poptávka, a proto si může dovolit

účtovat honoráře, nad kterými vám

zůstává rozum stát. Vaše představy, bohužel, nejsou zárukou vůbec

ničeho. Totéž platí pro vaše tituly,

na kterých si tolik zakládáte. Svět je

plný inženýrů a doktorů ekonomie,

nabídka silně převyšuje poptávku.

Poptávka je po lidech, kteří nejsou

líní pracovat. Támhle naproti je McDonald, můžete se sami přesvědčit.

Konec hlášení.“

Místo toho jsem zamumlal nějakou diplomaticky znějící hloupost,

abych Ing. Nováka, Ph.D., neurazil.

O něco později se mi to vymstilo,

ale to je už uzavřená záležitost.

Občas si ale tuto historku vybavím,

když je řeč o vzdělání, zejména pak

v ekonomii.

HOĎ HO DO STROJE

Sám jsem ekonom-praktik, o vyšší

vzdělání v oboru jsem nikdy neusiloval. Zajímá mě, co funguje, jak

se vyvarovat finančních ztrát a jak

investovat rozumným způsobem –

k čertu s tituly. K ekonomii jakožto

vědní disciplíně jsem měl vždy

rezervovaný vztah, který postupem

času stále víc chladne. Kolik ekonomů dokázalo varovat v roce 2007

před finanční krizí? Několik málo,

a to navíc ještě z falešných důvodů:

Nouriel Roubini a jiní varovali před

jiným typem krize, která se neodehrála. Kolik akademiků varovalo

před podzimem 2007, že akciové

trhy čeká pokles? Vůbec žádný.

A jaká byla reakce akademické

sféry na celý komplex finančních

krizí, z nichž některé trvají dodnes?

Zcela v duchu slavné scény z filmu

Jáchyme, hoď ho do stroje: „Náš ústav

se vám co nejsrdečněji omlouvá,

k podobným omylům u nás dochází

maximálně jednou za deset let.“

Ovšem bez té srdečné omluvy.

Za těchto okolností je zcela správné

a logické ptát se, kde akademická

ekonomie udělala chybu. Jedním

z možných vysvětlení je určitý komplex méněcennosti ekonomů vůči

fyzikům, chemikům a dalším exaktním vědcům. Ve veřejnosti stále

převládá představa ekonomie coby

„okecávací“ disciplíny vhodné pro

studenty, kteří nemohou vidět krev,

jsou líní učit se nazpaměť paragrafy,

na rýsování jsou nešikovní a na čísla nemají buňky. Ve skutečnosti nic

není vzdálenějšího pravdě!

Moderní ekonomie si naopak

zakládá na důrazu na matematiku

a exaktní modely. Mnohé ekonomické práce na první pohled připomínají články o kvantové fyzice,

soudě alespoň podle matematického

aparátu. Jsou i pokusy aplikovat

fyzikální principy na ekonomii,

neboť ne každý vystudovaný fyzik

se uchytí v CERNu a postgraduální

studium ekonomie bývá pro mnohé

lákavou alternativou.

Praktické výsledky ovšem bývají

zpravidla žalostné, protože ekonomické systémy dosti tvrdošíjně

vzdorují pokusům o modelování

pomocí matematických metod, které

se osvědčily ve tvrdých vědách. Můžete například sestavit model vzniku

finančních krizí, které vycházejí

z Lotkových-Volterrových diferenciálních rovnic. Je to zajímavá

intelektuální kratochvíle, která vám

vyplní volný čas lépe než televize,

ale proboha nečekejte, že budete

schopni předpovědět příští krizi.

Můžete se pokoušet modelovat ekonomiku pomocí nyní módních mo-

delů DSGE (čili dynamické stochastické zobecněné rovnováhy), které

jsou schopny zaměstnat kapacitu

moderního superpočítače na celou

noc. Ale výsledky budou takové, že

se do smrti nezbavíte závisti vůči

meteorologům, protože ani extrémní matematická složitost nezbaví

model DSGE základní vady: vůbec

nefunguje. Výsledek vám může

pomoci v akademické kariéře, ale

v praxi uděláte lepší službu lidstvu

jako prodavač ve fast foodu. Nikdy

nepředpovíte žádnou hospodářskou

recesi: tyto modely jsou určené pro

akademickou publikační činnost,

nikoli pro použití v praxi.

MRAKODRAP NA PÍSKU

V žádném případě nemám nic

proti matematice a jejímu použití

ve financích. Mám ji rád do té míry,

že jsem spoluzaložil investiční fond

řízený matematickým algoritmem.

Ale tím spíš mě irituje zneužívání

matematiky pro různé pseudovědecké účely.

Na nezdravou posedlost ekonomie

matematikou dokonce upozorňují

i někteří akademičtí ekonomové.

Paul Romer dokonce zcela nesolidárně vůči kolegům zavedl pojem

„mathiness“, který by se snad dal

přeložit jako „matematikaření“

nebo možná „matematení“. Romer

tvrdí, že někteří kolegové používají

rovnice a vzorečky jako pláštík, který má dodat dojem vědy ideologické

agendě skrývající se uvnitř.

Hezký příklad matematikaření

předvedl Justin Wolfers nedlouho

před americkými prezidentskými

volbami. Jakožto fanoušek Hillary

Clintonové publikoval „vědecký“

článek, ve kterém na základě so57