PŘÍBĚH @kasparek
Náves v Bedřichovicích získala
originální londýnskou telefonní budku.
je svědek takové události důvěřivý
blázen, je problém konkrétního čtenáře, ne můj. My jsme se s respektem a bez vložení vlastního názoru
snažili zachytit vyprávění místních.
K místu i lidem jsem přistupovala
s upřímnou snahou obrazu lokality
pomoct, a pokud někdo považuje
věci jako třeba sbírání bylin, výmluvy dětí za pozdní příchody nebo
rozhovor s deratizátorem za špinavé
kuriozity, tak to spíš svědčí o jeho
vidění světa.“
Kromě kontroverzí ale Brnox vyvolal i vlnu pozitivních reakcí, ty
prý dokonce převládaly. Tisícový
náklad se rozprodal během několika
týdnů a čtenáři z různých koutů
Brna vzkazují, že jim průvodce Cejl
a okolí polidšťuje. „Jedním z poselství té knihy je, že Cejl není nijak
vyhrocené místo, ale normální
68
čtvrť, po které se dá procházet. Není
to černá ani bílá, ale šedá.“
VLASTNÍ KRITÉRIA
Průvodce Cejlem je jedním z mnoha plodů originálního myšlení,
které o sobě dávalo vědět od dětství. „Ve škole jsem nesnášela
kolektivní sporty. Měla jsem odpor
k soutěžení a neustálému poměřování. Toužila jsem hlavně najít
svůj sport, ostatně dodnes si myslím,
že právě tohle by měla být klíčová
věc na základní škole. Měla jsem
taky utkvělou představu, že jednou
založím vesnici, ale pro takovou
disciplínu těžko hledáte v osmé
třídě vhodnou střední školu,“
vzpomíná Šedá.
Po brněnské střední škole uměleckých řemesel šla studovat na praž-
skou AVU, kde ji ve svém ateliéru
vedl další brněnský rodák, Vladimír
Kokolia. Ten proslul poučkou, že
dobří umělci dokážou naplňovat
kritéria, ti ještě lepší je dovedou
překročit, ale ti opravdu nejlepší
je svým dílem dovedou vytvářet.
A na Šedou byla všechna kritéria
krátká už na škole. Ve dvaadvaceti
si chodívala ustlat na rodinnou
hrobku v Brně-Líšni. Každé ráno
si pečlivě zapisovala, co se jí tam
zdálo. V roce 2003 přiměla tři sta
obyvatel Ponětovic na Brněnsku
„oslavit normálnost“ tím, že jednu
sobotu všichni stráví zprůměrovaným denním režimem odvozeným
z rozdaných dotazníků. Všichni
zúčastnění ve stejný okamžik
vstali, šli uklidit před dům, vyrazili do samoobsluhy nebo na procházku a nakonec zamířili všichni
najednou i spát.