ROZHOVOR @ondrejtuma
I proto si pak lidi sedali na zadek,
když se tu začaly otevírat obří zahraniční nábytkářské chrámy, kde
byl sice široký výběr zboží, ale už se
moc neřešilo, jakou to má kvalitu.
A hodně lidí to neřeší dodnes.
SVĚTLONOŠ
Pro výrobce skleněných svítidel
Lasvit navrhoval Maxim Velčovský
například lustry Frozen, instalaci
Memento Mori na milánský
Design Week a nejnověji také
skulpturu Diver v páté nejvyšší
budově světa Lotte World Tower
v jihokorejském Soulu.
Připravte se
na ponor
socialismu vypadalo po zestátnění
průmyslu.
Ani po revoluci jsme ale podle vás
nešli správným směrem…
Ano. S příchodem revoluce a pádem Sovětského svazu se zhroutilo
hospodářství, začínaly se zavírat
sklárny, porcelánky a další továrny,
které skoupily zahraniční firmy.
Ty nechaly výrobny často zavřít,
protože se tím jednoduše zbavily
levné konkurence. A korunu tomu
nasadila nepovedená privatizace.
Spousty továren a koncernů se
zmocnili veksláci, kteří za vydatné
podpory tehdejších politiků firmy
vytunelovali a totálně tím ochromili
kreativní průmysl.
Ještě dlouho poté tu byla velká
nouze o kvalitní české výrobce.
22
A není to dané kupní silou?
Kdekdo vám řekne, že až bude
vydělávat víc, bude víc investovat
do zařízení domácnosti…
Částečně určitě jo. Na druhou
stranu si musíme uvědomit, kolik
českých domácností jezdí na dovolenou k moři, má dvě auta,
chatu, nové mobily a žije na ploše
větší než 70 metrů čtverečních.
Většina lidí tu chodí pravidelně
do restaurací nebo aspoň do hospody na pivo. To není běžné ani
na Západě. A u nás se tomu říká
krize a slabá kupní síla. V Londýně
a Paříži běžně narazíte na inzeráty,
ve kterých lidé shánějí pronájem
garsonky 16 metrů čtverečních
za 400 eur měsíčně. Češi si často
vůbec neuvědomují, jaký tady mají
komfort. Pravděpodobně žijeme
v jedné z nejkrásnějších a nejkomfortnějších zemí na světě.
Každý si samozřejmě může svobodně rozmyslet, jak se svými penězi
naloží. Občas mi ale přijde, že tu lidi
víc řeší vybavení auta než vlastní
domácnost, která přitom definuje
náš život minimálně na jednu
dekádu.
Čím to je?
Těžko říct. Možná je to zděděná
neúcta k sobě samým z předchozího režimu. Ještě jsme se nenaučili
užívat si života, respektive za užívání často považujeme věci, které
ve skutečnosti nejsou tak hodnotné,
jak si myslíme. Přitom bychom si
mohli užívat každodennost, víc
pečovat o své okolí, o místa, kde
žijeme a kde se pohybujeme. Ale
nejsem pesimista, budeme k tomu
směřovat. Stejně tak, jako se znovu
učíme péct chleba, který není srágora, ale je dělaný z kvásku.
Na začátku rozhovoru jste zmiňoval společnosti jako Airbnb nebo
Uber. Jak se vlastně díváte na sdílenou ekonomiku?
Je to fascinující sociální fenomén,
zpráva o našem světě. Má samozřejmě svá pozitiva i negativa. Tak
třeba Airbnb je výborné do doby,
než z měst budou jen Airbnb city.
Když máte jeden byt, který nabízíte ke sdílení, je to fajn. Jestliže
se z toho ale stane byznys, kdy se
kupují byty v centru měst kvůli
tomu, aby se krátkodobě pronajímaly přes Airbnb, už se to vymyká
původní myšlence. Odumírá živoucí
lokální struktura. Lidi opouštějí
město, protože uměle stoupají ceny
bytů. Místo potřebných služeb jsou
pak kolem jen bary a další zábavní
podniky pro turisty, co tam stráví
pár dnů a odjedou.
To samé Facebook, který je skvělý
jen do té míry, než ho začnou
využívat marketéři k tomu, aby
vám vymyli hlavu nebo přes něj
ovlivnili volby a pomohli k moci
různým lokálním diktátorům
a sociopatům.
Co s tím?
Je potřeba najít správnou míru.
Demokracie je systém, který je
založený na regulaci, ať už se nám
to líbí, nebo ne. Když je regulace
přirozená, nemusí to vadit.