NEPŘÁTELÉ STÁTU @KryptoJoseph
kové liberálního myšlení tak časopis
označují za jeden z nejvlivnějších, které kdy vycházely. Nabídl
otevřené fórum všem, kteří měli
do debaty o lidské svobodě čím
přispět. Mezi dopisovatele patřili
kromě samotného Tuckera i Lysander Spooner (Finmag 5/2016) či
Auberon Herbert (Finmag 3/2017),
stejně jako mnoho dalších – ve své
době vlivných, dnes zapomenutých
– spisovatelů.
V osmdesátých a devadesátých
letech zajišťoval Tucker vydávání časopisu s frekvencí dvou čísel
měsíčně. Kromě toho překládal
a publikoval díla slavných zahraničních anarchistů, jako byli Pierre
Proudhon, Michail Bakunin nebo
Lev Tolstoj. Většina těchto aktivit
byla pro Tuckera ztrátová a dotoval
je ze svého novinářského příjmu.
V roce 1893 vydal Tucker sbírku
svých článků, kterou ironicky
nazval Namísto knihy. Od člověka,
který na její napsání nemá čas. Kromě
překladů a článků v časopise Liberty
se jednalo o jedinou Tuckerovu
publikaci.
OJEDINĚLÉ KNIHKUPECTVÍ
Jako padesátník zdědil majetek
po svých rodičích a konečně se
mohl naplno věnovat svému pravému povolání. V roce 1906 si splnil
celoživotní sen a založil Ojedinělé
knihkupectví Benj. R. Tuckera, ve kterém prodával svůj časopis, překlady
zahraničních děl a klasiky liberálního a anarchistického myšlení. Jeho
štěstí však nemělo dlouhého trvání
– o několik měsíců později podlehl
rozsáhlému požáru nedaleký sklad,
ve kterém měl Tucker kromě knih
na prodej i svou osobní knihovnu,
86
BENJAMIN TUCKER
(1854–1939)
Jediná dcera Benjamina Tuckera,
Oriole, popsala v roce 1973 svého
otce následovně:
Otec byl pevným zastáncem
„
smluv. Když jsem vyrůstala,
sepisovali jsme je na vše: jakmile
jsem si v osmnácti letech začala
vydělávat výukou hry na piano,
uzavřeli jsme spolu smlouvu
o mých příspěvcích na chod
domácnosti.“
V Paříži jel asi dvakrát nebo
„
třikrát v automobilu. Měl z nich
však velký strach a už do nich
nikdy nesedl.“
Když jsem se ho na něco
„
zeptala – například jak by
fungovala společnost bez policie
– otec odpověděl číslem stránky
ze své Namísto knihy a já si
odpověď musela vždy dohledat.“
BEZ NÁSLEDNÍKA
Náhlý konec Tuckerova časopisu
Liberty a emigrace jeho vydavatele
v roce 1908 předznamenaly útlum
amerického liberálního myšlení.
Mezi lety 1908 až 1940 byla tato
politická filozofie udržována naživu
v hlavách několika výjimečných
jedinců, jakými byli Albert J. Nock
a H. L. Mencken, chyběla jí však
povaha systematického hnutí,
jakou měla za éry Tuckerova
vydavatelství. Byl to až útěk
Ludwiga von Misese z Rakouska
a následně i ze Švýcarska,
který v roce 1940 opět přinesl
americkému liberalismu patrona.
pracovnu a kancelář časopisu Liberty. Zapřisáhlý nepřítel finančního
odvětví nic z toho nepojistil.
V roce 1908 tak společně s Tuckerovým obchůdkem zaniká po sedmadvaceti letech a 403 číslech
i časopis Liberty. Kromě očí pro
pláč však stárnoucímu Tuckerovi knihkupectví přece jen něco
přineslo: zamiloval se do své jediné
zaměstnankyně Pearl Johnsonové,
která byla o pětadvacet let mladší.
Po katastrofě se rozhodli vycestovat
na francouzský venkov, kde mohli
žít levněji než v New Yorku.
POSLEDNÍCH TŘICET LET
Změna prostředí přinesla i změnu
Tuckerova stylu života a zájmů.
S partnerkou Pearl (státní manželství ze zásady odmítal jako
absurdní instituci) se mu narodila
dcera Oriole. Jediné texty, které
v Evropě publikoval, vyšly v roce
1913 v časopise Nová svobodná žena
a pojednávaly o ženské emancipaci.
Časopis ale rychle zanikl.
O posledních třiceti letech Tuckerova života není příliš známo. Jeho
náhled na měnící se svět, jak dokládají dochované dopisy přátelům,
byl stále pesimističtější. V roce 1930
napsal: „Nepřekonatelnou překážkou v uskutečnění anarchie nejsou
ani tak státní monopoly, jako
neoddiskutovatelný fakt, že sama
civilizace se zmítá ve smrtelných
křečích. Můžeme vydržet ještě několik století, můžeme také
vyhynout během dekády. Přichází
doba temna. Monstrum v podobě
Stroje požírá lidstvo.“ Benjamin
Tucker zde patrně předvídal ničivou
druhou světovou válku, která pro
něj, pamětníka americké občanské
války i první světové, představovala
finální hrozbu lidstvu.
Dva měsíce před jejím začátkem,
22. června 1939, zesnul Benjamin
Tucker v Monaku.