NEPŘÁTELÉ STÁTU
se spisovatelem na plný úvazek.
Od roku 1853 jej po následujících
padesát let živilo samotné psaní.
PŘEŽITÍ NEJSILNĚJŠÍHO
Spencer ve svých argumentech často užíval biologických metafor a odkazů na tehdy vznikající hypotézu
o vývoji druhů. Ekonomie a politická filozofie nebyly pro Spencera
jediným, ba ani hlavním zájmem;
tato témata rozvíjel coby součást
celoživotního díla, jehož motivem
byla právě evoluce.
Po Sociální statice následovala díla
zaměřená na psychologii, sociologii,
filozofii, biologii. Ve stejné době
vydávají Charles Darwin a Alfred
Wallace svá pojednání o přírodním výběru. Darwin a Spencer se
ovlivnili vzájemně: Spencer využil
Darwinovy poznatky ve své „syntetické filozofii“ (systém sjednocující
všechny teoretické vědní obory
v ucelený systém poznání), Darwin
naopak ve svých pozdějších dílech
začal užívat termín „přežití nejsilnějšího“, kterého poprvé užil Spencer
v roce 1864 v díle Principy biologie.
Byla to právě tato slavná fráze,
na základě které byl Herbert Spencer
v roce 1944 v knize vlivného amerického historika Richarda Hofstadtera
označen za „sociálního darwinistu“
a předchůdce eugenického hnutí,
které vyústilo v nacistickou doktrínu
o nadřazenosti jedné lidské rasy nad
ostatními. Bližší seznámení s kontextem Spencerových slov však tuto
domněnku vyvrací.
Spencer frázi „přežití nejsilnějšího“
použil v souvislosti s procesem přežití jedinců a druhů v živočišné říši.
V kontextu lidské společnosti Spen78
cer ve své Sociální statice poukázal
na skutečnost, že tomuto pravidlu
čelí i lidé; ti však na rozdíl od zvířat mají tendenci slabým ve svých
řadách pomáhat. Tato pomoc ale,
stejně jako ostatní prvky lidského
jednání, musí podle Spencera vycházet z dobrovolného rozhodnutí
jednajícího člověka. Bude-li pomoc
vynucovat kolektiv, bude důsledkem pravý opak – prohloubení
celkového utrpení ve společnosti.
Státem praktikovaná eugenika či
naopak státní solidarita jsou pak
v přímém rozporu se základními
stavebními kameny Spencerova
celoživotního díla: tezí přirozeného
vývoje a politickou filozofií klasického liberalismu.
SLÁVA A ZAPOMNĚNÍ
Spencer dosáhl už během svého
života velké popularity a finanční
nezávislosti, nemusel proto dělat
kompromisy v podobě univerzitních
přednášek či publikací v akademických časopisech. Byl prvním filozofem, který ještě před smrtí prodal
přes milion výtisků svého díla.
Herbert Spencer inspiroval Andrewa Carnegieho, Henryho Hazlitta
či Murraye Rothbarda. Jeho dílo je
na poměry filozofických textů velmi
přístupné, za což patrně můžeme
vděčit tomu, že psal pro široké publikum, nikoli pro akademii.
„Na světě jsou miliony lidí, kteří
denně sledují východ slunce, aniž
by se kdy zajímali, co to vlastně
slunce je,“ napsal anglický filozof
v závěru své Autobiografie. Pro ty,
kteří touží po odkrytí hlubšího
smyslu věcí, je zde nesmrtelné dílo
Herberta Spencera.
HERBERT SPENCER společně
s přáteli zkoušel experimentovat
s vegetariánstvím. Této novoty ale
po několika měsících raději zanechali, když jeden ze Spencerových
přátel následkem diety ztratil cit
v noze a byl celkově zesláblý. Samotný Spencer později přepisoval
texty napsané v této době – chyběla jim prý energičnost.
V roce 1867 vynalezl nový typ polohovatelné postele pro invalidní
pacienty. Schválně si ji nenechal
patentovat, aby se mohla co
nejsnáze rozšířit mezi potřebné.
Spencer trpěl chronickou nespavostí a neurózou, které léčil
užíváním opia.
Nikdy se neoženil a neměl potomky. Ačkoli toho ke konci života
litoval, napsal, že si je vědom
své nadmíru kritické povahy,
mládenecké uspořádání tedy prý
bylo nejlepším východiskem jak
pro něj, tak i pro hypotetickou
manželku.
Spencerův život téměř navlas
kopíruje celé období viktoriánské
éry. Královna Viktorie se narodila
roku 1819, Spencer rok po ní.
Královna Viktorie zesnula v roce
1901, Spencer o dvě léta později.