nemohli dovolit, protože nevěděli, co jiného dělat. Možná jsem měl výhodu, že pro mě fotbal nikdy nebyl celý život. Jasně, obětoval jsem mu hrozně moc. Zacházel jsem kvůli němu do extrémů, často jsem byl na dně fyzicky i psychicky. Většinou jsem ale po tréninku dokázal hodit tašku do kouta a fotbal pustit z hlavy. Když jsme byli mladší, spoluhráči si ve volném čase zjišťovali, jaké ponožky má na nohách Ronaldo, a já sotva věděl, kde hraje.