DŮCHOD OD OSMNÁCTI „Kdy v supermarketu dostanu všechno, co potřebuju, jen za své pěkné oči?“ ptá se v jedné ze svých nejslavnějších básní Allen Ginsberg. Možná to půjde už za pár let. Záleží, jak dopadnou probíhající experimenty s vyplácením nepodmíněného základního příjmu. JAN HLAVÁČ

Utopie. Tak se jmenuje dílo britského filozofa Thomase Morea z roku 1516, ve kterém se čtenáři mohli poprvé sblížit s myšlenkou pravidelného základního příjmu vypláceného bezpodmínečně všem. Utopický je ten návrh podle řady ekonomů i o pět století později. Přesto ale v Evropě, Latinské Americe i Africe získává rok od roku větší pozornost. Loni mu udělali celosvětovou reklamu Švýcaři, i když nakonec v referendu možnost dostávat od státu peníze „za nic“ víc než tříčtvrteční většinou odmítli. Znovu se ocitl ve světle reflektorů, když letos v lednu Finsko, jako první evropská země, začalo experimentovat se základním příjmem na vládní úrovni. Podle svých tradičních zastánců by měla univerzální dávka lidi osvobodit, dát jim možnost dělat to, co je doopravdy naplňuje, a taky zrovnoprávnit ženy a muže. Jestli si ale myslíte, že nápadu ve Finsku

přišla na chuť levicová vláda, tak se pletete. V koalici tam totiž sedí liberálové, konzervativci a nacionalisté. Pravicoví finští politici nemyslí v první řadě na všeobecné blaho, ale na výnosy pro státní pokladnu. Druhým argumentem ve prospěch základního příjmu jsou totiž úspory, které by výrazně jednodušší výplata této jednotné dávky přinesla. Ruku v ruce s jejím zavedením by totiž mělo jít rušení jiných dávek.

KONEC BYROKRACIE Dnes státy vydržují armády úředníků kontrolujících, jestli zájemci o dávky vyplnili formuláře po pravdě. S nepodmíněným příjmem ale náklady na byrokracii výrazně klesají. Ušetří se za software i za papír, není třeba vyhodnocovat nárok na dávky ani hlídat, jestli už neuplynula doba, po kterou se dávka může vyplácet. Navíc se finská vláda domnívá, že od lidí se základním příjmem získá

víc na daních. Finský experiment totiž míří na nezaměstnané. Dva tisíce náhodně vybraných lidí, kteří dosud pobírali podporu v nezaměstnanosti, od ledna unikly byrokracii, která je s dávkou spojená. Svých 560 eur (15 tisíc korun) už nedostávají za to, že se pravidelně hlásí na úřadu práce. Nemusí za ně udělat nic. Zároveň si ale můžou přivydělat, kolik chtějí. Je jedno, jestli to bude 150 nebo třeba 4000 eur, o základní příjem nepřijdou ani ho nebudou muset danit. Finové si během dvouletého testu chtějí ověřit tezi, že nezaměstnaní zůstávají bez práce často jen proto, že se jim brigády nevyplatí, když pak přicházejí o část podpory. „Myslíme si, že lidé získají motivaci začít pracovat alespoň na poloviční úvazek,“ říká Marjukka Turunenová z finské správy sociálního zabezpečení Kela. Kritici finskému pokusu překvapivě nevyčítají, že kvůli němu lidé nebudou pracovat, ale že umožní 25