KLID PŘED SMRTÍ

Psychedelická zkušenost umožňuje

změnit perspektivu, uvidět se, jak

vás vidí druzí. „Závislí v Takiwasi

uváděli, že byli schopní nahlédnout

svůj život v budoucnu, viděli, jak dopadnou, když budou dál brát drogy –

někdy to obnášelo prožitek vlastní

smrti. Pomohlo jim to uvědomit si,

že tohle nechtějí.“ Žádná změna ale

taky nastat nemusí – když prožitek

nezpracujete a skončíte na úrovni

zábavných barevných halucinací.

„Což je až příliš často jediný důsledek dnešního užívání.“ Jedním z důvodů podle Rity je, že jsou psychedelika nelegální, chybějí objektivní

informace o rizicích i návod, jak je

užívat bezpečně.

Za důležitý považuje Rita ještě jeden

uvažovaný účinek psychedelik:

v USA se psilocybin testuje u smrtelně nemocných. „Ukazuje se, že

pomáhá překonat strach ze smrti,

zbavuje úzkosti.“ U zrodu těchto studií stál po emigraci do USA Stanislav

Grof. V šedesátých letech ve Spring

Grove Hospital v Marylandu podával

LSD lidem se smrtelnou nemocí.

Výsledky byly povzbudivé, ale dosud

se nepodařilo přesně objasnit, jak

ke změně dochází. Gloria, první

pacientka, která výzkumem prošla,

uvedla, že dokázala plněji prožívat

přítomný okamžik. „Další příběhy

vyzdvihují význam spirituálního

prožitku. Jindy se mluví o prožitku

univerzální jednoty, přijetí smrti jako

přirozené součásti života nebo zážitku vědomí, které smrtí nekončí. Zajímavé je, že ta zkušenost často zmírní

i fyzickou bolest,“ dodává Rita.

Obdobné účinky prokazují dnešní

výzkumy u lidí v posledním stádiu

rakoviny. „Vidím v tom obrovský

NEJZNÁMĚJŠÍ PSYCHEDELIKA

LSD

Zkratka pro diethylamid kyseliny lysergové. Látku syntetizoval

v roce 1938 chemik Albert Hoffman, její psychedelické účinky

objevil náhodně o pět let později, když si roztokem LSD omylem

potřísnil ruku. LSD bylo populární v psychedelických výzkumech

v 60. letech. Na začátku 70. let léčil duševně nemocné psychoterapií s využitím LSD Milan Hausner, primář na psychiatrické

klinice v Sadské u Prahy. Léčba údajně ulevovala hlavně pacientům s neurózami, fobiemi a některými druhy psychóz.

PSILOCYBIN

Aktivní látka obsažená v různých druzích halucinogenních hub,

například rodu psilocybe (lysohlávka), panaeolus (kropenatec),

stropharia (límcovka) nebo gymnopilus (šupinovka). Právě

na psilocybin se vědci v současných psychedelických výzkumech

zaměřují nejčastěji. Pomáhat by podle badatelů mohl v léčbě

depresí, úzkostí a závislostí.

AYAHUASCA

Halucinogenní odvar ze dvou amazonských rostlin: chacruny,

která je zdrojem halucinogenního DMT, a ayahuascy, obsahující

inhibitory monoaminooxidázy, které umožňují proniknout DMT

do mozku. V centru Takiwasi v Peru se používá k léčbě závislostí.

MDMA

Hovorově extáze. Účinkuje jako kombinace mírného halucinogenu a amfetaminu. Podle některých vědců může být účinná

v léčbě posttraumatické stresové poruchy. Nejaktivnější je

ve výzkumu MDMA Multidisciplinary Association of Psychedelics

Studies v USA, kterou řídí Rick Doblin.

KETAMIN

Anestetikum. V nižších dávkách pacienta neuspí, ale vyvolá halucinace a změněné vnímání. Již dnes se i u nás využívá k léčbě

silných depresí, které odolávají jiným medikamentům. Ketamin

dokáže pacientovi rychle ulevit, účinek ale zhruba po týdnu

vymizí. Vědci se snaží přijít na to, jak efekt prodloužit. Výzkumy

naznačují, že by mohl účinkovat i v léčbě závislostí.

GOOGLUJTE

Česká psychedelická společnost, Beyond Psychedelics, Multidisciplinary

Association of Psychedelics Studies, Mezinárodní transpersonální

konference, Stanislav Grof

63