NEPŘÁTELÉ STÁTU

se spisovatelem na plný úvazek. Od roku 1853 jej po následujících padesát let živilo samotné psaní.

PŘEŽITÍ NEJSILNĚJŠÍHO Spencer ve svých argumentech často užíval biologických metafor a odkazů na tehdy vznikající hypotézu o vývoji druhů. Ekonomie a politická filozofie nebyly pro Spencera jediným, ba ani hlavním zájmem; tato témata rozvíjel coby součást celoživotního díla, jehož motivem byla právě evoluce. Po Sociální statice následovala díla zaměřená na psychologii, sociologii, filozofii, biologii. Ve stejné době vydávají Charles Darwin a Alfred Wallace svá pojednání o přírodním výběru. Darwin a Spencer se ovlivnili vzájemně: Spencer využil Darwinovy poznatky ve své „syntetické filozofii“ (systém sjednocující všechny teoretické vědní obory v ucelený systém poznání), Darwin naopak ve svých pozdějších dílech začal užívat termín „přežití nejsilnějšího“, kterého poprvé užil Spencer v roce 1864 v díle Principy biologie. Byla to právě tato slavná fráze, na základě které byl Herbert Spencer v roce 1944 v knize vlivného amerického historika Richarda Hofstadtera označen za „sociálního darwinistu“ a předchůdce eugenického hnutí, které vyústilo v nacistickou doktrínu o nadřazenosti jedné lidské rasy nad ostatními. Bližší seznámení s kontextem Spencerových slov však tuto domněnku vyvrací. Spencer frázi „přežití nejsilnějšího“ použil v souvislosti s procesem přežití jedinců a druhů v živočišné říši. V kontextu lidské společnosti Spen78

cer ve své Sociální statice poukázal na skutečnost, že tomuto pravidlu čelí i lidé; ti však na rozdíl od zvířat mají tendenci slabým ve svých řadách pomáhat. Tato pomoc ale, stejně jako ostatní prvky lidského jednání, musí podle Spencera vycházet z dobrovolného rozhodnutí jednajícího člověka. Bude-li pomoc vynucovat kolektiv, bude důsledkem pravý opak – prohloubení celkového utrpení ve společnosti. Státem praktikovaná eugenika či naopak státní solidarita jsou pak v přímém rozporu se základními stavebními kameny Spencerova celoživotního díla: tezí přirozeného vývoje a politickou filozofií klasického liberalismu.

SLÁVA A ZAPOMNĚNÍ Spencer dosáhl už během svého života velké popularity a finanční nezávislosti, nemusel proto dělat kompromisy v podobě univerzitních přednášek či publikací v akademických časopisech. Byl prvním filozofem, který ještě před smrtí prodal přes milion výtisků svého díla. Herbert Spencer inspiroval Andrewa Carnegieho, Henryho Hazlitta či Murraye Rothbarda. Jeho dílo je na poměry filozofických textů velmi přístupné, za což patrně můžeme vděčit tomu, že psal pro široké publikum, nikoli pro akademii. „Na světě jsou miliony lidí, kteří denně sledují východ slunce, aniž by se kdy zajímali, co to vlastně slunce je,“ napsal anglický filozof v závěru své Autobiografie. Pro ty, kteří touží po odkrytí hlubšího smyslu věcí, je zde nesmrtelné dílo Herberta Spencera.

HERBERT SPENCER společně s přáteli zkoušel experimentovat s vegetariánstvím. Této novoty ale po několika měsících raději zanechali, když jeden ze Spencerových přátel následkem diety ztratil cit v noze a byl celkově zesláblý. Samotný Spencer později přepisoval texty napsané v této době – chyběla jim prý energičnost. V roce 1867 vynalezl nový typ polohovatelné postele pro invalidní pacienty. Schválně si ji nenechal patentovat, aby se mohla co nejsnáze rozšířit mezi potřebné. Spencer trpěl chronickou nespavostí a neurózou, které léčil užíváním opia. Nikdy se neoženil a neměl potomky. Ačkoli toho ke konci života litoval, napsal, že si je vědom své nadmíru kritické povahy, mládenecké uspořádání tedy prý bylo nejlepším východiskem jak pro něj, tak i pro hypotetickou manželku. Spencerův život téměř navlas kopíruje celé období viktoriánské éry. Královna Viktorie se narodila roku 1819, Spencer rok po ní. Královna Viktorie zesnula v roce 1901, Spencer o dvě léta později.