„Nezapomeňte přinést vzorky,“ připomínám Danovi a Radkovi, když
domlouváme rozhovor. Povídáme si
hodinu a půl. Když otázky vyčerpám, položí jednu Dan: „Tak ochutnáte?“ Je únor 2017 a já polykám
prvního cvrčka v životě. Dobře,
padesát pět cvrčků. Tolik dokonale
namletých brouků jedna energy
tyčinka Sens obsahuje. V proteinové tyčince stejné značky jich je sto
třicet dva.
Pro dvě miliardy lidí je hmyz
běžnou součástí jídelníčku, Evropa
a Severní Amerika jsou k pojídání
brouků, švábů a červů zdrženlivé.
Mladí Češi je chtějí rozpaků zbavit,
nejdřív to zkoušejí v Evropě. Vypadá to jako bláznivý nápad, ale Daniel Vach a Radek Hušek mají rádi
racionální argumenty: jíst hmyz je
zdravé, udržitelné i morální.
ZAČAL CVRKOT
Všechno začalo, když se Danovi
dostala do ruky kniha Jedlý hmyz
(v originále Edible Insects) od OSN.
„Za třicet let bude o dvě miliardy
víc lidí, současný způsob stravování
nenakrmí všechny, není tu dost proteinu, musí nastat nějaká změna.“
Jíst hmyz Danovi přišlo jako skvělé
řešení: hmyz potřebuje mnohem
míň prostoru, krmiva i vody než dobytek a drůbež. Při jeho chovu navíc
nevznikají skleníkové plyny. Hned si
vzpomněl na Radka, který se vždycky zajímal o zdravou stravu a řešil
denní množství bílkovin. Navíc měl
zkušenosti s podnikáním: bylo mu
sotva dvacet, když založil firmu zaměřenou na online marketing.
„Mám kolem sebe hodně veganů,
přiměli mě přemýšlet o morální
stránce toho, co jím. A dlouhodobě
jsem se chtěl věnovat sociálnímu
podnikání, zlepšovat své okolí,“ přidává Radek. Všechno zapadalo. „Jíst
hmyz se může zdát kulturně bláznivé, ale já byl přesvědčený docela
rychle,“ říká. Pustili se do toho.
Dan si právě dělal doktorát z financí
a ekonomie na Karlově univerzitě,
Radek dokončil bakalářský management na VŠE, magistra měl studovat v Londýně. Jenže začal cvrkot,
rozjezd hmyzího byznysu dostal
před školou přednost.
Do týmu přizvali kuchaře Petra
Ocknechta, nejznámějšího českého
propagátora entomofagie; přípravě
pokrmů z hmyzu se věnuje přes třináct let. Obrátili se také na vědkyni
Marii Borkovcovou, specialistku
na jedlý hmyz z brněnské Mendelovy univerzity.
Mapování možností a hledání cest
zabralo měsíce. „Ujasňovali jsme
si, kdo je náš zákazník, jestli je
poptávka. A jestli vůbec můžeme
vyrábět, protože hmyz je celkem
nová potravina.“ Zajímá mě, proč
volba padla právě na cvrčky.
„Cvrček je extrémně bohatý
na bílkoviny, obsahuje jich šedesát
šest procent. Má stejné složení
aminokyselin jako maso. Z hlediska stravitelnosti bílkoviny vychází
dokonce líp. Na úrovni minerálů je
cvrččí bílkovina mnohem bohatší
na železo, vápník a vitaminy.“
Z nutričního hlediska jsou zajímaví
i švábi, na konzervativního strávníka se ale musí pozvolna, cvrčka pro
začátek přece jen zkousne spíš.
CO OČI NEVIDÍ
Klukům taky rychle došlo, že
nemůžou lidi nutit jíst celý hmyz,
mentální zábrany jsou pevné.
Cvrčky lidem neukazují, nejsou
v logu ani na obale. Tyčinky vyrábějí z cvrččí mouky, kterou dovážejí
z Thajska. „Mouka nemá žádnou
chuť,“ vyzdvihne Dan. V proteinovce se soustředili na maximální
využití cvrččí bílkoviny. „Jako jedna
z mála tyčinek má dvacet gramů
bílkovin z celkové váhy šedesáti
gramů, nízký obsah sacharidů a je
zcela přírodní.“
Pokud jde o pojídání cvrčků, je
tu ještě jeden argument, slyšet by
na něj mohli i někteří vegetariáni
a vegani: humánní zabíjení. „Cvrčci
se nejprve ochladí, což jim navodí
stav diapauzy, zpomalí se jejich
životní procesy, vlastně usnou.
V přírodě takový stav běžně zažívají,
třeba když přijdou ranní mrazíky.
Pak se zabíjejí zmražením. Netrpí,
mají velmi primitivní nervovou
soustavu,“ přesvědčuje Radek.
Recepty se pilovaly dlouho.
Docílit toho, aby měla tyčinka
ideální složení a zároveň chutnala,
bylo náročné. Příchuti se míchaly
devět měsíců, od obou tyčinek
vzniklo na sto prototypů. Všechny
u Petra Ocknechta v kuchyni. Konzultovalo se s výživovými poradci,
zkoušelo a ochutnávalo
až k zbláznění.
Energy tyčinka je nakonec k dostání ve dvou příchutích: čokoláda
s pomerančem a ananas s kokosem.
Základ je ze sušených datlí a kešu
ořechů; jen vyladit jemnost mletí
trvalo věčnost. Já zkusila pomerančovou a můžu potvrdit: chutná
dobře. Dvě varianty má i proteinovka: čokoláda se sezamem a arašídové máslo se skořicí, slazené jsou
agávovým nektarem.
37