Herbert Spencer se narodil roku

1820 v anglickém Derby jako

nejstarší z devíti dětí. A jako jediné

z nich dětství přežil. Všichni sourozenci zemřeli v nízkém věku následkem zdravotních problémů, které

po celý život provázely i Herberta.

Jeho otec George byl učitel. Vyznačoval se silným individualismem,

odporem k církvi a všem autoritám,

byl nadaný v matematice a prosazoval pokrokové vzdělávací metody:

u svých studentů nerozlišoval podle

pohlaví, ale jen podle intelektuálních schopností. Nikdy v životě nesmekl před nikým klobouk

a nehledě na společenské postavení

oslovoval každého prostým „pane“.

Mladému Herbertovi se nedostalo

velkého formálního vzdělání – absolvoval tři ročníky základní školy.

Soukromé lekce řečtiny, rýsování,

politické filozofie, fyziky a chemie

mu dávali otec a strýc. Ačkoli

později napsal desítky zásadních

děl, nikdy se neučil gramatická

pravidla rodné angličtiny. Od dětství byl samouk, vědomosti nasával

z knihovny místní filozofické společnosti, jejímž členem byl Herbertův otec.

V patnácti letech vydal v časopise

The Bath Magazine svůj první článek,

ve kterém popsal svá pozorování

z pokusů s krystalizací soli. O dva

roky později nastoupil do železniční

společnosti, kde pracoval na stavebních výkresech, zaměřoval nové

tratě a dohlížel na stavební práce.

Po večerech se věnoval studiu

a psaní. V jednadvaceti se rozhodl

těmto aktivitám věnovat maximum

svého času, a ačkoli se v pozdějších

letech stále podílel na budování železnic, filozofie se pozvolna stávala

jeho hlavní vášní i profesí.

NONKONFORMNÍ EKONOM

Prvním významným počinem

v kariéře mladého spisovatele bylo

vydání série politicko-filozofických

esejí v radikálním časopise

The Nonconformist. V textu, který

později vyšel i jako samostatná

kniha s titulem O náležitém rozsahu

vlády, obhajuje myšlenku minimálního státu, který nezasahuje do života občanů nad rámec zajišťování

základní bezpečnosti.

NEPŘÁTELÉ STÁTU

Zasvětili svůj život boji za svobodu. Revolucionáři, filozofové, ekonomové a podnikatelé. V seriálu

Nepřátelé státu představujeme

životní osudy a odkaz osobností,

které se nebály myšlence svobodné společnosti obětovat všechno.

Thomas Paine

Lysander Spooner

Frédéric Bastiat

Gustave de Molinari

Herbert Spencer

zatímco chudí více obezřetnosti.

První by více dávali, druzí by méně

žádali.“

V roce 1848 nastoupil Spencer

do časopisu The Economist, který

v té době vycházel pouhých pět let.

Pracoval v něm do roku 1853 jako

nízko postavený editor; podle vlastních vzpomínek si však na tomto

povolání cenil právě nenáročnosti, která mu umožnila ve volném

čase napsat druhou knihu, Sociální

statiku.

Jedna z nejkontroverznějších kapitol této knihy nese název Právo

ignorovat stát. Spencer předkládá

argumenty pro právo každého

jedince nebýt součástí formální skupiny, jakkoli je účast v ní rozšířená

a daná tradicí. Jelikož dostatečně

velká skupina je vždycky silnější

než jedinec a stát si navíc vyhrazuje

monopol na užívání násilí, je právo

na neúčast základním předpokladem spravedlnosti ve společnosti

a znakem vlády práva, nikoli tyranie.

Auberon Herbert

Mladý Spencer zde nabídl kromě

principiálních argumentů i argumenty ekonomické, když kritizoval

charitu financovanou z veřejných

zdrojů poukazem na skutečnost,

že daně, které ji financují, platí

ve velké míře právě chudí pracující.

Zároveň poukázal na vytěsňovací

efekt veřejných výdajů: dokud bude

péči o chudé zajišťovat veřejná

pokladna, bude chybět motivace

k budování efektivní, soukromé

charity. „Můžeme tudíž usoudit, že

bez zákonů na ochranu chudých

by bohatí projevovali více soucitu,

„Zastánci čirého despotismu mohou

s klidným svědomím věřit v bezpodmínečnou a neomezenou státní

moc. (…) Avšak ti, kdo pokládají

lid za jediný legitimní zdroj moci –

a autoritu vydávat zákony za pouze

propůjčenou, nesamozřejmou moc –

nemohou upřít právo na ignoraci státu, aniž by se nezamotali

do absurdnosti svého argumentu.

(…) Není-li právo ignorovat stát

obecně rozpoznáno, pak musíme

státní činnost označit za v principu

kriminální.“

Publikace Sociální statiky učinila ze

Spencera uznávaného filozofa, který

nyní mohl opustit zaměstnání a stát

77