poptávka, a proto si může dovolit účtovat honoráře, nad kterými vám zůstává rozum stát. Vaše představy, bohužel, nejsou zárukou vůbec ničeho. Totéž platí pro vaše tituly, na kterých si tolik zakládáte. Svět je plný inženýrů a doktorů ekonomie, nabídka silně převyšuje poptávku. Poptávka je po lidech, kteří nejsou líní pracovat. Támhle naproti je McDonald, můžete se sami přesvědčit. Konec hlášení.“ Místo toho jsem zamumlal nějakou diplomaticky znějící hloupost, abych Ing. Nováka, Ph.D., neurazil. O něco později se mi to vymstilo, ale to je už uzavřená záležitost. Občas si ale tuto historku vybavím, když je řeč o vzdělání, zejména pak v ekonomii.

HOĎ HO DO STROJE Sám jsem ekonom-praktik, o vyšší vzdělání v oboru jsem nikdy neusiloval. Zajímá mě, co funguje, jak se vyvarovat finančních ztrát a jak investovat rozumným způsobem – k čertu s tituly. K ekonomii jakožto vědní disciplíně jsem měl vždy rezervovaný vztah, který postupem času stále víc chladne. Kolik ekonomů dokázalo varovat v roce 2007 před finanční krizí? Několik málo, a to navíc ještě z falešných důvodů: Nouriel Roubini a jiní varovali před jiným typem krize, která se neodehrála. Kolik akademiků varovalo před podzimem 2007, že akciové trhy čeká pokles? Vůbec žádný. A jaká byla reakce akademické sféry na celý komplex finančních krizí, z nichž některé trvají dodnes? Zcela v duchu slavné scény z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje: „Náš ústav se vám co nejsrdečněji omlouvá,

k podobným omylům u nás dochází maximálně jednou za deset let.“ Ovšem bez té srdečné omluvy. Za těchto okolností je zcela správné a logické ptát se, kde akademická ekonomie udělala chybu. Jedním z možných vysvětlení je určitý komplex méněcennosti ekonomů vůči fyzikům, chemikům a dalším exaktním vědcům. Ve veřejnosti stále převládá představa ekonomie coby „okecávací“ disciplíny vhodné pro studenty, kteří nemohou vidět krev, jsou líní učit se nazpaměť paragrafy, na rýsování jsou nešikovní a na čísla nemají buňky. Ve skutečnosti nic není vzdálenějšího pravdě! Moderní ekonomie si naopak zakládá na důrazu na matematiku a exaktní modely. Mnohé ekonomické práce na první pohled připomínají články o kvantové fyzice, soudě alespoň podle matematického aparátu. Jsou i pokusy aplikovat fyzikální principy na ekonomii, neboť ne každý vystudovaný fyzik se uchytí v CERNu a postgraduální studium ekonomie bývá pro mnohé lákavou alternativou. Praktické výsledky ovšem bývají zpravidla žalostné, protože ekonomické systémy dosti tvrdošíjně vzdorují pokusům o modelování pomocí matematických metod, které se osvědčily ve tvrdých vědách. Můžete například sestavit model vzniku finančních krizí, které vycházejí z Lotkových-Volterrových diferenciálních rovnic. Je to zajímavá intelektuální kratochvíle, která vám vyplní volný čas lépe než televize, ale proboha nečekejte, že budete schopni předpovědět příští krizi. Můžete se pokoušet modelovat ekonomiku pomocí nyní módních mo-

delů DSGE (čili dynamické stochastické zobecněné rovnováhy), které jsou schopny zaměstnat kapacitu moderního superpočítače na celou noc. Ale výsledky budou takové, že se do smrti nezbavíte závisti vůči meteorologům, protože ani extrémní matematická složitost nezbaví model DSGE základní vady: vůbec nefunguje. Výsledek vám může pomoci v akademické kariéře, ale v praxi uděláte lepší službu lidstvu jako prodavač ve fast foodu. Nikdy nepředpovíte žádnou hospodářskou recesi: tyto modely jsou určené pro akademickou publikační činnost, nikoli pro použití v praxi.

MRAKODRAP NA PÍSKU V žádném případě nemám nic proti matematice a jejímu použití ve financích. Mám ji rád do té míry, že jsem spoluzaložil investiční fond řízený matematickým algoritmem. Ale tím spíš mě irituje zneužívání matematiky pro různé pseudovědecké účely. Na nezdravou posedlost ekonomie matematikou dokonce upozorňují i někteří akademičtí ekonomové. Paul Romer dokonce zcela nesolidárně vůči kolegům zavedl pojem „mathiness“, který by se snad dal přeložit jako „matematikaření“ nebo možná „matematení“. Romer tvrdí, že někteří kolegové používají rovnice a vzorečky jako pláštík, který má dodat dojem vědy ideologické agendě skrývající se uvnitř. Hezký příklad matematikaření předvedl Justin Wolfers nedlouho před americkými prezidentskými volbami. Jakožto fanoušek Hillary Clintonové publikoval „vědecký“ článek, ve kterém na základě so57