Když srovnáte české a americké

startupy, v čem je hlavní rozdíl?

V Americe musíte všechno násobit

deseti. Možnosti, očekávání, výši

investice i konečnou valuaci. Profil

podnikatelů je samozřejmě daný

prostředím, ve kterém vyrůstají.

Ve Státech jsou začínající podnikatelé daleko víc sebevědomí a draví.

Nebojí se neúspěchu, který prostě

k podnikání a riziku s tím spojeným

patří. V Česku je naopak strach

z neúspěchu v podnikání obrovský.

Krach firmy se tady nepochopitelně

považuje za společenské stigma.

Na druhou stranu mají čeští podnikatelé ve srovnání s těmi americkými řadu předností.

Například?

Třeba kreativitu a schopnost improvizovat. Američanovi něco nalinkujete a on podle toho do puntíku

jede. Češi začnou okamžitě přemýšlet, jestli by to náhodou nešlo

udělat i jinak. Do určité míry je to

asi dané historickým vývojem. Během komunismu si tu člověk musel

poradit, jak jen mohl, služby moc

nefungovaly. A obrovskou výhodou

Čechů je samozřejmě velká technická a inženýrská tradice.

V poslední době mluví čeští

politici o tom, že by z Česka rádi

vybudovali startupovou velmoc.

Jako příklad uvádějí Izrael, kde

se technologickým společnostem

skvěle daří. Je něco takového

reálné?

Startupovou velmocí se stát můžeme, nejsme přece žádní blbci a podmínky tu máme. Když slyším ty

silácké řeči politiků, tak se ale musím smát. Nepotřebujeme podobné

proklamace ani výmysly, jako je

třeba nepotřebný státní startupový

fond. Úplně by stačilo, kdyby stát

přestal podnikatelům házet klacky

pod nohy. Podívejte se na množství

hlášení, registrací a dalších byrokratických obstrukcí, které musí každý

podnikatel zpracovat. Ve srovnání

s Amerikou je zrovna tohle obrovský rozdíl, i když i tam se už situace

zhoršuje.

myli nádobí a pak jsme si z ušetřených peněz koupili staré auto

a procestovali Ameriku. Najednou

jsem si uvědomil, že všechno jde. Že

nemusí být nic problém, jen se člověk musí snažit. A tohle přesvědčení

mě od té doby žene dopředu.

Je to ale také o celkovém přístupu

k životu. Nesmíme jen pasivně

nadávat u piva, je potřeba zvednout

zadek a začít něco dělat. A čím víc

tady bude úspěšných podnikatelů,

kterými se můžou ostatní inspirovat, tím líp.

Lidí, kteří by chtěli podnikat, tu

ale spíš ubývá…

Je pravda, že doba, kdy chtěl

každý druhý Čech podnikat, je

pryč. Na začátku devadesátých let

nikdo nic neměl a lidi byli hladoví

po úspěchu. Chtěli si pořídit vlastní

auto, postavit dům. Dneska student

dodělá školu a jde pracovat do velké

korporace, protože brzy dosáhne

na plat, ze kterého si může dovolit

vlastní hypotéku. Chybí mi tady víc

motivace budovat něco vlastního.

Ale to je problém celé západní civilizace, všichni jsou tak nějak v pohodě a zlenivělí. Stačí se podívat, jak

málo je podnikatelů ve Španělsku

nebo ve Francii. Jednou – a nemusí

to trvat dlouho – na to Západ

dojede.

Co vlastně motivovalo vás k tomu,

že jste se pustil do podnikání?

Zásadní impulz přišel, když jsem

jel v prváku na výšce na tři měsíce

do Ameriky. Dva měsíce jsme tam

ONDŘEJ FRYC

Narodil se v roce 1973 v Praze.

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, obor informační management. Kariéru zahájil při studiích

jako prodejce rybích konzerv dovážených z Pobaltí. Po několika

párech prošlapaných bot raději

přešel do Nizozemské obchodní

komory, kde působil jako projektový manažer výzkumů trhu pro

zahraniční společnosti. V roce

2000 byl jedním ze tří spoluzakladatelů internetového obchodu Bilezbozi.cz, který se později

přejmenoval na Mall.cz. Ve firmě

prošel všemi pozicemi od řidiče

rozvozového vozidla až po generálního ředitele. V roce 2008

vstoupili do firmy první investoři.

O čtyři roky později pak Fryc prodal polovinu ze svého čtvrtinového podílu. Firmu ale dál vedl až

do července 2016, kdy Netretail

Holding, do kterého Mall.cz patří,

převzala za 5,4 miliardy korun investiční skupina Rockaway.

53