PROSTĚ VÝCHOD

Jediná jízda z Hlavního nádraží nebo návštěva směnárny

kousek od Staroměstské radnice stačí k tomu, aby si

turista odvezl dojem, že jsou Češi zloději. Nepoctivým

taxikářům a směnárníkům se postavil mladý muž

s kamerou. Janek Rubeš.

MARTIN VLNAS

„Jen jsem vám chtěla říct, že vám

držím palce. Dlouho jsem žila v zahraničí, a pokud se u nás máme mít

líp, potřebujeme víc takových, jako

jste vy.“ Stačilo pět minut cestou

z kavárny na tramvajovou zastávku, abych pochopil, jaké to je být

internetovou celebritou. Po milé

paní, která strávila celý život v Kanadě, si pro selfíčko přiběhly dvě

rozesmáté puberťačky. „Ahoooj,

Janku, můžeme se s tebou vyfotit?“

Prý je to úplně normální. „A to nejsme na Staromáku, tam se s žádostí

o fotku přidávají už i turisti, kteří

koukají na Honest Guida,“ přidává

Janek Rubeš. Denně po centru

Prahy nachodí patnáct kilometrů,

další najezdí na kole. Jak to mezi

všemi gratulacemi a selfíčky stíhá,

upřímně nechápu.

Poprvé jsem se s Jankem potkal

před dvěma lety, kdy se ze dne

na den stal z tvůrce virálních videí

investigativním novinářem a občanským aktivistou. Byl nadšený

a odhodlaný. Jeho videa ukázala

FOTO: DANIEL HAMERNÍK

statisícům zvědavých očí pravdu

o podvodech skupiny taxikářů

okolo Pavla Jelínka. Po nich se

Janek zaměřil na směnárny, které

v centru Prahy bez mrknutí oka

nabízejí za euro patnáct korun. Teď

už kauzy netočí. Ve svém anglickém

průvodci Honest Guide radí turistům,

kde se při návštěvě metropole

dobře najíst nebo kde najít čisté

a pokud možno bezplatné veřejné

záchody. Na první pohled to může

působit jako krok zpět, možná je

to ale taky racionální krok, jak se

z toho všeho nezbláznit.

Pořad Honest Guide s podtitulem

Co všechno chtěli turisté vědět

o Praze, ale báli se zeptat je výrazně míň konfrontační než tvoje

předchozí seriály na Streamu.

Nestýká se ti po nocích strávených pronásledováním nepoctivých taxikářů?

Chybí mi adrenalin. Někdo leze

po skalách, já si užíval šimrání

v podbřišku při pronásledování

Aleše Ryjáčka [jeden ze skupiny podvodných taxikářů, o kterých Janek točil

seriál Praha vs. prachy – pozn. red.].

Zároveň to ale bylo nesmírně vyčerpávající. Bojoval jsem proti všem

a měl pocit, že mi nikdo nepomáhá.

Snad kromě policistů v terénu, kteří

vědí, co se na ulicích děje, a štve

je to. Scházela podpora odjinud,

a hlavně chuť věci měnit u lidí,

kteří by je změnit dokázali.

Minimálně na internetu ale podpora vidět byla. Stovky pozitivních komentářů, lidé nabízející

pomoc…

Podpora v onlinu byla skvělá. A nabíjela mě. Ale… Lidi mají bohužel –

ať už ti fandí, nebo ne – tendenci všechno zjednodušovat. Když

jsem po stopadesáté četl reakci,

že všichni taxikáři jsou šmejdi,

přestával jsem věřit, že svou práci

dělám dobře. Asi na tom nesu svůj

díl viny i já, ale ke konci už mě

nebavilo pořád dokola vysvětlovat,

že to tak není, že většina taxikářů

49