NEPŘÁTELÉ STÁTU @KryptoJoseph

kové liberálního myšlení tak časopis

označují za jeden z nejvlivnějších, které kdy vycházely. Nabídl

otevřené fórum všem, kteří měli

do debaty o lidské svobodě čím

přispět. Mezi dopisovatele patřili

kromě samotného Tuckera i Lysander Spooner (Finmag 5/2016) či

Auberon Herbert (Finmag 3/2017),

stejně jako mnoho dalších – ve své

době vlivných, dnes zapomenutých

– spisovatelů.

V osmdesátých a devadesátých

letech zajišťoval Tucker vydávání časopisu s frekvencí dvou čísel

měsíčně. Kromě toho překládal

a publikoval díla slavných zahraničních anarchistů, jako byli Pierre

Proudhon, Michail Bakunin nebo

Lev Tolstoj. Většina těchto aktivit

byla pro Tuckera ztrátová a dotoval

je ze svého novinářského příjmu.

V roce 1893 vydal Tucker sbírku

svých článků, kterou ironicky

nazval Namísto knihy. Od člověka,

který na její napsání nemá čas. Kromě

překladů a článků v časopise Liberty

se jednalo o jedinou Tuckerovu

publikaci.

OJEDINĚLÉ KNIHKUPECTVÍ

Jako padesátník zdědil majetek

po svých rodičích a konečně se

mohl naplno věnovat svému pravému povolání. V roce 1906 si splnil

celoživotní sen a založil Ojedinělé

knihkupectví Benj. R. Tuckera, ve kterém prodával svůj časopis, překlady

zahraničních děl a klasiky liberálního a anarchistického myšlení. Jeho

štěstí však nemělo dlouhého trvání

– o několik měsíců později podlehl

rozsáhlému požáru nedaleký sklad,

ve kterém měl Tucker kromě knih

na prodej i svou osobní knihovnu,

86

BENJAMIN TUCKER

(1854–1939)

Jediná dcera Benjamina Tuckera,

Oriole, popsala v roce 1973 svého

otce následovně:

 Otec byl pevným zastáncem

„

smluv. Když jsem vyrůstala,

sepisovali jsme je na vše: jakmile

jsem si v osmnácti letech začala

vydělávat výukou hry na piano,

uzavřeli jsme spolu smlouvu

o mých příspěvcích na chod

domácnosti.“

 V Paříži jel asi dvakrát nebo

„

třikrát v automobilu. Měl z nich

však velký strach a už do nich

nikdy nesedl.“

 Když jsem se ho na něco

„

zeptala – například jak by

fungovala společnost bez policie

– otec odpověděl číslem stránky

ze své Namísto knihy a já si

odpověď musela vždy dohledat.“

BEZ NÁSLEDNÍKA

Náhlý konec Tuckerova časopisu

Liberty a emigrace jeho vydavatele

v roce 1908 předznamenaly útlum

amerického liberálního myšlení.

Mezi lety 1908 až 1940 byla tato

politická filozofie udržována naživu

v hlavách několika výjimečných

jedinců, jakými byli Albert J. Nock

a H. L. Mencken, chyběla jí však

povaha systematického hnutí,

jakou měla za éry Tuckerova

vydavatelství. Byl to až útěk

Ludwiga von Misese z Rakouska

a následně i ze Švýcarska,

který v roce 1940 opět přinesl

americkému liberalismu patrona.

pracovnu a kancelář časopisu Liberty. Zapřisáhlý nepřítel finančního

odvětví nic z toho nepojistil.

V roce 1908 tak společně s Tuckerovým obchůdkem zaniká po sedmadvaceti letech a 403 číslech

i časopis Liberty. Kromě očí pro

pláč však stárnoucímu Tuckerovi knihkupectví přece jen něco

přineslo: zamiloval se do své jediné

zaměstnankyně Pearl Johnsonové,

která byla o pětadvacet let mladší.

Po katastrofě se rozhodli vycestovat

na francouzský venkov, kde mohli

žít levněji než v New Yorku.

POSLEDNÍCH TŘICET LET

Změna prostředí přinesla i změnu

Tuckerova stylu života a zájmů.

S partnerkou Pearl (státní manželství ze zásady odmítal jako

absurdní instituci) se mu narodila

dcera Oriole. Jediné texty, které

v Evropě publikoval, vyšly v roce

1913 v časopise Nová svobodná žena

a pojednávaly o ženské emancipaci.

Časopis ale rychle zanikl.

O posledních třiceti letech Tuckerova života není příliš známo. Jeho

náhled na měnící se svět, jak dokládají dochované dopisy přátelům,

byl stále pesimističtější. V roce 1930

napsal: „Nepřekonatelnou překážkou v uskutečnění anarchie nejsou

ani tak státní monopoly, jako

neoddiskutovatelný fakt, že sama

civilizace se zmítá ve smrtelných

křečích. Můžeme vydržet ještě několik století, můžeme také

vyhynout během dekády. Přichází

doba temna. Monstrum v podobě

Stroje požírá lidstvo.“ Benjamin

Tucker zde patrně předvídal ničivou

druhou světovou válku, která pro

něj, pamětníka americké občanské

války i první světové, představovala

finální hrozbu lidstvu.

Dva měsíce před jejím začátkem,

22. června 1939, zesnul Benjamin

Tucker v Monaku.