PSYCHOLOGIE

NOVÝ HLAD Zkrácení pracovní doby nebo zavedení nepodmíněného příjmu jsou témata nejen pro ekonomy, ale i pro psychology. Co by s námi udělalo, kdybychom měli víc volného času, nebo nemuseli chodit do práce vůbec? JAN MAJER Odpověď psychologa, který nepropadá iluzi intelektuální převahy a nad věcí se opravdu zamyslí, bude znít jednoduše: „Nevím. Nevím a jsem na to upřímně zvědavý. Řeklo by nám to o lidské přirozenosti mnoho nového.“ Spíš než psychologů bych se ptal autorů sci-fi. Na literárních předpovědích je důležitá jejich otevřenost: co kdyby? Jakákoli úvaha o budoucnosti je přece vždycky především otevřená otázka. Pokuste se místo ní formulovat odpověď, a máte jistotu, že jste více či méně mimo. Ptal bych se taky lidí, kteří žijí z renty. Co s volným časem dělají, co prožívají jinak? Ne snad, že bychom jejich zkušenost mohli zobecnit a vztáhnout na celou společnost. Ptal bych se jich proto, že o stavech a pocitech člověka osvobozeného od rutinní práce vědí víc než kdokoli, kdo se zkoumáním jejich duše živí.

PRAVIDELNÁ DÁVKA Jak se říká, máte štěstí, že jdu zrovna kolem. Moje profese a finanční situace mi dovoluje pracovat méně

a nechodit do práce v obvyklém smyslu slova. Nemám hypotéku, nikde nic nedlužím. Ani tohle by mi ale nedávalo úplnou svobodu, kdybych k životu potřeboval o moc víc, než mám. Vnímám s velikým zaujetím, co tuhle idylu doprovází pod povrchem. Chybí mi například povinnost jít mezi lidi. Musím se dokopat. Pak jsem vždycky rád, že jsem to udělal. Setkávat se osobně s lidmi je pro introverta energeticky náročné a nepohodlné, pro duševní pohodu ale z mnoha důvodů nezbytné.

jímavější je otázka, co by to s námi udělalo, kdybychom do práce nemuseli vůbec. Lidé, kteří se dostali ze závislosti na alkoholu nebo na drogách, popisují, že nejhorší nebyl fyzický absťák, ale to prázdno, které v nich po chlastu nebo pervitinu zůstalo. Dřív měli každý den jasný úkol: získat peníze a udělat si dobře. Každý den měl jasný cíl, život měl smysl. Jejich další osud se pak odvíjel podle toho, jestli dokázali to prázdno naplnit. A když ano, tak jaký „nový hlad“ začali uspokojovat. Zkusme to domyslet. Část lidí bude pracovat pro radost. Hlavně v oborech potřebných a ceněných, jako jsou zdravotnictví, vzdělávání, řemesla, kultura. Budou tak naplňovat potřeby poznání, uznání, sounáležitosti. Pro jiné se smyslem života stane studium, rodina, cestování, sport, sebepoznání, víra. Zbývá otázka: Jak velká část společnosti bude tytéž přirozené lidské potřeby uspokojovat tlacháním na sociálních sítích, konflikty s virtuálními nepřáteli a masturbací několikrát za den?

Taky nemám přirozenou dávku konfliktů. Vymezit se, zabojovat s někým tváří v tvář o své místo je jedna ze základních potřeb. Vyhrát spor o správné řešení, velkoryse uznat, že druhý měl pravdu, najít kompromis. Na tom člověk roste. Ventiluje a vyrovnává vnitřní napětí. Práce je pro naplňování této potřeby přirozené a vhodné prostředí.

ČÍM VYPLNIT PRÁZDNO Při plošném zkrácení pracovní doby by se myslím nic moc nestalo. Za-

JAN MAJER Živí se poradenstvím v oblasti komunikace I www.janmajer.cz 79