fenomenální úspěch Beatles
hodinám a hodinám hraní v hamburských přístavních špeluňkách
a vykřičených klubech. Vypočítává,
že během svého prvního hamburského „turné“ strávili na pódiu 106
večerů po pěti a více hodinách. Při
druhém turné to bylo 92 a při třetím 48 večerů. Celkem tedy 1100
hodin neocenitelného tréninku,
jenž vydláždil jejich cestu mezi
legendy popkultury 20. století.
Ale pozor! Gerry and the Pacemakers jezdili do Hamburku také.
Ve stejné době, na stejná místa.
Gladwell zjevně podlehl síle příběhu, kouzlu narativu, prostě touze
vysvětlit spletitý a mnohovrstevnatý děj – totiž cestu Beatles za slávou – až příliš uchopitelně a pochopitelně. Nassim Nicholas Taleb
ve své Černé labuti píše o takové
situaci jako o „narrative fallacy“ čili
podlehnutí magii příběhu.
Ačkoli možná to nebyl myšlenkový
zkrat, ale Gladwellův záměr, perfektně realizovaný díky vytříbenému obchodnickému čichu. Z jeho
knih jsou celosvětové bestsellery,
za přednášku si účtuje desetitisíce
dolarů. Přitom vypráví, snad si tu
a tam i vymýšlí. Ale uvěřitelně.
Lidé mají rádi příběhy, dokonce někdy trpí slabostí pro mýty. Udávají
totiž alespoň jakýsi směr v přesložité skutečnosti, objasňují ji a činí ji
tím snesitelnější. Také konspiracím
holdují zvláště ti, které by jinak niterně přímo rozervávala nepopsatelná nahodilost světa kolem nás.
Historik Hayden White má dokonce za to, že dějiny nejsou odhalenou dávnou skutečností, nýbrž
jen uvěřitelně konstruovanými
příběhy. Práh uvěřitelnosti má
každý jinde. Někdo baští prostoduchou konspiraci, jiný uvěří teprve
faktograficky bohaté odborné
monografii.
ŠŤASTNÍ BROUCI
Pokud bychom měli tu moc a statisticky uměli do posledního detailu
zanalyzovat každičký střípek pomyslné mozaiky s názvem „Úspěch
Beatles“, zřejmě bychom se nakonec dobrali k určujícímu momentu
(či momentům), který rozhodl, že
Beatles se stali legendou, zatímco
Gerry and the Pacemakers upadli
v zapomnění. Dost možná bychom
se ale nezmohli na nic než konstatování, že Beatles měli prostě víc
štěstí. Že jim zkrátka přála nějaká
drobounká okolnost, náhodička, titěrná nahodilost, která se přihodila
jim, ale Gerrymu and the Pacemakers ne. Protože štěstí na přející
dobu, na to být ve správný čas
na správném místě a na to soustředit kolem sebe ty nejlepší lidi – což
jsou běžná vysvětlení úspěchu –
měly obě kapely.
Žádné z těchto „velkých štěstí“
tedy nerozhodlo, určující muselo
zjevně opravdu být štěstíčko. Třeba
jen dobře zvolený sestřih vlasů při
jednom koncertu, který zrovna
natáčela televize.
Poslední věta je pochopitelně fabulací, také vlastně příběhem, který
demonstruje, jak nevyzpytatelně
nahodilý svět umí být. Příběhem
je i zpětná racionalizace. Proto
existují desítky a možná stovky
vysvětlení – příběhů – úspěchu
Beatles. Gladwellovo je jen jedno
z nich. Navíc opravdu empiricky
snadno vyvratitelné, stačí si přečíst
první svazek biografické trilogie
Tune In: The Beatles – All These Years.
Autor Mark Lewisohn v ní na takřka tisíci stranách detailně mapuje
život a dílo členů Beatles v období
do konce roku 1962. Takový hit
jako z Gladwellových opusů z ní
ale nikdy nebude. Tváří v tvář
knize Mimo řadu totiž bere naději.
Naději na to, že úspěch lze kontrolovaně přivodit. Že stačí následovat
určitá pravidla a dostaví se. Že
stačí tvrdě makat a člověk dosáhne vrcholu. Že stačí napodobovat
úspěšné lidi.
Gerry and the Pacemakers měli
snad všechny představitelné předpoklady (včetně Epsteina i Martina
v zádech) být jako Beatles, stát se
ikonickým zosobněním 60. let a zaznamenat celoplanetární úspěch.
Žádný další song s výjimkou tří
zmíněných už ale na první místo
hitparád nedostali. A v roce 1966
se rozpadli.
Přesto všechno byli i Gerry a spol.
ve své době úspěšní. V porovnání
s desítkami, možná stovkami kapel,
které se tehdy v Liverpoolu rodily.
O těch už nevíme vůbec nic. Třeba
ale jen proto, že ve správný čas
neodjely koncertovat do Hamburku.
Nebo proto, že si jejich vystoupení
nepřišel poslechnout Brian Epstein,
kterého zrovna bolela hlava, protože večer předtím nestřídmě pil, když
slavil nečekané vítězství milovaného fotbalového klubu, o němž
rozhodl sporný verdikt rozhodčího,
co zrovna neměl svůj den, jelikož
mu onemocněla manželka, a celou
noc proto nezamhouřil oka…
Autor je hlavní ekonom
společnosti Cyrrus
49