PSYCHOLOGIE

NOVÝ HLAD

Zkrácení pracovní doby nebo zavedení

nepodmíněného příjmu jsou témata nejen pro

ekonomy, ale i pro psychology. Co by s námi

udělalo, kdybychom měli víc volného času,

nebo nemuseli chodit do práce vůbec?

JAN MAJER

Odpověď psychologa, který nepropadá iluzi intelektuální převahy

a nad věcí se opravdu zamyslí, bude

znít jednoduše: „Nevím. Nevím

a jsem na to upřímně zvědavý. Řeklo by nám to o lidské přirozenosti

mnoho nového.“

Spíš než psychologů bych se ptal

autorů sci-fi. Na literárních předpovědích je důležitá jejich otevřenost:

co kdyby? Jakákoli úvaha o budoucnosti je přece vždycky především

otevřená otázka. Pokuste se místo ní

formulovat odpověď, a máte jistotu,

že jste více či méně mimo.

Ptal bych se taky lidí, kteří žijí

z renty. Co s volným časem dělají, co

prožívají jinak? Ne snad, že bychom

jejich zkušenost mohli zobecnit

a vztáhnout na celou společnost. Ptal

bych se jich proto, že o stavech a pocitech člověka osvobozeného od rutinní práce vědí víc než kdokoli, kdo

se zkoumáním jejich duše živí.

PRAVIDELNÁ DÁVKA

Jak se říká, máte štěstí, že jdu zrovna kolem. Moje profese a finanční

situace mi dovoluje pracovat méně

a nechodit do práce v obvyklém

smyslu slova. Nemám hypotéku,

nikde nic nedlužím. Ani tohle by

mi ale nedávalo úplnou svobodu,

kdybych k životu potřeboval o moc

víc, než mám.

Vnímám s velikým zaujetím, co

tuhle idylu doprovází pod povrchem. Chybí mi například povinnost jít mezi lidi. Musím se dokopat.

Pak jsem vždycky rád, že jsem to

udělal. Setkávat se osobně s lidmi je

pro introverta energeticky náročné

a nepohodlné, pro duševní pohodu

ale z mnoha důvodů nezbytné.

jímavější je otázka, co by to s námi

udělalo, kdybychom do práce

nemuseli vůbec. Lidé, kteří se dostali ze závislosti na alkoholu nebo

na drogách, popisují, že nejhorší

nebyl fyzický absťák, ale to prázdno,

které v nich po chlastu nebo pervitinu zůstalo.

Dřív měli každý den jasný úkol: získat peníze a udělat si dobře. Každý

den měl jasný cíl, život měl smysl.

Jejich další osud se pak odvíjel podle toho, jestli dokázali to prázdno

naplnit. A když ano, tak jaký „nový

hlad“ začali uspokojovat.

Zkusme to domyslet. Část lidí

bude pracovat pro radost. Hlavně

v oborech potřebných a ceněných,

jako jsou zdravotnictví, vzdělávání, řemesla, kultura. Budou tak

naplňovat potřeby poznání, uznání,

sounáležitosti. Pro jiné se smyslem

života stane studium, rodina, cestování, sport, sebepoznání, víra. Zbývá otázka: Jak velká část společnosti

bude tytéž přirozené lidské potřeby

uspokojovat tlacháním na sociálních sítích, konflikty s virtuálními

nepřáteli a masturbací několikrát

za den?

Taky nemám přirozenou dávku

konfliktů. Vymezit se, zabojovat

s někým tváří v tvář o své místo je

jedna ze základních potřeb. Vyhrát

spor o správné řešení, velkoryse

uznat, že druhý měl pravdu, najít

kompromis. Na tom člověk roste.

Ventiluje a vyrovnává vnitřní napětí. Práce je pro naplňování této potřeby přirozené a vhodné prostředí.

ČÍM VYPLNIT PRÁZDNO

Při plošném zkrácení pracovní doby

by se myslím nic moc nestalo. Za-

JAN MAJER

Živí se poradenstvím v oblasti

komunikace I www.janmajer.cz

79