úplně nereálná, a to ani pokud by se
měla dávka pohybovat na úrovni
průměrného důchodu. Detailní
analýza toho, jak by se musel změnit
systém odvodů z příjmů, nám ovšem
schází. A na rozdíl od Finska a zemí,
kde základní příjem testují na regionální úrovni – namátkou Nizozemsko, Itálie nebo třeba Kanada – se
u nás ani nepřipravují žádné pilotní
experimenty. Finmagu to potvrdil
Petr Sulek z Ministerstva práce a sociálních věcí.
ZELENÍ, PIRÁTI A SVOBODNÍ
Politickým pionýrem základního
příjmu v Česku zůstává Vlastimil
Tlustý. Ten ještě jako poslanec
za ODS v roce 2003, kdy se průměrná mzda pohybovala na úrovni
17 500 korun, navrhoval 4000
korun (necelou čtvrtinu průměrné
mzdy) pro každého – výměnou
za zrušení všech dalších dávek.
Jeho myšlenku tehdy ostatní strany
rychle zavrhly jako antisociální.
Dnes v Česku téma základního
příjmu vyzdvihují především politické strany mimo hlavní proud.
„Zelení považují základní příjem
za myšlenku, o které je třeba vážně
diskutovat. Je to jedna z možností,
jak v budoucnu zjednodušit sociální
systém a reagovat na změny na trhu
práce v důsledku čtvrté průmyslové
revoluce,“ říká Matouš Vencálek,
člen předsednictva Zelených.
Piráti mají o něco jasněji. Přiklánějí
se k finskému modelu, tedy k nepříliš vysokému základnímu příjmu,
který by lidi neodrazoval od práce.
„Můj osobní názor je, že do pěti let
bychom mohli zkusit nějaký menší
experiment i u nás. Musí to ale
navazovat na stav a možnosti naší
ekonomiky,“ domnívá se místopředseda Pirátské strany Jakub Michálek.
Podle něj by výše základního příjmu
s ohledem na ekonomickou realitu
v Česku byla někde nad životním
minimem 3410 korun a neměla by
přesáhnout zhruba čtvrtinu průměrné mzdy, tedy 6800 korun.
CO NA TO
KRITICI
Státní rozpočet si nemůže
takový sen dovolit. Bylo by třeba
změnit celý daňový systém.
Jde o morální hazard. Někteří
lidé by se základním příjmem nechtěli pracovat a jiným by vadilo
na ně dřít.
Úředníci sociálního zabezpečení
by ztratili přehled o lidech v nouzi
a jejich dětech.
Experimenty se základním
příjmem nemají vypovídací hodnotu. Účastníci vědí, že nemůžou
přestat pracovat, protože základní příjem mají jen dočasně.
A do třetice Svobodní. Ti navazují
na amerického ekonoma a nositele
Nobelovy ceny Miltona Friedmanna, který v šedesátých letech minulého století zpropagoval alternativu
k základnímu příjmu, negativní
daň. I ta by omezila byrokracii
a zároveň prospěla nemajetným.
Její princip spočívá v tom, že lidé
bez příjmů dostávají od státu něco
jako daňový bonus. Čím blíž jsou
jejich příjmy jisté hranici, tím menší
částka to je. Kdo hranici překročí,
platí daň jen z té části příjmů, která
ji převyšuje. Svobodní mají negativní daň ve svém programu, ale bez
informací o výši.
OSVOBODILO MĚ TO
Podle zastánců nepodmíněného
základního příjmu potvrzují dosavadní experimenty blahodárnost zavedených opatření. Takto podpoření
lidé podle nich vždy získali sebevědomí a odvahu pustit se do věcí,
o kterých dřív jen snili.
V zaostalých částech světa by pak
základní příjem mohl být výtahem
z nouze. Experiment v namibijské
vesnici Omitara na konci prvního
desetiletí tohoto milénia kromě
jiného napověděl, že se zajištěným
příjmem roste školní docházka dětí
a výrazně klesá kriminalita. Kritici
ale projektu vyčítají, že neměl moc
společného s vědeckými postupy,
když se jeho autoři neuměli shodnout ani na tom, jestli vše vyšlo
na tři, nebo patnáct milionů namibijských dolarů. Za namibijským
projektem byly mimochodem peníze
z Německa, především šlo o dary
od německé evangelické církve.
Namibie totiž bývala německou kolonií a většinu obyvatel tvoří právě
evangelíci.
V samotném Německu pak žije
víc než sedmdesát lidí, kteří si
život s nepodmíněným základním
příjmem vyzkoušeli na vlastní kůži.
Od roku 2014 tam funguje spolek
Mein Grundeinkommen (Můj
základní příjem). Zatímco v jiných
crowdfundingových systémech
se lidé skládají na podnikatelské
nebo umělecké projekty, zde
vylosovaným šťastlivcům přispívají
na roční základní příjem ve výši
tisíc eur (27 tisíc korun) měsíčně.
Losování se zakladatel projektu,
programátor Michael Bohmeyer,
ujímá vždycky, když se vybere
dvanáct tisíc eur.
27