PŘÍBĚH @kasparek

Náves v Bedřichovicích získala originální londýnskou telefonní budku.

je svědek takové události důvěřivý blázen, je problém konkrétního čtenáře, ne můj. My jsme se s respektem a bez vložení vlastního názoru snažili zachytit vyprávění místních. K místu i lidem jsem přistupovala s upřímnou snahou obrazu lokality pomoct, a pokud někdo považuje věci jako třeba sbírání bylin, výmluvy dětí za pozdní příchody nebo rozhovor s deratizátorem za špinavé kuriozity, tak to spíš svědčí o jeho vidění světa.“ Kromě kontroverzí ale Brnox vyvolal i vlnu pozitivních reakcí, ty prý dokonce převládaly. Tisícový náklad se rozprodal během několika týdnů a čtenáři z různých koutů Brna vzkazují, že jim průvodce Cejl a okolí polidšťuje. „Jedním z poselství té knihy je, že Cejl není nijak vyhrocené místo, ale normální 68

čtvrť, po které se dá procházet. Není to černá ani bílá, ale šedá.“

VLASTNÍ KRITÉRIA Průvodce Cejlem je jedním z mnoha plodů originálního myšlení, které o sobě dávalo vědět od dětství. „Ve škole jsem nesnášela kolektivní sporty. Měla jsem odpor k soutěžení a neustálému poměřování. Toužila jsem hlavně najít svůj sport, ostatně dodnes si myslím, že právě tohle by měla být klíčová věc na základní škole. Měla jsem taky utkvělou představu, že jednou založím vesnici, ale pro takovou disciplínu těžko hledáte v osmé třídě vhodnou střední školu,“ vzpomíná Šedá. Po brněnské střední škole uměleckých řemesel šla studovat na praž-

skou AVU, kde ji ve svém ateliéru vedl další brněnský rodák, Vladimír Kokolia. Ten proslul poučkou, že dobří umělci dokážou naplňovat kritéria, ti ještě lepší je dovedou překročit, ale ti opravdu nejlepší je svým dílem dovedou vytvářet. A na Šedou byla všechna kritéria krátká už na škole. Ve dvaadvaceti si chodívala ustlat na rodinnou hrobku v Brně-Líšni. Každé ráno si pečlivě zapisovala, co se jí tam zdálo. V roce 2003 přiměla tři sta obyvatel Ponětovic na Brněnsku „oslavit normálnost“ tím, že jednu sobotu všichni stráví zprůměrovaným denním režimem odvozeným z rozdaných dotazníků. Všichni zúčastnění ve stejný okamžik vstali, šli uklidit před dům, vyrazili do samoobsluhy nebo na procházku a nakonec zamířili všichni najednou i spát.