BYZNYSPLÁN
CVRČEK
VS. HOVĚZÍ
„Na produkci cvrččí bílkoviny
je ve srovnání s hovězím třeba
dvanáctkrát méně krmiva, patnáctkrát méně úrodné půdy, až
2000krát míň vody. A vytvoří se
stokrát méně skleníkových plynů.“
Dlouho kluci všechno platili ze
svého. Dan chodil do práce, Radek
vložil do startu společného podnikání peníze utržené za prodej firmy.
PENÍZE TEČOU
Tyčinky byly hotové, na rozjezd
výroby ale potřebovali větší kapitál.
Řekli si o něj na Kickstarteru. „Pamatuju si ten vystresovaný večer
před spuštěním kampaně. Pracovali
jsme na své vizi už přes rok a teď
se mělo ukázat, jestli vůbec někoho
zajímá,“ vzpomíná Dan. První ostrý
test. Spát šli až nad ránem, makali
do poslední chvíle, nic nenechali
náhodě.
Před začátkem kampaně na crowdfundingové síti rozeslali vzorky
tyčinek evropským blogerům, kteří
píšou o jídle a sportu. „Vyšlo o nás
asi šedesát článků, vesměs velmi
pochvalných.“ Pak zburcovali lidi
v okolí a na sociálních sítích, všude
sdíleli své kickstarterové video.
V cizině pomáhali s propagací spo38
lužáci z Erasmu. „Klíč k úspěchu
na Kickstarteru je vybrat v prvních
dnech aspoň patnáct nebo dvacet
procent, což jsme zvládli, pak jsme se
dostali do populárních kampaní
a začalo nás nacházet víc lidí.“
Marketing a propagaci má na starost hlavně Radek, vyvěsit nápad
na Kickstarter podle něj prostě nestačí. „Bez práce kolem bychom určitě neuspěli.“ Litují jen, že si nastavili
laťku nízko. Chtěli vybrat deset tisíc
eur za měsíc, nakonec se vyšplhali
na třináct. Kdyby od začátku mířili
výš, mohl být výsledek ještě lepší.
Nikdy svůj podnikatelský nápad
nepředstavovali čistě jako byznys,
vždycky zdůrazňovali myšlenku,
která stojí za ním. „V začátku
takovou věc podpoří hlavně věrní
fanoušci myšlenky,“ ví Radek. Přispěvatelům nabízeli samolepky, tašky i víkend v luxusním hotelu, kde
Petr Ocknecht uvaří hmyzí večeři.
„Večeři nakonec nikdo nekoupil, ale
musíte takové možnosti nabídnout.
Kdybychom nabízeli jako odměnu
jen tyčinky, asi neuspějeme.“
Peníze vybrané na Kickstarteru
umožnily dotáhnout přípravu a začít vyrábět. Jenže kampaň měla ještě další efekt: značce Sens se dostalo
hodně mediální pozornosti, začali se
ozývat investoři. Některé nabídky
byly trochu bizarní. Jeden investor kupříkladu chtěl, aby mu Dan
a Radkem osobně ručili směnkou
pro případ, že bude podnik propadák. Nakonec si plácli s UP21 Karla
Janečka, investičním fondem zaměřeným na startupy. „Mají blízko naší
vizi, chtějí zlepšit svět, nehodnotí
projekty čistě podle výdělku.“ Mladí
podnikatelé jsou spokojení: když
splní podmínky, investice dosáhne
až patnácti milionů.
KDYŽ CHYBÍ PARAGRAF
Finanční injekce umožnila, aby to
firma Sens Foods rozjela ve větším,
než zakladatelé zamýšleli. Potkáváme se v únoru, právě se má
začít vyrábět. Prodávat se začíná
ještě na jaře, zatím hlavně přes
internet. V plánu je dohodnout
spolupráci s posilovnami a obchody se zdravou výživou. Už žádné
malé cíle: během příštích dvanácti
měsíců chtějí prodat pět set tisíc
kusů. Cena v eurech: 2,50 za šedesátigramovou energy tyčinku, 3,20
za padesátigramovou proteinovou.
Kdo si objedná větší množství nebo
předplatné, dostane slevu. „Cílíme
na západní Evropu, českému
zákazníkovi možná můžou naše
tyčinky připadat drahé, ale když se
podívá na jejich složení, zjistí, že je
cena velmi rozumná.“
Potíž je s předpisy, zatím totiž
chybějí. „Ještě před rokem legislativa Evropské unie vůbec nevěděla,
co je to hmyz. Zvíře je definované
jako obratlovec, hmyz je mimo
kategorie. A na co není paragraf,
to v Evropě dělat nesmíte.“ Podle
Dana by snad už v roce 2018 měla
Unie chybějící regule doplnit.
Některé státy si mezitím pravidla
upravily samy, například Belgie,
Holandsko a Velká Británie. To je
důvod, proč firma Sens Foods sídlí
v Londýně. „Rádi bychom měli
firmu v Česku, ale zatím to nejde.“
České úřady podnikání v oboru
hmyzích potravin nejdou naproti.
„Je to škoda. Chování hmyzu
tu má tradici. Za socialismu hodně
letěly akvarijní rybičky. A ty jedí
cvrčky. Spousta lidí ví, jak je chovat. Mohla by z nás být hmyzí
velmoc.“