Od Lutherovy smrti uplynula tři

staletí. V roce 1818 byla Anglie

druhořadou evropskou mocností. Liberálnějším Francouzským

královstvím již hýbala průmyslová

revoluce. Nepokoje z roku 1789

těžce otřásly mocí dynastie Bourbonů, král Ludvík XVI. ale nakonec

dokázal revoluci potlačit a díky

dobrým radám moudrých mužů

zavedl konstituční monarchii. Vliv

církve sice ve Francii zůstal silný,

avšak nikoli tolik jako jinde v Evropě. Francie byla také první zemí,

která vyhlásila toleranci ostatních

vyznání, přežívajících do té doby

v ústraní.

Anglie byla bez Luthera a bez reformace podstatně vojensky i ekonomicky oslabena. Římskokatolická

církev ukousla koruně velkou část

příjmů, proto měla Anglie jen slabé

námořnictvo. Nepředstavovala

tudíž takové nebezpečí pro Francii,

která byla ekonomicky, kulturně i vojensky na mnohem vyšší

úrovni.

Kromě toho anglické kolonie

v Severní Americe osídlili převážně

konzervativní katolíci, kterým se

v hlavách nehonily hříšné myšlenky na rovnost všech lidí a práva

na život, svobodu a hledání štěstí.

Beztak hrály slabé a nepočetně

osídlené anglické kolonie v Americe

druhé housle.

L‘AMÉRIQUE

Francie se stala centrem evropské

kultury a vzdělanosti. Do Paříže se

stěhovali ti svobodomyslnější z Angličanů, kteří nemohli snést bigotně

katolickou a všeobecně zpátečnickou vládu Habsburků ve své zemi.

Francie se stala motorem evropské

de Louisiana, bylo jen otázkou

historicky krátkého času, než se

francouzská Amerika stala přední

světovou a zakrátko i vojenskou

supervelmocí.

JAK TO BYLO

DOOPRAVDY

Ve skutečnosti vláda Ludvíka XVI.

padla v roce 1789 kromě jiného i v důsledku velkých výdajů

spojených s podporou americké

revoluce. Francouzský monarcha

pomáhal zámořské republice,

protože chtěl oslabit anglického

krále. Podpora severoamerických

povstalců, ať už finanční, nebo vojenská, představovala pro Francii

tak velkou zátěž, že se hospodaření státu zhroutilo – a mohla

vypuknout Velká francouzská

revoluce, která nakonec Ludvíka

XVI. přivedla pod gilotinu.

ekonomiky díky pokročilému právnímu systému, příznivému obchodu a podnikání a také dobrému

školství a podpoře vědy a výzkumu.

Rovněž na druhé straně Atlantiku

se hovořilo převážně francouzsky. Vzhledem k absenci vážných

konkurentů – Britové neměli sílu

kolonizovat víc než malé území

na severovýchodě kontinentu a Holanďané na tom byli podobně – měli

Francouzi volné pole působnosti.

Bez zásadního odporu obsadili

prakticky celou Severní Ameriku.

A když toto obrovské frankofonní

území vyhlásilo roku 1820 nezávislost pod názvem Confédération

Nyní, v roce 2017, si jen hrstka církevních historiků vzpomene na německého kacíře, který byl před 499

lety upálen. A už vůbec nikoho

nenapadne, že bez této zdánlivě

bezvýznamné události by se světové

dějiny mohly vyvíjet jinak. Anglie se mohla stát přední námořní

mocností a kolébkou průmyslové

revoluce. Namísto Louisianské

konfederace by dnes světovou

supervelmocí mohl být nějaký

anglofonní státní útvar na území

Severní Ameriky. Francouzština

by nebyla světovým jazykem číslo

jedna. A v restauracích rychlého

občerstvení značky MacMahon by

si lidé na celém světě nedávali Le

Grand Mac, ale Big Mac! Zní to

směšně, n’est ce pas?

PAVEL KOHOUT

Pracoval pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment

Management a byl jedním ze zakladatelů Partners Financial Services.

V letech 2002–2003 působil jako

člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky, od roku 2004

do roku 2006 byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého,

později byl dlouholetým členem

Národní ekonomické rady vlády.

Patří též mezi zakladatele Institutu

pro politiku a ekonomiku.

89