I když podle statistiky pečujeme

o své úsměvy stále pečlivěji, zubaři

můžou zůstat v klidu. O práci nepřijdou. Velká část populace si zuby

čistí málo nebo vůbec a v dohledné

době se na tom jen tak nic nezmění. „Kupodivu to vůbec nesouvisí

se sociálním postavením. Je na to

dokonce speciální termín – dentální

IQ. Nízké ho může mít i inteligentní

a velmi schopný člověk, který čištění

zubů zkrátka nepřikládá důležitost,“

vysvětluje mi ve své klinice stomatolog Jan Stuchlík.

Ačkoliv si s kartáčkem na zuby

tykám, přiznávám, že je to poprvé,

co jsem šel za zubařem bez obav.

Jistota, že budu otvírat ústa jen při

pokládání otázek, je k nezaplacení.

Jak jsou na tom Češi s chrupem?

Platí cimrmanovské „zuby, pohroma huby“?

Je tu poměrně velký rozdíl mezi

generacemi. Dřív se na prevenci bohužel dost kašlalo, což je znát na stavu chrupu starší populace. Bylo to

samozřejmě dané i horší dostupností

zubních pomůcek a diagnostických

prostředků, které by včas odhalily

zubní kaz nebo onemocnění dásní.

Mladší generace je na tom už, co se

týče péče o chrup, mnohem lépe.

V mezinárodním srovnání tedy

nezaostáváme?

Když to porovnám třeba s Německem, není to velký rozdíl.

Samozřejmě, že jsou země, které

mají před ostatními náskok, jako

například Švédsko nebo Švýcarsko. V tom je dokonce zubní péče

– s výjimkou dětských pacientů –

vyloučená z veřejného zdravotního

pojištění. Švýcaři vědí, že když se

o zuby nebudou starat, bude je to

stát hodně peněz. A funguje to, patří mezi země s nejnižším výskytem

zubního kazu.

Dokážete si představit, že by se

podobný systém zavedl i u nás?

V tuhle chvíli rozhodně ne. Ještě

nejsme tak bohatá země, aby většina

populace zvládla platit veškerou

zubní péči ze svého. Koneckonců

právě ve Švýcarsku je pro část

populace kvalitní zubař finančně

nedostupný. Rozhodně to ale

neznamená, že bychom se neměli

snažit motivovat lidi k prevenci.

Do budoucna nám to může ušetřit

spoustu peněz. Nutné je ale zásadním způsobem změnit financování

celého systému. V tuhle chvíli

u nás bohužel jede většina zubařů

na kvantitu, a ne kvalitu.

Proč?

Největší problém je v tom, že tu

systém zdravotního pojištění pro

zubní péči funguje na principu diktátu pojišťoven. Ty nařizují, s jakým

materiálem a za jakou cenu byste

měli provést standardní ošetření,

což má negativní vliv na kvalitu

a trvanlivost odváděné práce. Pro

zubaře to fakticky znamená, že musí

ve strašné honičce ošetřit třeba třicet

lidí za den. Pokud by chtěl pracovat

skutečně poctivě, brzy zkrachuje.

Pojišťovny zároveň pacientům neumožňují některé výkony doplácet. Když vám zubař zhotoví bílou

výplň, nelze odečíst cenu standardní

hrazené amalgamové plomby a tak

podobně.

Takže podmínky zdravotních pojišťoven vedou zubaře k tomu, že

dělají svoji práci špatně?

Nechci paušalizovat, ale v mnoha

případech to tak bohužel je. Posuďte

sami. Hrazená amalgamová plomba

by podle kalkulace většiny ordinací

– tedy tak, aby pro ně nebyl úkon

ztrátový – měla být hotová za deset

minut. V ordinacích s moderním

vybavením blízko centra větších

měst, kde je vysoký nájem a také

vyšší cena práce, by výplň měla být

hotová dokonce za čtyři minuty. Přitom zhotovení kvalitní amalgamové

plomby pod mikroskopem, s připravenou izolací proti slině, zabere klidně 45 minut. Takový přístup je ale

bohužel v mnoha ordinacích science

fiction. Na zubech pacientů se pak

páchají zvěrstva. Toho se účastnit

nechci, takže nemám uzavřenou

smlouvu s žádnou pojišťovnou.

S výsledky tohoto systému se ale tak

jako tak potýkám každý den. Víc než

polovina naší práce totiž jde do nápravy škod po špatně odvedených

ošetřeních. Typickými příklady jsou

kazy ponechané pod plombami, nedoplněné kořenové kanálky, převislé

a netěsnící korunky.

Jak byste tedy řešil problém s pojišťovnami?

Líbil by se mi podobný model, jako

mají v Německu. Pacienti by měli

dostávat velký příspěvek na preventivní péči, což by je mělo motivovat

chodit na preventivní prohlídku

dvakrát ročně. Pak bych ponechal

alespoň symbolický příspěvek

na ošetření plombou. Bude to znít

asi krutě, ale většina lidí přicházejících o zuby, pokud to tedy není

úrazem, si za to může sama svou

špatnou péčí.

Otázkou ale je, jestli by se našlo dost

peněz ve státní pokladně. Stát se teď

57