ROZHOVOR @ondrejtuma

I proto si pak lidi sedali na zadek, když se tu začaly otevírat obří zahraniční nábytkářské chrámy, kde byl sice široký výběr zboží, ale už se moc neřešilo, jakou to má kvalitu. A hodně lidí to neřeší dodnes.

SVĚTLONOŠ Pro výrobce skleněných svítidel Lasvit navrhoval Maxim Velčovský například lustry Frozen, instalaci Memento Mori na milánský Design Week a nejnověji také skulpturu Diver v páté nejvyšší budově světa Lotte World Tower v jihokorejském Soulu.

Připravte se na ponor

socialismu vypadalo po zestátnění průmyslu. Ani po revoluci jsme ale podle vás nešli správným směrem… Ano. S příchodem revoluce a pádem Sovětského svazu se zhroutilo hospodářství, začínaly se zavírat sklárny, porcelánky a další továrny, které skoupily zahraniční firmy. Ty nechaly výrobny často zavřít, protože se tím jednoduše zbavily levné konkurence. A korunu tomu nasadila nepovedená privatizace. Spousty továren a koncernů se zmocnili veksláci, kteří za vydatné podpory tehdejších politiků firmy vytunelovali a totálně tím ochromili kreativní průmysl. Ještě dlouho poté tu byla velká nouze o kvalitní české výrobce. 22

A není to dané kupní silou? Kdekdo vám řekne, že až bude vydělávat víc, bude víc investovat do zařízení domácnosti… Částečně určitě jo. Na druhou stranu si musíme uvědomit, kolik českých domácností jezdí na dovolenou k moři, má dvě auta, chatu, nové mobily a žije na ploše větší než 70 metrů čtverečních. Většina lidí tu chodí pravidelně do restaurací nebo aspoň do hospody na pivo. To není běžné ani na Západě. A u nás se tomu říká krize a slabá kupní síla. V Londýně a Paříži běžně narazíte na inzeráty, ve kterých lidé shánějí pronájem garsonky 16 metrů čtverečních za 400 eur měsíčně. Češi si často vůbec neuvědomují, jaký tady mají komfort. Pravděpodobně žijeme v jedné z nejkrásnějších a nejkomfortnějších zemí na světě. Každý si samozřejmě může svobodně rozmyslet, jak se svými penězi naloží. Občas mi ale přijde, že tu lidi víc řeší vybavení auta než vlastní domácnost, která přitom definuje náš život minimálně na jednu dekádu. Čím to je? Těžko říct. Možná je to zděděná neúcta k sobě samým z předchozího režimu. Ještě jsme se nenaučili užívat si života, respektive za užívání často považujeme věci, které ve skutečnosti nejsou tak hodnotné,

jak si myslíme. Přitom bychom si mohli užívat každodennost, víc pečovat o své okolí, o místa, kde žijeme a kde se pohybujeme. Ale nejsem pesimista, budeme k tomu směřovat. Stejně tak, jako se znovu učíme péct chleba, který není srágora, ale je dělaný z kvásku. Na začátku rozhovoru jste zmiňoval společnosti jako Airbnb nebo Uber. Jak se vlastně díváte na sdílenou ekonomiku? Je to fascinující sociální fenomén, zpráva o našem světě. Má samozřejmě svá pozitiva i negativa. Tak třeba Airbnb je výborné do doby, než z měst budou jen Airbnb city. Když máte jeden byt, který nabízíte ke sdílení, je to fajn. Jestliže se z toho ale stane byznys, kdy se kupují byty v centru měst kvůli tomu, aby se krátkodobě pronajímaly přes Airbnb, už se to vymyká původní myšlence. Odumírá živoucí lokální struktura. Lidi opouštějí město, protože uměle stoupají ceny bytů. Místo potřebných služeb jsou pak kolem jen bary a další zábavní podniky pro turisty, co tam stráví pár dnů a odjedou. To samé Facebook, který je skvělý jen do té míry, než ho začnou využívat marketéři k tomu, aby vám vymyli hlavu nebo přes něj ovlivnili volby a pomohli k moci různým lokálním diktátorům a sociopatům. Co s tím? Je potřeba najít správnou míru. Demokracie je systém, který je založený na regulaci, ať už se nám to líbí, nebo ne. Když je regulace přirozená, nemusí to vadit.