29/1 ILUMINÁTI A NEROVNOST

5/2

Charitativní organizace Oxfam pravidelně vydává zprávu o nerovnosti ve světě, pravidelně doprovázenou bombastickými titulky: osmdesát nejbohatších lidí planety prý vlastní tolik, co celá chudší polovina planety. Jenže pokud máte hypotéku na dřeň a k tomu leasing na auto, možná do té chudší poloviny patříte také. Zpráva je totiž založená na čistém jmění, tedy majetek minus závazky. Osm nejbohatších iluminátů má dohromady jmění zvíci 430 miliard dolarů. Kdyby ho rozdali (což už se část z nich v čele s Billem Gatesem zavázala udělat), chudší polovina světa by dostala… závratných 120 dolarů na osobu, vypočítává samotný Oxfam. Víc než přerozdělování jí pomůže ekonomický rozvoj. O tom mimochodem ve svých populárních přednáškách skvěle mluvil švédský statistik Hans Rosling, který shodou okolností v únoru zesnul. Najděte si je na YouTube.

9/2 BŮČEK VS. BOŽÍ BOJOVNÍCI Češi se nejvíc bojí imigrantů a teroristů, vyplynulo z průzkumu CVVM. Nemoci obsadily třetí příčku. A teď tipovačka: kolik Čechů loni zabily zkornatělé tepny a kolika tepny proťali hrdlořezové Islámského státu? Výsledky podobných průzkumů může ovlivnit samotná formulace otázek, ale imigranti jsou zkrátka velké mediální a politické téma. Podobně zkreslené priority přitom máme i ve financích: většina investorů se bojí málo pravděpodobných, ale spektakulárních rizik, a přehlíží třeba riziko ztráty kupní síly peněz. Nebo se bojí rizika na akciovém trhu, a radši pošlou peníze do nějakého letadla.

TRH NEZASTAVÍŠ Krátce poté, co vstoupila v platnost „pamlsková vyhláška“, zakazující prodej určitých potravin ve školách, odvysílal Seznam reportáž o nových dealerech. Dealerech, kteří spolužákům prodávají párky a další nezdravé pochutiny. Je to recese, přinejmenším částečně. Ale i z předpubertálního byznysu se může zrodit nějaký budoucí… ne snad Andrej Babiš, ale jiný úspěšný podnikatel.

23/2 SALÁM BANÁN Banka JP Morgan přeřadila české státní dluhopisy ve svých indexech (které sleduje mnoho velkých investorů) z kategorie vyspělých trhů mezi ty rozvíjející se. Je to spíš nudná metodická záležitost, ale shodou okolností přišla zrovna v době, kdy se Česko ještě hlouběji mezi banánové (či spíš salámové) republiky skutečně propadá. Kde jinde než v rozvojové zemi by vláda navrhovala zavádění nových daní a trestala podnikatele desetitisícovými pokutami za bezvýznamné chyby v přiznání, když v těch samých dnech z veřejného registru smluv vyřadila státní firmy a její ministr financí nezvládá a ani nechce vysvětlit vlastní daňovou optimalizaci?

Autor je finanční analytik společnosti Partners 7