkodobě pronajímaly přes Airbnb, už se to vymyká

původní myšlence. Odumírá živoucí

lokální struktura. Lidi opouštějí

město, protože uměle stoupají ceny

bytů. Místo potřebných služeb jsou

pak kolem jen bary a další zábavní

podniky pro turisty, co tam stráví

pár dnů a odjedou.

To samé Facebook, který je skvělý

jen do té míry, než ho začnou

využívat marketéři k tomu, aby

vám vymyli hlavu nebo přes něj

ovlivnili volby a pomohli k moci

různým lokálním diktátorům

a sociopatům.

Co s tím?

Je potřeba najít správnou míru.

Demokracie je systém, který je

založený na regulaci, ať už se nám

to líbí, nebo ne. Když je regulace

přirozená, nemusí to vadit.