Herbert Spencer se narodil roku 1820 v anglickém Derby jako nejstarší z devíti dětí. A jako jediné z nich dětství přežil. Všichni sourozenci zemřeli v nízkém věku následkem zdravotních problémů, které po celý život provázely i Herberta. Jeho otec George byl učitel. Vyznačoval se silným individualismem, odporem k církvi a všem autoritám, byl nadaný v matematice a prosazoval pokrokové vzdělávací metody: u svých studentů nerozlišoval podle pohlaví, ale jen podle intelektuálních schopností. Nikdy v životě nesmekl před nikým klobouk a nehledě na společenské postavení oslovoval každého prostým „pane“. Mladému Herbertovi se nedostalo velkého formálního vzdělání – absolvoval tři ročníky základní školy. Soukromé lekce řečtiny, rýsování, politické filozofie, fyziky a chemie mu dávali otec a strýc. Ačkoli později napsal desítky zásadních děl, nikdy se neučil gramatická pravidla rodné angličtiny. Od dětství byl samouk, vědomosti nasával z knihovny místní filozofické společnosti, jejímž členem byl Herbertův otec. V patnácti letech vydal v časopise The Bath Magazine svůj první článek, ve kterém popsal svá pozorování z pokusů s krystalizací soli. O dva roky později nastoupil do železniční společnosti, kde pracoval na stavebních výkresech, zaměřoval nové tratě a dohlížel na stavební práce. Po večerech se věnoval studiu a psaní. V jednadvaceti se rozhodl těmto aktivitám věnovat maximum svého času, a ačkoli se v pozdějších letech stále podílel na budování železnic, filozofie se pozvolna stávala jeho hlavní vášní i profesí.

NONKONFORMNÍ EKONOM Prvním významným počinem v kariéře mladého spisovatele bylo vydání série politicko-filozofických esejí v radikálním časopise The Nonconformist. V textu, který později vyšel i jako samostatná kniha s titulem O náležitém rozsahu vlády, obhajuje myšlenku minimálního státu, který nezasahuje do života občanů nad rámec zajišťování základní bezpečnosti.

NEPŘÁTELÉ STÁTU Zasvětili svůj život boji za svobodu. Revolucionáři, filozofové, ekonomové a podnikatelé. V seriálu Nepřátelé státu představujeme životní osudy a odkaz osobností, které se nebály myšlence svobodné společnosti obětovat všechno. Thomas Paine Lysander Spooner Frédéric Bastiat Gustave de Molinari Herbert Spencer

zatímco chudí více obezřetnosti. První by více dávali, druzí by méně žádali.“ V roce 1848 nastoupil Spencer do časopisu The Economist, který v té době vycházel pouhých pět let. Pracoval v něm do roku 1853 jako nízko postavený editor; podle vlastních vzpomínek si však na tomto povolání cenil právě nenáročnosti, která mu umožnila ve volném čase napsat druhou knihu, Sociální statiku. Jedna z nejkontroverznějších kapitol této knihy nese název Právo ignorovat stát. Spencer předkládá argumenty pro právo každého jedince nebýt součástí formální skupiny, jakkoli je účast v ní rozšířená a daná tradicí. Jelikož dostatečně velká skupina je vždycky silnější než jedinec a stát si navíc vyhrazuje monopol na užívání násilí, je právo na neúčast základním předpokladem spravedlnosti ve společnosti a znakem vlády práva, nikoli tyranie.

Auberon Herbert

Mladý Spencer zde nabídl kromě principiálních argumentů i argumenty ekonomické, když kritizoval charitu financovanou z veřejných zdrojů poukazem na skutečnost, že daně, které ji financují, platí ve velké míře právě chudí pracující. Zároveň poukázal na vytěsňovací efekt veřejných výdajů: dokud bude péči o chudé zajišťovat veřejná pokladna, bude chybět motivace k budování efektivní, soukromé charity. „Můžeme tudíž usoudit, že bez zákonů na ochranu chudých by bohatí projevovali více soucitu,

„Zastánci čirého despotismu mohou s klidným svědomím věřit v bezpodmínečnou a neomezenou státní moc. (…) Avšak ti, kdo pokládají lid za jediný legitimní zdroj moci – a autoritu vydávat zákony za pouze propůjčenou, nesamozřejmou moc – nemohou upřít právo na ignoraci státu, aniž by se nezamotali do absurdnosti svého argumentu. (…) Není-li právo ignorovat stát obecně rozpoznáno, pak musíme státní činnost označit za v principu kriminální.“ Publikace Sociální statiky učinila ze Spencera uznávaného filozofa, který nyní mohl opustit zaměstnání a stát 77