Když bylo Ondřejovi Chybíkovi jedenáct, chodil za tátou do práce. To

dělává hodně kluků. Ale málokdo

má za otce děkana fakulty architektury. „Atmosféra na chodbách

mi učarovala, byly plné zajímavých lidí v manšestrových sakách,

s dlouhými vlasy, kouřili na chodbách,“ vzpomíná. Před tátovou

kanceláří visely různé projekty –

mezi nimi i ten na rekonstrukci

modřického náměstí, kde v Brně

žili. Došlo mu, že architekti nejen

vypadají cool, ale taky spravují ošklivé a nefunkční domy, náměstí,

parky. A zjistil, že chce taky.

ho partnera,“ vysvětluje Ondřej

Chybík. Před sedmi lety si tihle dva

ambiciózní kluci plácli a založili

Chybik+Kristof Associated Architects.

Dnes mají kancelář poblíž brněnského hlavního náměstí, sedí v ní

třicet architektů a na stole leží

zhruba třicet projektů za 400

milionů euro ve všech fázích –

od soutěžních návrhů po podepsané a dokončované zakázky.

„Mě baví právě tahle pestrost,“

vysvětluje Michal Krištof, že

MODUL K MODULU

Hned rok po založení kanceláře

slavili první velký zářez: vyhráli

v mezinárodní soutěži na velkolepý

bytový komplex Danubia kousek

od Bratislavy. Stejný rok je zabolelo

zjištění, že ze stavby nakonec nebude nic. Investorovi záměr neschválil

stavební úřad.

Následovala zakázka, která je nasměrovala dál k velkým stavbám:

modulární jídelna ve Vizovicích

za milion eur. Zaškatulkovala je

jako mladé architekty, kteří vyrostli

Z brněnského Moravského náměstí postupně zmizely hradby, pomník císaře Josefa II. a nakonec i Německý dům, středisko společenského života

brněnských Němců, které za druhé světové války zasáhly bomby. Po jejím konci museli ruiny odklidit internovaní Němci. Letošní festival Meeting Brno

odstraněné stavby až do září připomíná. Chybík a Krištof nechali postavit maketu Německého domu z lešení.

Na brněnské VUT se potkal se

slovenským spolužákem Michalem Krištofem. Ale moc se spolu

nebavili. „Prvních pár let studií

jsme pracovali odděleně a spíš

trochu soutěžili, kdo toho víc udělá

a vyhraje. Já byl zrovna na stáži

ve Vídni, Michal v Dánsku, když

jsme se potkali na neutrální půdě

na bienále v Benátkách. Na baru,

asi ve čtyři ráno. Člověku na bienále, když vidí ta nejlepší díla, dojde, že tenhle obor rozhodně není

one man show. Abyste se přiblížili

elitě, potřebujete k sobě nejlepší-

na architektuře skončil proto, že

ho vždycky zajímalo všechno.

„Řešíte ekologii, ekonomii, umění,

technické věci, sociologii. Ráno

se věnuji náměstí, odpoledne

administrativnímu centru a večer

projektu vily.“ Za den prý takhle

oba přeskočí zhruba osmkrát. Nekoledují si o problém s pozorností?

„Naopak, je to dobré osvěžení,

udělám si od věcí odstup. Umím si

oddychnout od jednoho projektu

tím, že otevřu jiný. Ale to by samozřejmě nešlo, kdybych dělal osm

rodinných domů.“

za krize. To se projevuje i v jejich

návrzích staveb z modulů. Ty se

do té doby používaly spíš jako

dočasné řešení po živelních katastrofách. Chybík s Krištofem se je

rozhodli povýšit na architekturu.

„K modulům jsme se dostali skrze

studentskou soutěž v prváku. Zjevně si nás ve firmě Koma, která je

vyrábí, zapamatovali a v roce 2011

jsme pro ně postavili víceúčelovou

budovu, jídelnu a zázemí pro

zaměstnance.“ Plnohodnotným

domem, který bude sloužit několik

61