29/1
ILUMINÁTI A NEROVNOST
5/2
Charitativní organizace Oxfam pravidelně vydává zprávu o nerovnosti ve světě, pravidelně
doprovázenou bombastickými titulky: osmdesát nejbohatších lidí planety prý vlastní tolik,
co celá chudší polovina planety. Jenže pokud
máte hypotéku na dřeň a k tomu leasing
na auto, možná do té chudší poloviny patříte
také. Zpráva je totiž založená na čistém jmění,
tedy majetek minus závazky. Osm nejbohatších iluminátů má dohromady jmění zvíci 430
miliard dolarů. Kdyby ho rozdali (což už se
část z nich v čele s Billem Gatesem zavázala
udělat), chudší polovina světa by dostala…
závratných 120 dolarů na osobu, vypočítává
samotný Oxfam. Víc než přerozdělování jí
pomůže ekonomický rozvoj. O tom mimochodem ve svých populárních přednáškách skvěle
mluvil švédský statistik Hans Rosling, který
shodou okolností v únoru zesnul. Najděte si je
na YouTube.
9/2
BŮČEK VS. BOŽÍ BOJOVNÍCI
Češi se nejvíc bojí imigrantů a teroristů, vyplynulo z průzkumu CVVM. Nemoci obsadily třetí příčku. A teď tipovačka: kolik Čechů loni zabily zkornatělé tepny a kolika
tepny proťali hrdlořezové Islámského státu? Výsledky
podobných průzkumů může ovlivnit samotná formulace
otázek, ale imigranti jsou zkrátka velké mediální a politické téma. Podobně zkreslené priority přitom máme
i ve financích: většina investorů se bojí málo pravděpodobných, ale spektakulárních rizik, a přehlíží třeba
riziko ztráty kupní síly peněz. Nebo se bojí rizika na akciovém trhu, a radši pošlou peníze do nějakého letadla.
TRH NEZASTAVÍŠ
Krátce poté, co vstoupila v platnost „pamlsková vyhláška“, zakazující prodej určitých
potravin ve školách, odvysílal Seznam reportáž
o nových dealerech. Dealerech, kteří spolužákům prodávají párky a další nezdravé pochutiny. Je to recese, přinejmenším částečně. Ale
i z předpubertálního byznysu se může zrodit
nějaký budoucí… ne snad Andrej Babiš, ale
jiný úspěšný podnikatel.
23/2
SALÁM BANÁN
Banka JP Morgan přeřadila
české státní dluhopisy ve svých
indexech (které sleduje mnoho
velkých investorů) z kategorie
vyspělých trhů mezi ty rozvíjející
se. Je to spíš nudná metodická
záležitost, ale shodou okolností
přišla zrovna v době, kdy se Česko
ještě hlouběji mezi banánové (či
spíš salámové) republiky skutečně
propadá. Kde jinde než v rozvojové zemi by vláda navrhovala
zavádění nových daní a trestala
podnikatele desetitisícovými
pokutami za bezvýznamné chyby
v přiznání, když v těch samých
dnech z veřejného registru smluv
vyřadila státní firmy a její ministr
financí nezvládá a ani nechce
vysvětlit vlastní daňovou optimalizaci?
Autor je finanční analytik společnosti Partners
7