John Emerich Edward Dalberg-Acton byl kosmpolita. Narodil se
v Neapoli v roce 1834, jeho otec
byl ale anglický šlechtic a matka
německá vévodkyně, ovšem z rodu
usazeného ve Francii. Na univerzitu
v Cambridge ho nepřijali kvůli jeho
římskokatolickému vyznání, místo
Anglie proto studoval v Mnichově.
Mentorem mladého Johna se stal
Johann Joseph Ignaz von Döllinger,
německý teolog a církevní historik. Čtrnáctiletý student popisuje
v dopise svůj typický den takto:
„Snídám v osm hodin, následují
dvě hodiny němčiny, hodina čtení
Plútarcha a hodina Tacita. Tento
rozvrh doporučil pan profesor.
S ním se poprvé vídám u oběda
okolo druhé hodiny. Ve tři další
hodina němčiny. Před večeří čtu
hodinu z moderní a hodinu z antické historie. Po čaji o osmé večerní
studuji ještě anglickou literaturu
a větnou skladbu do desáté, kdy
chodím spát.“
Actonovo studium ale nebylo jen
biflování a vysedávání nad knihami. Společně s Döllingerem projel
celou Evropu. Navštěvovali knihovny, setkávali se s významnými
historiky a politiky. Döllinger kladl
u svého studenta důraz na témata
svobody vyznání, církevní historie
a odluky státu a církve.
CÍL: SVOBODA
V letech 1858 až 1868 psal Acton
pro vícero katolických časopisů.
Ve svých článcích horuje pro liberalizaci katolické církve. Vatikánský koncil v letech 1869–1870 ale
takovým snahám učinil přítrž –
jedním z jeho závěrů bylo vyhlášení
papežské neomylnosti. Actonův
neústupný učitel Döllinger byl pro
svou setrvalou opozici vůči vatikánské sebestřednosti z církve exkomunikován.
Sám Acton se v této době kromě
církevních otázek začal zabývat
i tématy svobody a politiky. V roce
1862 napsal esej Národnost, ve které
varuje před snahou politiků učinit
ze státu nástroj k dosahování vytyčených cílů:
NEPŘÁTELÉ STÁTU
Zasvětili svůj život boji za svobodu. Revolucionáři, filozofové, ekonomové a podnikatelé. V seriálu
Nepřátelé státu představujeme
životní osudy a odkaz osobností,
které se nebály myšlence svobodné společnosti obětovat všechno.
O nacionalismu samotném Acton
píše: „Nemá za cíl svobodu či prosperitu, obojí obětuje snaze vytvořit
z národnosti základní stavební kámen státu. Nástup nacionalismu přinese materiální i morální úpadek.“
V šedesátých letech 19. století koketoval Acton s politikou. Několik let
strávil v dolní komoře anglického
parlamentu. Byl tichým zástupcem
lidu a vyjadřoval se pouze k otázkám církve a vyznání. Praktická
politika ho moc nezajímala a jediným přínosem pro něj samotného
bylo přátelství, které tu navázal
s budoucím britským premiérem
Williamem Gladstonem. Dobový
spisovatel Matthew Arnold k nim
poznamenal: „Gladstone má velký
vliv na všechny, kromě Actona.
Pouze v tomto případě je to totiž
Acton, kdo ovlivňuje Gladstona.“
Frédéric Bastiat (6/2016)
Gustave de Molinari (1/2017)
Herbert Spencer (2/2017)
Auberon Herbert (3/2017)
Benjamin Tucker (4/2017)
Michail A. Bakunin (5/2017)
J. E. E. Dalberg-Acton
Randolph Bourne (v příštím čísle)
„Kdykoli se za hlavní úlohu státu
začne považovat dosažení jednoho konkrétního cíle, ať už to
je pozvednutí společenské třídy,
bezpečnost nebo význam země, co
největší štěstí pro co největší počet
lidí, či podpora jakékoli módní
ideje, stane se stát nevyhnutelně
absolutistickým. Svobody, která
prospívá všem a nevyvolává žádnou opravdovou opozici, je možné
dosáhnout naopak pouze omezením veřejné moci.“
Roku 1869 byl na Gladstonovu
přímluvu Acton povýšen do šlechtického stavu a stal se baronem
z Aldenhamu.
DĚJINY ÚTLAKU
V sedmdesátých letech začal lord
Acton pracovat na detailní světové
historii svobody, která se měla stát
jeho životním dílem. Začal přednáškami Historie svobody v antice a Historie
svobody v křesťanství, které napsal
a přednesl na půdě Bridgnorthského
institutu roku 1877.
Vybrané pasáže z těchto přednášek
nastiňují Actonovo hluboké pochopení principů svobody a vlády
práva i jejich rozličných ohrožení:
„Nejjistějším měřítkem opravdové
svobody země je to, jakému bezpečí
se v ní těší společenské menšiny.“
91