NEPŘÁTELÉ STÁTU

se spisovatelem na plný úvazek.

Od roku 1853 jej po následujících

padesát let živilo samotné psaní.

PŘEŽITÍ NEJSILNĚJŠÍHO

Spencer ve svých argumentech často užíval biologických metafor a odkazů na tehdy vznikající hypotézu

o vývoji druhů. Ekonomie a politická filozofie nebyly pro Spencera

jediným, ba ani hlavním zájmem;

tato témata rozvíjel coby součást

celoživotního díla, jehož motivem

byla právě evoluce.

Po Sociální statice následovala díla

zaměřená na psychologii, sociologii,

filozofii, biologii. Ve stejné době

vydávají Charles Darwin a Alfred

Wallace svá pojednání o přírodním výběru. Darwin a Spencer se

ovlivnili vzájemně: Spencer využil

Darwinovy poznatky ve své „syntetické filozofii“ (systém sjednocující

všechny teoretické vědní obory

v ucelený systém poznání), Darwin

naopak ve svých pozdějších dílech

začal užívat termín „přežití nejsilnějšího“, kterého poprvé užil Spencer

v roce 1864 v díle Principy biologie.

Byla to právě tato slavná fráze,

na základě které byl Herbert Spencer

v roce 1944 v knize vlivného amerického historika Richarda Hofstadtera

označen za „sociálního darwinistu“

a předchůdce eugenického hnutí,

které vyústilo v nacistickou doktrínu

o nadřazenosti jedné lidské rasy nad

ostatními. Bližší seznámení s kontextem Spencerových slov však tuto

domněnku vyvrací.

Spencer frázi „přežití nejsilnějšího“

použil v souvislosti s procesem přežití jedinců a druhů v živočišné říši.

V kontextu lidské společnosti Spen78

cer ve své Sociální statice poukázal

na skutečnost, že tomuto pravidlu

čelí i lidé; ti však na rozdíl od zvířat mají tendenci slabým ve svých

řadách pomáhat. Tato pomoc ale,

stejně jako ostatní prvky lidského

jednání, musí podle Spencera vycházet z dobrovolného rozhodnutí

jednajícího člověka. Bude-li pomoc

vynucovat kolektiv, bude důsledkem pravý opak – prohloubení

celkového utrpení ve společnosti.

Státem praktikovaná eugenika či

naopak státní solidarita jsou pak

v přímém rozporu se základními

stavebními kameny Spencerova

celoživotního díla: tezí přirozeného

vývoje a politickou filozofií klasického liberalismu.

SLÁVA A ZAPOMNĚNÍ

Spencer dosáhl už během svého

života velké popularity a finanční

nezávislosti, nemusel proto dělat

kompromisy v podobě univerzitních

přednášek či publikací v akademických časopisech. Byl prvním filozofem, který ještě před smrtí prodal

přes milion výtisků svého díla.

Herbert Spencer inspiroval Andrewa Carnegieho, Henryho Hazlitta

či Murraye Rothbarda. Jeho dílo je

na poměry filozofických textů velmi

přístupné, za což patrně můžeme

vděčit tomu, že psal pro široké publikum, nikoli pro akademii.

„Na světě jsou miliony lidí, kteří

denně sledují východ slunce, aniž

by se kdy zajímali, co to vlastně

slunce je,“ napsal anglický filozof

v závěru své Autobiografie. Pro ty,

kteří touží po odkrytí hlubšího

smyslu věcí, je zde nesmrtelné dílo

Herberta Spencera.

HERBERT SPENCER společně

s přáteli zkoušel experimentovat

s vegetariánstvím. Této novoty ale

po několika měsících raději zanechali, když jeden ze Spencerových

přátel následkem diety ztratil cit

v noze a byl celkově zesláblý. Samotný Spencer později přepisoval

texty napsané v této době – chyběla jim prý energičnost.

V roce 1867 vynalezl nový typ polohovatelné postele pro invalidní

pacienty. Schválně si ji nenechal

patentovat, aby se mohla co

nejsnáze rozšířit mezi potřebné.

Spencer trpěl chronickou nespavostí a neurózou, které léčil

užíváním opia.

Nikdy se neoženil a neměl potomky. Ačkoli toho ke konci života

litoval, napsal, že si je vědom

své nadmíru kritické povahy,

mládenecké uspořádání tedy prý

bylo nejlepším východiskem jak

pro něj, tak i pro hypotetickou

manželku.

Spencerův život téměř navlas

kopíruje celé období viktoriánské

éry. Královna Viktorie se narodila

roku 1819, Spencer rok po ní.

Královna Viktorie zesnula v roce

1901, Spencer o dvě léta později.