NEPŘÁTELÉ STÁTU

kdokoli, je pozůstatkem barbarského

věku, kdy panovník a církev využívali lid podle své libovůle. Nepřímé

donucování je ale životní okolnost,

které budeme muset vždy čelit; je

nerozlučně spjato s naší společnou

existencí na tomto světě.“

Auberon Herbert tím přispěl k rozvinutí základní myšlenky libertariánství: principu zdržení se útočného

násilí (v angličtině se „non-aggression principle“ často zkracuje na pouhé „NAP“).

DOBROVOLNÝ STÁT

Herbertův manifest měl větší úspěch

než samotná snaha o založení nové

strany, která přišla vniveč. Vzdal své

snahy o aktivní politickou změnu,

přestěhoval se na venkovský statek

a věnoval se psaní, diskuzím a neziskovým aktivitám s cílem co nejvíc

rozšířit povědomí o své politické

filozofii: voluntarismu.

Začal vydávat časopis Svobodný

život (Free Life), zaměřený na „rozvíjení myšlenek dobrovolných daní

a dobrovolného státu“.

Dobrovolná daň je logickým důsledkem uvedeného principu neagrese.

Je-li člověk přirozeným vlastníkem svého těla a mysli a produktů

pomocí nich vytvořených a zároveň

nenarušuje stejná práva druhých,

pak je jakékoli nedobrovolné

zcizení jeho majetku nelegitimní.

Nelegitimní je tím pádem i plošně

uvalovaná daň. Ta je podle Herberta

základním původcem těch nejhorších společenských jevů, jako jsou

války mezi národy i společenskými

třídami nebo víra v nebezpečné

pověry. Jmenovitě víra v jakési

kolektivní vědomí a svědomí, a ade-

74

kvátní umenšení důvěry v morálku

a svědomí jedinců.

Herbert tudíž volá po ukončení této

praxe a po financování státních

výdajů výhradně pomocí dobrovolných plateb. Tyto výdaje mají navíc

být zaměřeny pouze na zamezení

a represi přímého donucení.

NEPŘÁTELÉ STÁTU

Zasvětili svůj život boji za svobodu. Revolucionáři, filozofové, ekonomové a podnikatelé. V seriálu

Nepřátelé státu představujeme

životní osudy a odkaz osobností,

které se nebály myšlence svobodné společnosti obětovat všechno.

Frédéric Bastiat (5/2016)

Gustave de Molinari (6/2016)

Herbert Spencer (1/2017)

Auberon Herbert

Benjamin Tucker (v přístím čísle)

Z uvedeného je patrné, že Herbert

neodmítal stát jako takový. V jeho

očích byl užitečnou společenskou

institucí, se kterou je ale zapotřebí

nakládat s nejvyšší opatrností. Stát

má zajišťovat obranu vlastních občanů a diplomatické styky s druhými státy. Jaká však bude geografická

velikost konkrétních států, jaké

budou mít rozpočty a zda se jim

budou jednotliví lidé podřizovat –

to vše musí zůstat v rukou občanů, kteří stát vytvářejí a financují.

A tato moc nad státními aktivitami

nesmí existovat pouze v papírových

proklamacích, nýbrž v každodenní

možnosti svou participaci odmítnout.

Z těchto důvodů se Herbert nenazýval anarchistou, nýbrž voluntaristou.

Liberálové by podle jeho mínění

neměli být proti vládě, ale proti

monopolizaci vlády.

PRAVÝ ANARCHISTA

Posledních dvacet let života strávil

Herbert korespondencí se svými

čtenáři i kritiky; velice čtivé jsou

jeho výměny názorů s Josephem

Hiamem Levym, liberálním zastáncem nedobrovolného zdanění,

a Johnem A. Hobsonem, socialistickým obhájcem teze, že individuální

mysl je pouze sociální konstrukt.

Položil základy tržního přístupu

k ochraně životního prostředí a také

předjímal teorii veřejné volby. Tu nastínil ve své analýze politického boje

a jeho důsledku – likvidaci jakýchkoli morálních a filozofických principů

jeho účastníků, plně soustředěných

na získání a udržení moci.

Důsledné lpění anglického aristokrata na principech ilustruje skutečnost, že odmítl vstoupit do Ligy

na obranu svobody a vlastnictví,

a to se slovy, že tato liga chrání spíš

vlastnictví než svobodu. Podle vlastních slov spadal do levicového tábora voluntaristů, protože přednější

pro něj vždycky byl boj za svobodu

než za vlastnictví. Věřil totiž, že

vlastnictví je extenzí svobody a bez

ní že je obrana vlastnických práv

odsouzena k neúspěchu.

Herbertovu smrt v roce 1906

okomentoval jeho americký přítel

Benjamin Tucker takto: „Auberon

Herbert byl skutečným anarchistou, ačkoli se tak nikdy sám

nenazval. O kolik je ale lepší být

skutečným anarchistou a nenazývat se jím než být anarchistou jen

podle jména!“