John Emerich Edward Dalberg-Acton byl kosmpolita. Narodil se

v Neapoli v roce 1834, jeho otec

byl ale anglický šlechtic a matka

německá vévodkyně, ovšem z rodu

usazeného ve Francii. Na univerzitu

v Cambridge ho nepřijali kvůli jeho

římskokatolickému vyznání, místo

Anglie proto studoval v Mnichově.

Mentorem mladého Johna se stal

Johann Joseph Ignaz von Döllinger,

německý teolog a církevní historik. Čtrnáctiletý student popisuje

v dopise svůj typický den takto:

„Snídám v osm hodin, následují

dvě hodiny němčiny, hodina čtení

Plútarcha a hodina Tacita. Tento

rozvrh doporučil pan profesor.

S ním se poprvé vídám u oběda

okolo druhé hodiny. Ve tři další

hodina němčiny. Před večeří čtu

hodinu z moderní a hodinu z antické historie. Po čaji o osmé večerní

studuji ještě anglickou literaturu

a větnou skladbu do desáté, kdy

chodím spát.“

Actonovo studium ale nebylo jen

biflování a vysedávání nad knihami. Společně s Döllingerem projel

celou Evropu. Navštěvovali knihovny, setkávali se s významnými

historiky a politiky. Döllinger kladl

u svého studenta důraz na témata

svobody vyznání, církevní historie

a odluky státu a církve.

CÍL: SVOBODA

V letech 1858 až 1868 psal Acton

pro vícero katolických časopisů.

Ve svých článcích horuje pro liberalizaci katolické církve. Vatikánský koncil v letech 1869–1870 ale

takovým snahám učinil přítrž –

jedním z jeho závěrů bylo vyhlášení

papežské neomylnosti. Actonův

neústupný učitel Döllinger byl pro

svou setrvalou opozici vůči vatikánské sebestřednosti z církve exkomunikován.

Sám Acton se v této době kromě

církevních otázek začal zabývat

i tématy svobody a politiky. V roce

1862 napsal esej Národnost, ve které

varuje před snahou politiků učinit

ze státu nástroj k dosahování vytyčených cílů:

NEPŘÁTELÉ STÁTU

Zasvětili svůj život boji za svobodu. Revolucionáři, filozofové, ekonomové a podnikatelé. V seriálu

Nepřátelé státu představujeme

životní osudy a odkaz osobností,

které se nebály myšlence svobodné společnosti obětovat všechno.

O nacionalismu samotném Acton

píše: „Nemá za cíl svobodu či prosperitu, obojí obětuje snaze vytvořit

z národnosti základní stavební kámen státu. Nástup nacionalismu přinese materiální i morální úpadek.“

V šedesátých letech 19. století koketoval Acton s politikou. Několik let

strávil v dolní komoře anglického

parlamentu. Byl tichým zástupcem

lidu a vyjadřoval se pouze k otázkám církve a vyznání. Praktická

politika ho moc nezajímala a jediným přínosem pro něj samotného

bylo přátelství, které tu navázal

s budoucím britským premiérem

Williamem Gladstonem. Dobový

spisovatel Matthew Arnold k nim

poznamenal: „Gladstone má velký

vliv na všechny, kromě Actona.

Pouze v tomto případě je to totiž

Acton, kdo ovlivňuje Gladstona.“

Frédéric Bastiat (6/2016)

Gustave de Molinari (1/2017)

Herbert Spencer (2/2017)

Auberon Herbert (3/2017)

Benjamin Tucker (4/2017)

Michail A. Bakunin (5/2017)

J. E. E. Dalberg-Acton

Randolph Bourne (v příštím čísle)

„Kdykoli se za hlavní úlohu státu

začne považovat dosažení jednoho konkrétního cíle, ať už to

je pozvednutí společenské třídy,

bezpečnost nebo význam země, co

největší štěstí pro co největší počet

lidí, či podpora jakékoli módní

ideje, stane se stát nevyhnutelně

absolutistickým. Svobody, která

prospívá všem a nevyvolává žádnou opravdovou opozici, je možné

dosáhnout naopak pouze omezením veřejné moci.“

Roku 1869 byl na Gladstonovu

přímluvu Acton povýšen do šlechtického stavu a stal se baronem

z Aldenhamu.

DĚJINY ÚTLAKU

V sedmdesátých letech začal lord

Acton pracovat na detailní světové

historii svobody, která se měla stát

jeho životním dílem. Začal přednáškami Historie svobody v antice a Historie

svobody v křesťanství, které napsal

a přednesl na půdě Bridgnorthského

institutu roku 1877.

Vybrané pasáže z těchto přednášek

nastiňují Actonovo hluboké pochopení principů svobody a vlády

práva i jejich rozličných ohrožení:

„Nejjistějším měřítkem opravdové

svobody země je to, jakému bezpečí

se v ní těší společenské menšiny.“

91