„Nezapomeňte přinést vzorky,“ připomínám Danovi a Radkovi, když

domlouváme rozhovor. Povídáme si

hodinu a půl. Když otázky vyčerpám, položí jednu Dan: „Tak ochutnáte?“ Je únor 2017 a já polykám

prvního cvrčka v životě. Dobře,

padesát pět cvrčků. Tolik dokonale

namletých brouků jedna energy

tyčinka Sens obsahuje. V proteinové tyčince stejné značky jich je sto

třicet dva.

Pro dvě miliardy lidí je hmyz

běžnou součástí jídelníčku, Evropa

a Severní Amerika jsou k pojídání

brouků, švábů a červů zdrženlivé.

Mladí Češi je chtějí rozpaků zbavit,

nejdřív to zkoušejí v Evropě. Vypadá to jako bláznivý nápad, ale Daniel Vach a Radek Hušek mají rádi

racionální argumenty: jíst hmyz je

zdravé, udržitelné i morální.

ZAČAL CVRKOT

Všechno začalo, když se Danovi

dostala do ruky kniha Jedlý hmyz

(v originále Edible Insects) od OSN.

„Za třicet let bude o dvě miliardy

víc lidí, současný způsob stravování

nenakrmí všechny, není tu dost proteinu, musí nastat nějaká změna.“

Jíst hmyz Danovi přišlo jako skvělé

řešení: hmyz potřebuje mnohem

míň prostoru, krmiva i vody než dobytek a drůbež. Při jeho chovu navíc

nevznikají skleníkové plyny. Hned si

vzpomněl na Radka, který se vždycky zajímal o zdravou stravu a řešil

denní množství bílkovin. Navíc měl

zkušenosti s podnikáním: bylo mu

sotva dvacet, když založil firmu zaměřenou na online marketing.

„Mám kolem sebe hodně veganů,

přiměli mě přemýšlet o morální

stránce toho, co jím. A dlouhodobě

jsem se chtěl věnovat sociálnímu

podnikání, zlepšovat své okolí,“ přidává Radek. Všechno zapadalo. „Jíst

hmyz se může zdát kulturně bláznivé, ale já byl přesvědčený docela

rychle,“ říká. Pustili se do toho.

Dan si právě dělal doktorát z financí

a ekonomie na Karlově univerzitě,

Radek dokončil bakalářský management na VŠE, magistra měl studovat v Londýně. Jenže začal cvrkot,

rozjezd hmyzího byznysu dostal

před školou přednost.

Do týmu přizvali kuchaře Petra

Ocknechta, nejznámějšího českého

propagátora entomofagie; přípravě

pokrmů z hmyzu se věnuje přes třináct let. Obrátili se také na vědkyni

Marii Borkovcovou, specialistku

na jedlý hmyz z brněnské Mendelovy univerzity.

Mapování možností a hledání cest

zabralo měsíce. „Ujasňovali jsme

si, kdo je náš zákazník, jestli je

poptávka. A jestli vůbec můžeme

vyrábět, protože hmyz je celkem

nová potravina.“ Zajímá mě, proč

volba padla právě na cvrčky.

„Cvrček je extrémně bohatý

na bílkoviny, obsahuje jich šedesát

šest procent. Má stejné složení

aminokyselin jako maso. Z hlediska stravitelnosti bílkoviny vychází

dokonce líp. Na úrovni minerálů je

cvrččí bílkovina mnohem bohatší

na železo, vápník a vitaminy.“

Z nutričního hlediska jsou zajímaví

i švábi, na konzervativního strávníka se ale musí pozvolna, cvrčka pro

začátek přece jen zkousne spíš.

CO OČI NEVIDÍ

Klukům taky rychle došlo, že

nemůžou lidi nutit jíst celý hmyz,

mentální zábrany jsou pevné.

Cvrčky lidem neukazují, nejsou

v logu ani na obale. Tyčinky vyrábějí z cvrččí mouky, kterou dovážejí

z Thajska. „Mouka nemá žádnou

chuť,“ vyzdvihne Dan. V proteinovce se soustředili na maximální

využití cvrččí bílkoviny. „Jako jedna

z mála tyčinek má dvacet gramů

bílkovin z celkové váhy šedesáti

gramů, nízký obsah sacharidů a je

zcela přírodní.“

Pokud jde o pojídání cvrčků, je

tu ještě jeden argument, slyšet by

na něj mohli i někteří vegetariáni

a vegani: humánní zabíjení. „Cvrčci

se nejprve ochladí, což jim navodí

stav diapauzy, zpomalí se jejich

životní procesy, vlastně usnou.

V přírodě takový stav běžně zažívají,

třeba když přijdou ranní mrazíky.

Pak se zabíjejí zmražením. Netrpí,

mají velmi primitivní nervovou

soustavu,“ přesvědčuje Radek.

Recepty se pilovaly dlouho.

Docílit toho, aby měla tyčinka

ideální složení a zároveň chutnala,

bylo náročné. Příchuti se míchaly

devět měsíců, od obou tyčinek

vzniklo na sto prototypů. Všechny

u Petra Ocknechta v kuchyni. Konzultovalo se s výživovými poradci,

zkoušelo a ochutnávalo

až k zbláznění.

Energy tyčinka je nakonec k dostání ve dvou příchutích: čokoláda

s pomerančem a ananas s kokosem.

Základ je ze sušených datlí a kešu

ořechů; jen vyladit jemnost mletí

trvalo věčnost. Já zkusila pomerančovou a můžu potvrdit: chutná

dobře. Dvě varianty má i proteinovka: čokoláda se sezamem a arašídové máslo se skořicí, slazené jsou

agávovým nektarem.

37