Herbert Spencer se narodil roku
1820 v anglickém Derby jako
nejstarší z devíti dětí. A jako jediné
z nich dětství přežil. Všichni sourozenci zemřeli v nízkém věku následkem zdravotních problémů, které
po celý život provázely i Herberta.
Jeho otec George byl učitel. Vyznačoval se silným individualismem,
odporem k církvi a všem autoritám,
byl nadaný v matematice a prosazoval pokrokové vzdělávací metody:
u svých studentů nerozlišoval podle
pohlaví, ale jen podle intelektuálních schopností. Nikdy v životě nesmekl před nikým klobouk
a nehledě na společenské postavení
oslovoval každého prostým „pane“.
Mladému Herbertovi se nedostalo
velkého formálního vzdělání – absolvoval tři ročníky základní školy.
Soukromé lekce řečtiny, rýsování,
politické filozofie, fyziky a chemie
mu dávali otec a strýc. Ačkoli
později napsal desítky zásadních
děl, nikdy se neučil gramatická
pravidla rodné angličtiny. Od dětství byl samouk, vědomosti nasával
z knihovny místní filozofické společnosti, jejímž členem byl Herbertův otec.
V patnácti letech vydal v časopise
The Bath Magazine svůj první článek,
ve kterém popsal svá pozorování
z pokusů s krystalizací soli. O dva
roky později nastoupil do železniční
společnosti, kde pracoval na stavebních výkresech, zaměřoval nové
tratě a dohlížel na stavební práce.
Po večerech se věnoval studiu
a psaní. V jednadvaceti se rozhodl
těmto aktivitám věnovat maximum
svého času, a ačkoli se v pozdějších
letech stále podílel na budování železnic, filozofie se pozvolna stávala
jeho hlavní vášní i profesí.
NONKONFORMNÍ EKONOM
Prvním významným počinem
v kariéře mladého spisovatele bylo
vydání série politicko-filozofických
esejí v radikálním časopise
The Nonconformist. V textu, který
později vyšel i jako samostatná
kniha s titulem O náležitém rozsahu
vlády, obhajuje myšlenku minimálního státu, který nezasahuje do života občanů nad rámec zajišťování
základní bezpečnosti.
NEPŘÁTELÉ STÁTU
Zasvětili svůj život boji za svobodu. Revolucionáři, filozofové, ekonomové a podnikatelé. V seriálu
Nepřátelé státu představujeme
životní osudy a odkaz osobností,
které se nebály myšlence svobodné společnosti obětovat všechno.
Thomas Paine
Lysander Spooner
Frédéric Bastiat
Gustave de Molinari
Herbert Spencer
zatímco chudí více obezřetnosti.
První by více dávali, druzí by méně
žádali.“
V roce 1848 nastoupil Spencer
do časopisu The Economist, který
v té době vycházel pouhých pět let.
Pracoval v něm do roku 1853 jako
nízko postavený editor; podle vlastních vzpomínek si však na tomto
povolání cenil právě nenáročnosti, která mu umožnila ve volném
čase napsat druhou knihu, Sociální
statiku.
Jedna z nejkontroverznějších kapitol této knihy nese název Právo
ignorovat stát. Spencer předkládá
argumenty pro právo každého
jedince nebýt součástí formální skupiny, jakkoli je účast v ní rozšířená
a daná tradicí. Jelikož dostatečně
velká skupina je vždycky silnější
než jedinec a stát si navíc vyhrazuje
monopol na užívání násilí, je právo
na neúčast základním předpokladem spravedlnosti ve společnosti
a znakem vlády práva, nikoli tyranie.
Auberon Herbert
Mladý Spencer zde nabídl kromě
principiálních argumentů i argumenty ekonomické, když kritizoval
charitu financovanou z veřejných
zdrojů poukazem na skutečnost,
že daně, které ji financují, platí
ve velké míře právě chudí pracující.
Zároveň poukázal na vytěsňovací
efekt veřejných výdajů: dokud bude
péči o chudé zajišťovat veřejná
pokladna, bude chybět motivace
k budování efektivní, soukromé
charity. „Můžeme tudíž usoudit, že
bez zákonů na ochranu chudých
by bohatí projevovali více soucitu,
„Zastánci čirého despotismu mohou
s klidným svědomím věřit v bezpodmínečnou a neomezenou státní
moc. (…) Avšak ti, kdo pokládají
lid za jediný legitimní zdroj moci –
a autoritu vydávat zákony za pouze
propůjčenou, nesamozřejmou moc –
nemohou upřít právo na ignoraci státu, aniž by se nezamotali
do absurdnosti svého argumentu.
(…) Není-li právo ignorovat stát
obecně rozpoznáno, pak musíme
státní činnost označit za v principu
kriminální.“
Publikace Sociální statiky učinila ze
Spencera uznávaného filozofa, který
nyní mohl opustit zaměstnání a stát
77