KOMENTÁŘ

MAKE DOW

JONES GREAT

AGAIN

Americké akciové indexy už dlouho trhají

rekordy. Hrozí bolestivý pád?

PATRIK HUDEC

Historická maxima, dlouho nevídané a hlavně nečekané rally

po zvolení Donalda Trumpa prezidentem, pokoření mety 21 000

bodů na indexu Dow Jones…

O amerických akciích se toho píše

hodně. Většina autorů zpochybňuje

jejich vysoké ceny a varuje, že přijde

vystřízlivění. Obavy z přílišné euforie projevují velké finanční domy,

ekonomické ikony velikosti Roberta

Schillera i někteří zástupci Fedu.

Investoři přesto všechna doporučení snížit podíl amerických akcií

v portfoliích ignorovali. Loni totiž

nevyšla jedna z nejčastějších takových rad, tedy převážit evropské

akcie na úkor amerických. Výsledky

voleb investory zaskočily a přítok

peněz do amerických akcií od té

doby pokračuje. Z přílivu investic

se těší i další akciové trhy po celém

světě a takzvaný ukazatel strachu (index volatility) se nezvykle dlouho

drží poblíž minim.

Vydělali i ti, kteří do rozjetého vlaku

naskočili teprve na přelomu roku:

„Post-Trump rally“ byla tehdy

teprve v polovině. Široký index S&P

40

500 připsal do března dalších sedm

procent, a technologický NASDAQ

dokonce deset procent.

Jsou tedy akcie drahé, anebo jsou

jen nejvíc slyšet ti, kteří doufají, že

ceny klesnou? Může být předzvěstí

pádu skutečnost, že energetický sektor ztratil od začátku roku už deset

procent a finanční sektor odevzdal

z maxim téměř třetinu?

Americké akcie jsou skutečně v historickém srovnání vůči firemním

ziskům drahé: poměr mezi cenami

akcií a čistými zisky je u indexu

S&P 500 jednadvacetinásobný.

Důležitější než aktuální ukazatele

jsou ale očekávání. Pokud se naplní

současné předpoklady, letos poměr

klesne na hodnotu 18,3, příští rok

na 16,4 a v roce 2019 se dostane

pod patnáctinásobek. Tyto předpoklady ovšem už zohledňují sliby

Donalda Trumpa: snížení korporátních daní, rozsáhlý fiskální impulz,

repatriaci zisků, rozvolnění regulace finančního sektoru a tak dále.

Americké akcie jsou tedy opravdu

vysoko a do jejich cen se promíta-

jí optimistická očekávání. Mimo

USA najdeme řadu akciových investičních příležitostí s atraktivnějším, méně riskantním výnosem.

Předpovědi o splasknutí bubliny

a nevyhnutelném propadu jsou ale

extrém. Centrální banky bedlivě

monitorují vývoj finančních trhů,

aby bránily reálnou ekonomiku.

Fed sice ukončil program nákupů

už před víc než dvěma lety a pomalu normalizuje úrokové sazby,

nicméně Evropa a Japonsko tento

výpadek bohatě vynahradily.

Od začátku roku nakoupily centrální banky po celém světě finanční

aktiva za víc než bilion dolarů.

Česká národní banka při oslabování koruny kupovala eura a zhruba deset procent devizových rezerv

pak investovala do akcií, včetně

amerických. Pokud by objem

nákupů pokračoval rekordním tempem, přesáhl by letošní rok s odstupem i krizový rok 2008. Pokračující

mimořádně uvolněná měnová

politika je jedním z nejdůležitějších hybatelů cen aktiv a bude jím

i po zbytek roku.

PATRIK HUDEC

portfolio manažer Generali

Investments CEE