FOKUS @KohoutPavel

fistikovaných statistických metod ukazuje, že ceny amerických akcií se po případném zvolení Donalda Trumpa propadnou do hlubin pekelných. Wolfers založil svoji smělou hypotézu na hodnotách kontraktů futures na akciové indexy obchodovaných v průběhu večerních televizních debat. Když v debatě vítězila Clintonová, cena kontraktů rostla a naopak.

řádně závažnými důsledky se stala například v roce 1871.

Z hlediska formální správnosti nebyl Wolfersův článek napadnutelný. Všechny statistické metody byly použity korektně a použitá matematika rovněž neměla chybu. Ovšem Wolfers, jakožto teoretik, který nikdy neobchodoval na burze, si neuvědomil jednu věc: večer, mimo hlavní obchodní hodiny, je trh mělký, nelikvidní a nereprezentativní. Stavět na něm jakoukoli smělou hypotézu je jako stavět mrakodrap na písku. Snadno se položí – a tak se i stalo.

Bankovní krize? Dějiny znají přehršel bankovních krizí a mnoho způsobů jejich řešení. V dějinách bankovnictví se můžeme dočíst, jaké recepty fungují a jaké nikoli. Dějiny jsou nenahraditelné: žádná rovnice nám tento recept nevypočítá. Měnová expanze, nebo měnová kontrakce? Ekonomická historie nám může dát mnohem lepší představu, co se může stát, než model založený na desítkách předpokladů pochybné platnosti. Změny v daních? Dějiny znají všechny myslitelné typy daní ve všech možných rozsazích hodnot. Stačí se podívat, jak to fungovalo nebo nefungovalo v historii.

HISTORIA MAGISTRA VITAE Problémy moderních západních ekonomik pramení z velké části, z toho, že se ekonomie jako teoretická disciplína vydala nesprávným směrem. Ten udal už ve 40. letech minulého století Paul Samuelson, jehož základní učebnice vydaná v mnoha vydáních se stala biblí pro několik generací ekonomů. Ačkoli Samuelson sám byl mimořádně inteligentní a úspěšný vzdělanec, jehož přínos nelze zpochybňovat, dogma, které vytvořil, postupem času zdegenerovalo. Z důrazu na čísla a exaktní, matematické vyjadřování se stal samoúčelný fetiš. Dnešní ekonomové se chlubí schopnostmi řešit soustavy diferenciálních rovnic, ale pravděpodobně nebudou vědět, jaká událost s ekonomicky mimo58

Z moderní výuky ekonomie se téměř vytratila historie. Nikoli dějiny ekonomických teorií, ale dějiny ekonomik jako takových. Ekonom, který zná historii, ví, že prakticky všechno se už někdy stalo. Všechny problémy už někdo někdy někde nějak řešil.

Dějiny nabízejí odpovědi na většinu otázek lépe než teoretické modely. Dnešní problémy nejsou nové: znali je Němci během Výmarské republiky, Francouzi po prohrané válce v roce 1871, viktoriánští Britové, Američané v době kalifornské a aljašské zlaté horečky, Španělé v dobách kolonizace Jižní Ameriky, Benátčané v době konfliktu s Florencií… Je těžké najít ekonomický problém dneška, který by byl opravdu čistě dnešní. Dokonce ani robotizace a automatizace nejsou novinky. Svět přece zažil průmyslovou revoluci v 19. století a zelenou revoluci ve století

dvacátém. Dnešní problémy jsou jako přes kopírák, jen s odlišnými reáliemi. Ekonom, který nezná historii, je jako šachista, který nemá v paměti obstojnou knihovnu zahájení. I když bude velmi inteligentní, jeho šance na úspěch nebudou velké. Přesto je historie podceňovanou vědou. Kdybych mohl promluvit do osnov vysokých škol ekonomického směru, podpořil bych mnohem důkladnější studium historie. Kdo má matematické nadání, ať jde na strojní nebo elektrotechnickou fakultu. Nabídka a poptávka na pracovním trhu hovoří jasnou řečí. A kdyby bylo nejhůř, pořád je tu ten McDonald.

PAVEL KOHOUT Pracoval pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a byl jedním ze zakladatelů Partners Financial Services. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky, od roku 2004 do roku 2006 byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého, později byl dlouholetým členem Národní ekonomické rady vlády. Patří též mezi zakladatele Institutu pro politiku a ekonomiku.