FOKUS @KohoutPavel
fistikovaných statistických metod
ukazuje, že ceny amerických akcií
se po případném zvolení Donalda
Trumpa propadnou do hlubin
pekelných. Wolfers založil svoji
smělou hypotézu na hodnotách
kontraktů futures na akciové
indexy obchodovaných v průběhu
večerních televizních debat. Když
v debatě vítězila Clintonová, cena
kontraktů rostla a naopak.
řádně závažnými důsledky se stala
například v roce 1871.
Z hlediska formální správnosti nebyl
Wolfersův článek napadnutelný.
Všechny statistické metody byly
použity korektně a použitá matematika rovněž neměla chybu. Ovšem
Wolfers, jakožto teoretik, který nikdy
neobchodoval na burze, si neuvědomil jednu věc: večer, mimo hlavní
obchodní hodiny, je trh mělký, nelikvidní a nereprezentativní. Stavět
na něm jakoukoli smělou hypotézu
je jako stavět mrakodrap na písku.
Snadno se položí – a tak se i stalo.
Bankovní krize? Dějiny znají přehršel bankovních krizí a mnoho
způsobů jejich řešení. V dějinách
bankovnictví se můžeme dočíst, jaké
recepty fungují a jaké nikoli. Dějiny
jsou nenahraditelné: žádná rovnice
nám tento recept nevypočítá. Měnová expanze, nebo měnová kontrakce? Ekonomická historie nám může
dát mnohem lepší představu, co
se může stát, než model založený
na desítkách předpokladů pochybné
platnosti. Změny v daních? Dějiny
znají všechny myslitelné typy daní
ve všech možných rozsazích hodnot.
Stačí se podívat, jak to fungovalo
nebo nefungovalo v historii.
HISTORIA MAGISTRA VITAE
Problémy moderních západních
ekonomik pramení z velké části,
z toho, že se ekonomie jako teoretická disciplína vydala nesprávným
směrem. Ten udal už ve 40. letech
minulého století Paul Samuelson,
jehož základní učebnice vydaná
v mnoha vydáních se stala biblí pro
několik generací ekonomů. Ačkoli
Samuelson sám byl mimořádně inteligentní a úspěšný vzdělanec, jehož
přínos nelze zpochybňovat, dogma, které vytvořil, postupem času
zdegenerovalo. Z důrazu na čísla
a exaktní, matematické vyjadřování se stal samoúčelný fetiš. Dnešní
ekonomové se chlubí schopnostmi
řešit soustavy diferenciálních rovnic,
ale pravděpodobně nebudou vědět,
jaká událost s ekonomicky mimo58
Z moderní výuky ekonomie se téměř vytratila historie. Nikoli dějiny
ekonomických teorií, ale dějiny
ekonomik jako takových. Ekonom,
který zná historii, ví, že prakticky
všechno se už někdy stalo. Všechny
problémy už někdo někdy někde
nějak řešil.
Dějiny nabízejí odpovědi na většinu
otázek lépe než teoretické modely.
Dnešní problémy nejsou nové: znali
je Němci během Výmarské republiky, Francouzi po prohrané válce
v roce 1871, viktoriánští Britové,
Američané v době kalifornské
a aljašské zlaté horečky, Španělé
v dobách kolonizace Jižní Ameriky, Benátčané v době konfliktu
s Florencií… Je těžké najít ekonomický problém dneška, který by byl
opravdu čistě dnešní.
Dokonce ani robotizace a automatizace nejsou novinky. Svět přece
zažil průmyslovou revoluci v 19.
století a zelenou revoluci ve století
dvacátém. Dnešní problémy jsou
jako přes kopírák, jen s odlišnými
reáliemi. Ekonom, který nezná
historii, je jako šachista, který nemá
v paměti obstojnou knihovnu zahájení. I když bude velmi inteligentní,
jeho šance na úspěch nebudou
velké.
Přesto je historie podceňovanou
vědou. Kdybych mohl promluvit
do osnov vysokých škol ekonomického směru, podpořil bych mnohem důkladnější studium historie.
Kdo má matematické nadání, ať
jde na strojní nebo elektrotechnickou fakultu. Nabídka a poptávka
na pracovním trhu hovoří jasnou
řečí. A kdyby bylo nejhůř, pořád je
tu ten McDonald.
PAVEL KOHOUT
Pracoval pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a byl jedním ze zakladatelů Partners Financial Services.
V letech 2002–2003 působil jako
člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky, od roku
2004 do roku 2006 byl členem
konzultačního týmu Vlastimila
Tlustého, později byl dlouholetým
členem Národní ekonomické rady
vlády. Patří též mezi zakladatele
Institutu pro politiku a ekonomiku.