Když bylo Ondřejovi Chybíkovi jedenáct, chodil za tátou do práce. To dělává hodně kluků. Ale málokdo má za otce děkana fakulty architektury. „Atmosféra na chodbách mi učarovala, byly plné zajímavých lidí v manšestrových sakách, s dlouhými vlasy, kouřili na chodbách,“ vzpomíná. Před tátovou kanceláří visely různé projekty – mezi nimi i ten na rekonstrukci modřického náměstí, kde v Brně žili. Došlo mu, že architekti nejen vypadají co