Když bylo Ondřejovi Chybíkovi jedenáct, chodil za tátou do práce. To
dělává hodně kluků. Ale málokdo
má za otce děkana fakulty architektury. „Atmosféra na chodbách
mi učarovala, byly plné zajímavých lidí v manšestrových sakách,
s dlouhými vlasy, kouřili na chodbách,“ vzpomíná. Před tátovou
kanceláří visely různé projekty –
mezi nimi i ten na rekonstrukci
modřického náměstí, kde v Brně
žili. Došlo mu, že architekti nejen
vypadají cool, ale taky spravují ošklivé a nefunkční domy, náměstí,
parky. A zjistil, že chce taky.
ho partnera,“ vysvětluje Ondřej
Chybík. Před sedmi lety si tihle dva
ambiciózní kluci plácli a založili
Chybik+Kristof Associated Architects.
Dnes mají kancelář poblíž brněnského hlavního náměstí, sedí v ní
třicet architektů a na stole leží
zhruba třicet projektů za 400
milionů euro ve všech fázích –
od soutěžních návrhů po podepsané a dokončované zakázky.
„Mě baví právě tahle pestrost,“
vysvětluje Michal Krištof, že
MODUL K MODULU
Hned rok po založení kanceláře
slavili první velký zářez: vyhráli
v mezinárodní soutěži na velkolepý
bytový komplex Danubia kousek
od Bratislavy. Stejný rok je zabolelo
zjištění, že ze stavby nakonec nebude nic. Investorovi záměr neschválil
stavební úřad.
Následovala zakázka, která je nasměrovala dál k velkým stavbám:
modulární jídelna ve Vizovicích
za milion eur. Zaškatulkovala je
jako mladé architekty, kteří vyrostli
Z brněnského Moravského náměstí postupně zmizely hradby, pomník císaře Josefa II. a nakonec i Německý dům, středisko společenského života
brněnských Němců, které za druhé světové války zasáhly bomby. Po jejím konci museli ruiny odklidit internovaní Němci. Letošní festival Meeting Brno
odstraněné stavby až do září připomíná. Chybík a Krištof nechali postavit maketu Německého domu z lešení.
Na brněnské VUT se potkal se
slovenským spolužákem Michalem Krištofem. Ale moc se spolu
nebavili. „Prvních pár let studií
jsme pracovali odděleně a spíš
trochu soutěžili, kdo toho víc udělá
a vyhraje. Já byl zrovna na stáži
ve Vídni, Michal v Dánsku, když
jsme se potkali na neutrální půdě
na bienále v Benátkách. Na baru,
asi ve čtyři ráno. Člověku na bienále, když vidí ta nejlepší díla, dojde, že tenhle obor rozhodně není
one man show. Abyste se přiblížili
elitě, potřebujete k sobě nejlepší-
na architektuře skončil proto, že
ho vždycky zajímalo všechno.
„Řešíte ekologii, ekonomii, umění,
technické věci, sociologii. Ráno
se věnuji náměstí, odpoledne
administrativnímu centru a večer
projektu vily.“ Za den prý takhle
oba přeskočí zhruba osmkrát. Nekoledují si o problém s pozorností?
„Naopak, je to dobré osvěžení,
udělám si od věcí odstup. Umím si
oddychnout od jednoho projektu
tím, že otevřu jiný. Ale to by samozřejmě nešlo, kdybych dělal osm
rodinných domů.“
za krize. To se projevuje i v jejich
návrzích staveb z modulů. Ty se
do té doby používaly spíš jako
dočasné řešení po živelních katastrofách. Chybík s Krištofem se je
rozhodli povýšit na architekturu.
„K modulům jsme se dostali skrze
studentskou soutěž v prváku. Zjevně si nás ve firmě Koma, která je
vyrábí, zapamatovali a v roce 2011
jsme pro ně postavili víceúčelovou
budovu, jídelnu a zázemí pro
zaměstnance.“ Plnohodnotným
domem, který bude sloužit několik
61