DŮCHOD
OD OSMNÁCTI
„Kdy v supermarketu dostanu všechno, co potřebuju, jen
za své pěkné oči?“ ptá se v jedné ze svých nejslavnějších
básní Allen Ginsberg. Možná to půjde už za pár let. Záleží,
jak dopadnou probíhající experimenty s vyplácením
nepodmíněného základního příjmu.
JAN HLAVÁČ
Utopie. Tak se jmenuje dílo britského
filozofa Thomase Morea z roku
1516, ve kterém se čtenáři mohli
poprvé sblížit s myšlenkou pravidelného základního příjmu vypláceného bezpodmínečně všem. Utopický
je ten návrh podle řady ekonomů
i o pět století později. Přesto ale
v Evropě, Latinské Americe i Africe
získává rok od roku větší pozornost.
Loni mu udělali celosvětovou reklamu Švýcaři, i když nakonec v referendu možnost dostávat od státu
peníze „za nic“ víc než tříčtvrteční
většinou odmítli. Znovu se ocitl
ve světle reflektorů, když letos
v lednu Finsko, jako první evropská
země, začalo experimentovat se základním příjmem na vládní úrovni.
Podle svých tradičních zastánců by
měla univerzální dávka lidi osvobodit, dát jim možnost dělat to,
co je doopravdy naplňuje, a taky
zrovnoprávnit ženy a muže. Jestli
si ale myslíte, že nápadu ve Finsku
přišla na chuť levicová vláda, tak
se pletete. V koalici tam totiž sedí
liberálové, konzervativci a nacionalisté. Pravicoví finští politici nemyslí
v první řadě na všeobecné blaho,
ale na výnosy pro státní pokladnu.
Druhým argumentem ve prospěch
základního příjmu jsou totiž úspory,
které by výrazně jednodušší výplata
této jednotné dávky přinesla. Ruku
v ruce s jejím zavedením by totiž
mělo jít rušení jiných dávek.
KONEC BYROKRACIE
Dnes státy vydržují armády úředníků
kontrolujících, jestli zájemci o dávky
vyplnili formuláře po pravdě. S nepodmíněným příjmem ale náklady
na byrokracii výrazně klesají. Ušetří
se za software i za papír, není třeba
vyhodnocovat nárok na dávky ani
hlídat, jestli už neuplynula doba,
po kterou se dávka může vyplácet.
Navíc se finská vláda domnívá, že
od lidí se základním příjmem získá
víc na daních. Finský experiment totiž míří na nezaměstnané. Dva tisíce
náhodně vybraných lidí, kteří dosud
pobírali podporu v nezaměstnanosti,
od ledna unikly byrokracii, která je
s dávkou spojená. Svých 560 eur (15
tisíc korun) už nedostávají za to, že
se pravidelně hlásí na úřadu práce.
Nemusí za ně udělat nic. Zároveň si
ale můžou přivydělat, kolik chtějí. Je
jedno, jestli to bude 150 nebo třeba
4000 eur, o základní příjem nepřijdou ani ho nebudou muset danit.
Finové si během dvouletého testu
chtějí ověřit tezi, že nezaměstnaní
zůstávají bez práce často jen proto,
že se jim brigády nevyplatí, když pak
přicházejí o část podpory. „Myslíme
si, že lidé získají motivaci začít pracovat alespoň na poloviční úvazek,“
říká Marjukka Turunenová z finské
správy sociálního zabezpečení Kela.
Kritici finskému pokusu překvapivě nevyčítají, že kvůli němu lidé
nebudou pracovat, ale že umožní
25