FOKUS @KohoutPavel

fistikovaných statistických metod

ukazuje, že ceny amerických akcií

se po případném zvolení Donalda

Trumpa propadnou do hlubin

pekelných. Wolfers založil svoji

smělou hypotézu na hodnotách

kontraktů futures na akciové

indexy obchodovaných v průběhu

večerních televizních debat. Když

v debatě vítězila Clintonová, cena

kontraktů rostla a naopak.

řádně závažnými důsledky se stala

například v roce 1871.

Z hlediska formální správnosti nebyl

Wolfersův článek napadnutelný.

Všechny statistické metody byly

použity korektně a použitá matematika rovněž neměla chybu. Ovšem

Wolfers, jakožto teoretik, který nikdy

neobchodoval na burze, si neuvědomil jednu věc: večer, mimo hlavní

obchodní hodiny, je trh mělký, nelikvidní a nereprezentativní. Stavět

na něm jakoukoli smělou hypotézu

je jako stavět mrakodrap na písku.

Snadno se položí – a tak se i stalo.

Bankovní krize? Dějiny znají přehršel bankovních krizí a mnoho

způsobů jejich řešení. V dějinách

bankovnictví se můžeme dočíst, jaké

recepty fungují a jaké nikoli. Dějiny

jsou nenahraditelné: žádná rovnice

nám tento recept nevypočítá. Měnová expanze, nebo měnová kontrakce? Ekonomická historie nám může

dát mnohem lepší představu, co

se může stát, než model založený

na desítkách předpokladů pochybné

platnosti. Změny v daních? Dějiny

znají všechny myslitelné typy daní

ve všech možných rozsazích hodnot.

Stačí se podívat, jak to fungovalo

nebo nefungovalo v historii.

HISTORIA MAGISTRA VITAE

Problémy moderních západních

ekonomik pramení z velké části,

z toho, že se ekonomie jako teoretická disciplína vydala nesprávným

směrem. Ten udal už ve 40. letech

minulého století Paul Samuelson,

jehož základní učebnice vydaná

v mnoha vydáních se stala biblí pro

několik generací ekonomů. Ačkoli

Samuelson sám byl mimořádně inteligentní a úspěšný vzdělanec, jehož

přínos nelze zpochybňovat, dogma, které vytvořil, postupem času

zdegenerovalo. Z důrazu na čísla

a exaktní, matematické vyjadřování se stal samoúčelný fetiš. Dnešní

ekonomové se chlubí schopnostmi

řešit soustavy diferenciálních rovnic,

ale pravděpodobně nebudou vědět,

jaká událost s ekonomicky mimo58

Z moderní výuky ekonomie se téměř vytratila historie. Nikoli dějiny

ekonomických teorií, ale dějiny

ekonomik jako takových. Ekonom,

který zná historii, ví, že prakticky

všechno se už někdy stalo. Všechny

problémy už někdo někdy někde

nějak řešil.

Dějiny nabízejí odpovědi na většinu

otázek lépe než teoretické modely.

Dnešní problémy nejsou nové: znali

je Němci během Výmarské republiky, Francouzi po prohrané válce

v roce 1871, viktoriánští Britové,

Američané v době kalifornské

a aljašské zlaté horečky, Španělé

v dobách kolonizace Jižní Ameriky, Benátčané v době konfliktu

s Florencií… Je těžké najít ekonomický problém dneška, který by byl

opravdu čistě dnešní.

Dokonce ani robotizace a automatizace nejsou novinky. Svět přece

zažil průmyslovou revoluci v 19.

století a zelenou revoluci ve století

dvacátém. Dnešní problémy jsou

jako přes kopírák, jen s odlišnými

reáliemi. Ekonom, který nezná

historii, je jako šachista, který nemá

v paměti obstojnou knihovnu zahájení. I když bude velmi inteligentní,

jeho šance na úspěch nebudou

velké.

Přesto je historie podceňovanou

vědou. Kdybych mohl promluvit

do osnov vysokých škol ekonomického směru, podpořil bych mnohem důkladnější studium historie.

Kdo má matematické nadání, ať

jde na strojní nebo elektrotechnickou fakultu. Nabídka a poptávka

na pracovním trhu hovoří jasnou

řečí. A kdyby bylo nejhůř, pořád je

tu ten McDonald.

PAVEL KOHOUT

Pracoval pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a byl jedním ze zakladatelů Partners Financial Services.

V letech 2002–2003 působil jako

člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky, od roku

2004 do roku 2006 byl členem

konzultačního týmu Vlastimila

Tlustého, později byl dlouholetým

členem Národní ekonomické rady

vlády. Patří též mezi zakladatele

Institutu pro politiku a ekonomiku.