PŘÍBĚH
poslední štací, často sem míří závislí,
u kterých ostatní terapie selhaly.
BÍLÁ TABLETA
Po návratu z Peru Rita píše Tomášovi Páleníčkovi. Je to jediný člověk
v Česku, o kterém ví, že se zabývá
výzkumem psychedelik. V Národním
ústavu duševního zdraví se právě
rozbíhá přelomový psilocybinový
výzkum, iniciovaný profesorem Jiřím Horáčkem. Rita se tu seznamuje
i s dalšími badateli, například Petrem
Winklerem, který se věnuje psychedelickým studiím ze šedesátých let.
A dostává místo. „Získala jsem práci
snů.“
Psilocybinovým výzkumem prošlo
už dvacet dobrovolníků. Dalších dvacet bude následovat. Všichni předem
podstoupili psychiatrické i psychologické testy: musejí být zdraví,
nesmějí mít duševně nemocné
příbuzné ani náchylnost k psychické
chorobě. Halucinogen totiž může
poruchu, která by jinak nemusela
propuknout, rozjet.
Experiment se odehrává v místnosti
vyzdobené koberci s jihoamerickými
domorodými vzory. Dobrovolník se
usadí na gauč, na hlavě má čepici, ze
které vedou barevné drátky, do ruky
zavedenou kanylu. Hraje hudba,
hoří svíčky, ve vzduchu je cítit vůně
pálené šalvěje. Po celou dobu jsou
přítomní ještě dva lidé: psychiatr
a psycholog. Starají se, aby výlet
do vnitřního vesmíru proběhl bez
újmy. Lékař dobrovolníkovi nabídne
několik bílých kapslí.
Možná se váš svět rozpadne v duhový kaleidoskop, poletíte galaxií,
uvidíte auru andělů. Možná vás
budou trýznit příšery a démoni,
62
okusíte pocit přicházející smrti. Nebo
se nestane vůbec nic. Žádný z dobrovolníků předem netuší, jestli mu
lékař podal psilocybin, nebo placebo.
Taková jsou pravidla výzkumné hry.
Vědci pomocí EEG a magnetické
rezonance měří, co halucinace dělají
s mozkem, jak se projevují na úrovni neuronů. Nechají vás ponořit se
do sebe. Občas ale kladou otázky,
chtějí vědět, co zažíváte. Když přijde
úzkost a děs, ujistí vás, že všechno
je v pořádku; ať vidíte a cítíte cokoli,
odezní to, zase bude dobře.
15
milionů korun
stojí první fáze psilocybinového
výzkumu v Národním ústavu
duševního zdraví, financuje se
z grantu Ministerstva zdravotnictví. Na novou studii, ve které by
vědci chtěli testovat psilocybin
na pacientech s depresí, potřebují
dalších 30 milionů.
PO NEZVYKLÉ DRÁZE
Psychedelický výzkum se po desetiletích útlumu začíná znovu rozvíjet
i ve světě. Oprašují se studie ze
šedesátých let. Vědci, kteří na něm
pracují, věří, že psychedelika můžou
pomáhat v léčení traumat, závislostí,
úzkostí a depresí u těch, kterým běžná léčba od utrpení neulevuje. Také
výzkumníci z Národního ústavu
duševního zdraví by chtěli v navazu-
jící studii testovat účinky psilocybinu
na lidech s klinickou depresí.
Český výzkum naznačuje, že psychedelická zkušenost může být přínosná
i pro zdravého člověka. „Účastníci
potvrzují, že jsou spokojenější v životě, vztazích i spiritualitě,“ zmiňuje
Rita. Větší všímavost, schopnost žít
v přítomném okamžiku, jednat svobodně, vymanit se ze sevření konformity nebo se jednoduše cítit líp – to
jsou vytipované účinky psilocybinu,
které bude doktorandka ověřovat
v další fázi výzkumu. „V šedesátých
letech se hodně mluvilo o tom, že
psychedelika můžou změnit i hodnotový systém člověka, začne pro
něj být důležitější blaho druhých
a přírody, úspěch a moc ztrácejí
význam,“ dodává.
Nejde mi do hlavy, jak je taková
změna osobnosti možná. „Mechanismů účinků psychedelik je víc.
Jednak působí na neurochemické
rovině, srovnávají hladiny hormonů, dopaminu a serotoninu, což by
mohlo závislým pomáhat od abstinenčních příznaků. Na psychologické rovině jde například o intenzivní uvolnění potlačených emocí,
katarzi.“
V jádru všeho ale podle Rity bude
zvýšení mentální flexibility. Psychedelika umožňují, aby signály, které
procházejí po neuronových drahách
mozku v zajetých kolejích, vybočily,
vydaly se po nezvyklé lince. „Propojí oblasti mozku, které se normálně nespojují.“ Tím se vysvětlují
synestezie: na tripu můžete slyšet
barvy nebo vidět hmatem. Opakem
flexibility je rigidita a ta je, jak mi
vysvětluje Rita, typická právě pro
pacienty s depresí, úzkostí nebo
závislostí.