Grafický design: Adam Macháček, kresba: Ondřej Basjuk

V roce 2005 získala cenu Jindřicha Chalupeckého za práci Je to jedno, art terapii svojí babičky, která ztratila chuť do života. Šedá jí pomohla porazit rezignaci tím, že se zajímala o zboží, které po desetiletí procházelo babiččinýma rukama ve skladu nástrojů. Pětasedmdesátiletá žena dokázala po paměti nakreslit několik stovek výrobků. Když babička nakonec zemřela, Šedá navázala akcí Paniččino všecko, která se týkala babiččiny fenky Ajdy. Ta po její smrti začala smutnit takovým způsobem, že se rodina rozhodla udržovat babiččiny rituály. Pes měl puštěnou televizi, pravidelně poslouchal rádio a v bytě se celodenně svítilo.

BEDŘICHOVICE NAD TEMŽÍ Vlastní vesnici Šedá (zatím) nezaložila. Byla to ale právě spolupráce

s obyvateli satelitních městeček a periferií, která ji proslavila coby svébytnou „sociální architektku“ s jedinečným talentem vytáhnout lidi ze zažitých stereotypů. A někdy i z hranic jejich vlastní země, jako to bylo v případě Bedřichovic na Brněnsku. Ve spolupráci s galerií Tate Modern v roce 2011 přemístila osmdesát Bedřichovických do centra Londýna, kde jeden den vykonávali stejné činnosti jako doma: okopávali záhonky, hráli kopanou, umývali auto. Rozmístění při tom byli tak, jako kdyby mapa Bedřichovic překrývala mapu Londýna. K dovršení všeho na okrajích virtuální obce malovalo osmdesát britských výtvarníků obrazy jihomoravské vesnice. S bedřichovickým kulturním domem a obyvateli Šedá spolupraco-

vala další čtyři roky. Pětiletka obci přinesla nový svátek, připadající na 3. září, který místní oslavili třeba soutěží v lelkování, nebo náves s typickými londýnskými prvky, jako je červená telefonní budka a dvoupatrový autobus. Jak se Šedé daří přesvědčit ke spolupráci takové množství dobrovolníků? „Občas si lidi myslí, že mám nadpřirozené schopnosti. Za vším je ale spousta času v terénu.“ Přestože její akce působí bláznivě, řada účastníků chce zůstat zapojená i do dalších podniků. Ne z lásky ke konceptuálnímu umění, ale prostě proto, že se takhle baví nebo si hledají cestu k sousedům. „Nikdy jsem nepřišla do vesnice a neřekla: já jsem umělec, pojďme dělat umění. Nepracuju tak. Nefunguje to. Lidi zajímá, jaký to má smysl pro 69