PSYCHOLOGIE
NOVÝ HLAD
Zkrácení pracovní doby nebo zavedení
nepodmíněného příjmu jsou témata nejen pro
ekonomy, ale i pro psychology. Co by s námi
udělalo, kdybychom měli víc volného času,
nebo nemuseli chodit do práce vůbec?
JAN MAJER
Odpověď psychologa, který nepropadá iluzi intelektuální převahy
a nad věcí se opravdu zamyslí, bude
znít jednoduše: „Nevím. Nevím
a jsem na to upřímně zvědavý. Řeklo by nám to o lidské přirozenosti
mnoho nového.“
Spíš než psychologů bych se ptal
autorů sci-fi. Na literárních předpovědích je důležitá jejich otevřenost:
co kdyby? Jakákoli úvaha o budoucnosti je přece vždycky především
otevřená otázka. Pokuste se místo ní
formulovat odpověď, a máte jistotu,
že jste více či méně mimo.
Ptal bych se taky lidí, kteří žijí
z renty. Co s volným časem dělají, co
prožívají jinak? Ne snad, že bychom
jejich zkušenost mohli zobecnit
a vztáhnout na celou společnost. Ptal
bych se jich proto, že o stavech a pocitech člověka osvobozeného od rutinní práce vědí víc než kdokoli, kdo
se zkoumáním jejich duše živí.
PRAVIDELNÁ DÁVKA
Jak se říká, máte štěstí, že jdu zrovna kolem. Moje profese a finanční
situace mi dovoluje pracovat méně
a nechodit do práce v obvyklém
smyslu slova. Nemám hypotéku,
nikde nic nedlužím. Ani tohle by
mi ale nedávalo úplnou svobodu,
kdybych k životu potřeboval o moc
víc, než mám.
Vnímám s velikým zaujetím, co
tuhle idylu doprovází pod povrchem. Chybí mi například povinnost jít mezi lidi. Musím se dokopat.
Pak jsem vždycky rád, že jsem to
udělal. Setkávat se osobně s lidmi je
pro introverta energeticky náročné
a nepohodlné, pro duševní pohodu
ale z mnoha důvodů nezbytné.
jímavější je otázka, co by to s námi
udělalo, kdybychom do práce
nemuseli vůbec. Lidé, kteří se dostali ze závislosti na alkoholu nebo
na drogách, popisují, že nejhorší
nebyl fyzický absťák, ale to prázdno,
které v nich po chlastu nebo pervitinu zůstalo.
Dřív měli každý den jasný úkol: získat peníze a udělat si dobře. Každý
den měl jasný cíl, život měl smysl.
Jejich další osud se pak odvíjel podle toho, jestli dokázali to prázdno
naplnit. A když ano, tak jaký „nový
hlad“ začali uspokojovat.
Zkusme to domyslet. Část lidí
bude pracovat pro radost. Hlavně
v oborech potřebných a ceněných,
jako jsou zdravotnictví, vzdělávání, řemesla, kultura. Budou tak
naplňovat potřeby poznání, uznání,
sounáležitosti. Pro jiné se smyslem
života stane studium, rodina, cestování, sport, sebepoznání, víra. Zbývá otázka: Jak velká část společnosti
bude tytéž přirozené lidské potřeby
uspokojovat tlacháním na sociálních sítích, konflikty s virtuálními
nepřáteli a masturbací několikrát
za den?
Taky nemám přirozenou dávku
konfliktů. Vymezit se, zabojovat
s někým tváří v tvář o své místo je
jedna ze základních potřeb. Vyhrát
spor o správné řešení, velkoryse
uznat, že druhý měl pravdu, najít
kompromis. Na tom člověk roste.
Ventiluje a vyrovnává vnitřní napětí. Práce je pro naplňování této potřeby přirozené a vhodné prostředí.
ČÍM VYPLNIT PRÁZDNO
Při plošném zkrácení pracovní doby
by se myslím nic moc nestalo. Za-
JAN MAJER
Živí se poradenstvím v oblasti
komunikace I www.janmajer.cz
79