I když podle statistiky pečujeme
o své úsměvy stále pečlivěji, zubaři
můžou zůstat v klidu. O práci nepřijdou. Velká část populace si zuby
čistí málo nebo vůbec a v dohledné
době se na tom jen tak nic nezmění. „Kupodivu to vůbec nesouvisí
se sociálním postavením. Je na to
dokonce speciální termín – dentální
IQ. Nízké ho může mít i inteligentní
a velmi schopný člověk, který čištění
zubů zkrátka nepřikládá důležitost,“
vysvětluje mi ve své klinice stomatolog Jan Stuchlík.
Ačkoliv si s kartáčkem na zuby
tykám, přiznávám, že je to poprvé,
co jsem šel za zubařem bez obav.
Jistota, že budu otvírat ústa jen při
pokládání otázek, je k nezaplacení.
Jak jsou na tom Češi s chrupem?
Platí cimrmanovské „zuby, pohroma huby“?
Je tu poměrně velký rozdíl mezi
generacemi. Dřív se na prevenci bohužel dost kašlalo, což je znát na stavu chrupu starší populace. Bylo to
samozřejmě dané i horší dostupností
zubních pomůcek a diagnostických
prostředků, které by včas odhalily
zubní kaz nebo onemocnění dásní.
Mladší generace je na tom už, co se
týče péče o chrup, mnohem lépe.
V mezinárodním srovnání tedy
nezaostáváme?
Když to porovnám třeba s Německem, není to velký rozdíl.
Samozřejmě, že jsou země, které
mají před ostatními náskok, jako
například Švédsko nebo Švýcarsko. V tom je dokonce zubní péče
– s výjimkou dětských pacientů –
vyloučená z veřejného zdravotního
pojištění. Švýcaři vědí, že když se
o zuby nebudou starat, bude je to
stát hodně peněz. A funguje to, patří mezi země s nejnižším výskytem
zubního kazu.
Dokážete si představit, že by se
podobný systém zavedl i u nás?
V tuhle chvíli rozhodně ne. Ještě
nejsme tak bohatá země, aby většina
populace zvládla platit veškerou
zubní péči ze svého. Koneckonců
právě ve Švýcarsku je pro část
populace kvalitní zubař finančně
nedostupný. Rozhodně to ale
neznamená, že bychom se neměli
snažit motivovat lidi k prevenci.
Do budoucna nám to může ušetřit
spoustu peněz. Nutné je ale zásadním způsobem změnit financování
celého systému. V tuhle chvíli
u nás bohužel jede většina zubařů
na kvantitu, a ne kvalitu.
Proč?
Největší problém je v tom, že tu
systém zdravotního pojištění pro
zubní péči funguje na principu diktátu pojišťoven. Ty nařizují, s jakým
materiálem a za jakou cenu byste
měli provést standardní ošetření,
což má negativní vliv na kvalitu
a trvanlivost odváděné práce. Pro
zubaře to fakticky znamená, že musí
ve strašné honičce ošetřit třeba třicet
lidí za den. Pokud by chtěl pracovat
skutečně poctivě, brzy zkrachuje.
Pojišťovny zároveň pacientům neumožňují některé výkony doplácet. Když vám zubař zhotoví bílou
výplň, nelze odečíst cenu standardní
hrazené amalgamové plomby a tak
podobně.
Takže podmínky zdravotních pojišťoven vedou zubaře k tomu, že
dělají svoji práci špatně?
Nechci paušalizovat, ale v mnoha
případech to tak bohužel je. Posuďte
sami. Hrazená amalgamová plomba
by podle kalkulace většiny ordinací
– tedy tak, aby pro ně nebyl úkon
ztrátový – měla být hotová za deset
minut. V ordinacích s moderním
vybavením blízko centra větších
měst, kde je vysoký nájem a také
vyšší cena práce, by výplň měla být
hotová dokonce za čtyři minuty. Přitom zhotovení kvalitní amalgamové
plomby pod mikroskopem, s připravenou izolací proti slině, zabere klidně 45 minut. Takový přístup je ale
bohužel v mnoha ordinacích science
fiction. Na zubech pacientů se pak
páchají zvěrstva. Toho se účastnit
nechci, takže nemám uzavřenou
smlouvu s žádnou pojišťovnou.
S výsledky tohoto systému se ale tak
jako tak potýkám každý den. Víc než
polovina naší práce totiž jde do nápravy škod po špatně odvedených
ošetřeních. Typickými příklady jsou
kazy ponechané pod plombami, nedoplněné kořenové kanálky, převislé
a netěsnící korunky.
Jak byste tedy řešil problém s pojišťovnami?
Líbil by se mi podobný model, jako
mají v Německu. Pacienti by měli
dostávat velký příspěvek na preventivní péči, což by je mělo motivovat
chodit na preventivní prohlídku
dvakrát ročně. Pak bych ponechal
alespoň symbolický příspěvek
na ošetření plombou. Bude to znít
asi krutě, ale většina lidí přicházejících o zuby, pokud to tedy není
úrazem, si za to může sama svou
špatnou péčí.
Otázkou ale je, jestli by se našlo dost
peněz ve státní pokladně. Stát se teď
57