DŮCHOD

OD OSMNÁCTI

„Kdy v supermarketu dostanu všechno, co potřebuju, jen

za své pěkné oči?“ ptá se v jedné ze svých nejslavnějších

básní Allen Ginsberg. Možná to půjde už za pár let. Záleží,

jak dopadnou probíhající experimenty s vyplácením

nepodmíněného základního příjmu.

JAN HLAVÁČ

Utopie. Tak se jmenuje dílo britského

filozofa Thomase Morea z roku

1516, ve kterém se čtenáři mohli

poprvé sblížit s myšlenkou pravidelného základního příjmu vypláceného bezpodmínečně všem. Utopický

je ten návrh podle řady ekonomů

i o pět století později. Přesto ale

v Evropě, Latinské Americe i Africe

získává rok od roku větší pozornost.

Loni mu udělali celosvětovou reklamu Švýcaři, i když nakonec v referendu možnost dostávat od státu

peníze „za nic“ víc než tříčtvrteční

většinou odmítli. Znovu se ocitl

ve světle reflektorů, když letos

v lednu Finsko, jako první evropská

země, začalo experimentovat se základním příjmem na vládní úrovni.

Podle svých tradičních zastánců by

měla univerzální dávka lidi osvobodit, dát jim možnost dělat to,

co je doopravdy naplňuje, a taky

zrovnoprávnit ženy a muže. Jestli

si ale myslíte, že nápadu ve Finsku

přišla na chuť levicová vláda, tak

se pletete. V koalici tam totiž sedí

liberálové, konzervativci a nacionalisté. Pravicoví finští politici nemyslí

v první řadě na všeobecné blaho,

ale na výnosy pro státní pokladnu.

Druhým argumentem ve prospěch

základního příjmu jsou totiž úspory,

které by výrazně jednodušší výplata

této jednotné dávky přinesla. Ruku

v ruce s jejím zavedením by totiž

mělo jít rušení jiných dávek.

KONEC BYROKRACIE

Dnes státy vydržují armády úředníků

kontrolujících, jestli zájemci o dávky

vyplnili formuláře po pravdě. S nepodmíněným příjmem ale náklady

na byrokracii výrazně klesají. Ušetří

se za software i za papír, není třeba

vyhodnocovat nárok na dávky ani

hlídat, jestli už neuplynula doba,

po kterou se dávka může vyplácet.

Navíc se finská vláda domnívá, že

od lidí se základním příjmem získá

víc na daních. Finský experiment totiž míří na nezaměstnané. Dva tisíce

náhodně vybraných lidí, kteří dosud

pobírali podporu v nezaměstnanosti,

od ledna unikly byrokracii, která je

s dávkou spojená. Svých 560 eur (15

tisíc korun) už nedostávají za to, že

se pravidelně hlásí na úřadu práce.

Nemusí za ně udělat nic. Zároveň si

ale můžou přivydělat, kolik chtějí. Je

jedno, jestli to bude 150 nebo třeba

4000 eur, o základní příjem nepřijdou ani ho nebudou muset danit.

Finové si během dvouletého testu

chtějí ověřit tezi, že nezaměstnaní

zůstávají bez práce často jen proto,

že se jim brigády nevyplatí, když pak

přicházejí o část podpory. „Myslíme

si, že lidé získají motivaci začít pracovat alespoň na poloviční úvazek,“

říká Marjukka Turunenová z finské

správy sociálního zabezpečení Kela.

Kritici finskému pokusu překvapivě nevyčítají, že kvůli němu lidé

nebudou pracovat, ale že umožní

25