poptávka, a proto si může dovolit
účtovat honoráře, nad kterými vám
zůstává rozum stát. Vaše představy, bohužel, nejsou zárukou vůbec
ničeho. Totéž platí pro vaše tituly,
na kterých si tolik zakládáte. Svět je
plný inženýrů a doktorů ekonomie,
nabídka silně převyšuje poptávku.
Poptávka je po lidech, kteří nejsou
líní pracovat. Támhle naproti je McDonald, můžete se sami přesvědčit.
Konec hlášení.“
Místo toho jsem zamumlal nějakou diplomaticky znějící hloupost,
abych Ing. Nováka, Ph.D., neurazil.
O něco později se mi to vymstilo,
ale to je už uzavřená záležitost.
Občas si ale tuto historku vybavím,
když je řeč o vzdělání, zejména pak
v ekonomii.
HOĎ HO DO STROJE
Sám jsem ekonom-praktik, o vyšší
vzdělání v oboru jsem nikdy neusiloval. Zajímá mě, co funguje, jak
se vyvarovat finančních ztrát a jak
investovat rozumným způsobem –
k čertu s tituly. K ekonomii jakožto
vědní disciplíně jsem měl vždy
rezervovaný vztah, který postupem
času stále víc chladne. Kolik ekonomů dokázalo varovat v roce 2007
před finanční krizí? Několik málo,
a to navíc ještě z falešných důvodů:
Nouriel Roubini a jiní varovali před
jiným typem krize, která se neodehrála. Kolik akademiků varovalo
před podzimem 2007, že akciové
trhy čeká pokles? Vůbec žádný.
A jaká byla reakce akademické
sféry na celý komplex finančních
krizí, z nichž některé trvají dodnes?
Zcela v duchu slavné scény z filmu
Jáchyme, hoď ho do stroje: „Náš ústav
se vám co nejsrdečněji omlouvá,
k podobným omylům u nás dochází
maximálně jednou za deset let.“
Ovšem bez té srdečné omluvy.
Za těchto okolností je zcela správné
a logické ptát se, kde akademická
ekonomie udělala chybu. Jedním
z možných vysvětlení je určitý komplex méněcennosti ekonomů vůči
fyzikům, chemikům a dalším exaktním vědcům. Ve veřejnosti stále
převládá představa ekonomie coby
„okecávací“ disciplíny vhodné pro
studenty, kteří nemohou vidět krev,
jsou líní učit se nazpaměť paragrafy,
na rýsování jsou nešikovní a na čísla nemají buňky. Ve skutečnosti nic
není vzdálenějšího pravdě!
Moderní ekonomie si naopak
zakládá na důrazu na matematiku
a exaktní modely. Mnohé ekonomické práce na první pohled připomínají články o kvantové fyzice,
soudě alespoň podle matematického
aparátu. Jsou i pokusy aplikovat
fyzikální principy na ekonomii,
neboť ne každý vystudovaný fyzik
se uchytí v CERNu a postgraduální
studium ekonomie bývá pro mnohé
lákavou alternativou.
Praktické výsledky ovšem bývají
zpravidla žalostné, protože ekonomické systémy dosti tvrdošíjně
vzdorují pokusům o modelování
pomocí matematických metod, které
se osvědčily ve tvrdých vědách. Můžete například sestavit model vzniku
finančních krizí, které vycházejí
z Lotkových-Volterrových diferenciálních rovnic. Je to zajímavá
intelektuální kratochvíle, která vám
vyplní volný čas lépe než televize,
ale proboha nečekejte, že budete
schopni předpovědět příští krizi.
Můžete se pokoušet modelovat ekonomiku pomocí nyní módních mo-
delů DSGE (čili dynamické stochastické zobecněné rovnováhy), které
jsou schopny zaměstnat kapacitu
moderního superpočítače na celou
noc. Ale výsledky budou takové, že
se do smrti nezbavíte závisti vůči
meteorologům, protože ani extrémní matematická složitost nezbaví
model DSGE základní vady: vůbec
nefunguje. Výsledek vám může
pomoci v akademické kariéře, ale
v praxi uděláte lepší službu lidstvu
jako prodavač ve fast foodu. Nikdy
nepředpovíte žádnou hospodářskou
recesi: tyto modely jsou určené pro
akademickou publikační činnost,
nikoli pro použití v praxi.
MRAKODRAP NA PÍSKU
V žádném případě nemám nic
proti matematice a jejímu použití
ve financích. Mám ji rád do té míry,
že jsem spoluzaložil investiční fond
řízený matematickým algoritmem.
Ale tím spíš mě irituje zneužívání
matematiky pro různé pseudovědecké účely.
Na nezdravou posedlost ekonomie
matematikou dokonce upozorňují
i někteří akademičtí ekonomové.
Paul Romer dokonce zcela nesolidárně vůči kolegům zavedl pojem
„mathiness“, který by se snad dal
přeložit jako „matematikaření“
nebo možná „matematení“. Romer
tvrdí, že někteří kolegové používají
rovnice a vzorečky jako pláštík, který má dodat dojem vědy ideologické
agendě skrývající se uvnitř.
Hezký příklad matematikaření
předvedl Justin Wolfers nedlouho
před americkými prezidentskými
volbami. Jakožto fanoušek Hillary
Clintonové publikoval „vědecký“
článek, ve kterém na základě so57