ČTENÁŘ @kasparek

KAŠPÁRKŮV

RADAR

Jak sociální média unášejí naši pozornost? Jak jim v tom

vycházejí vstříc tradiční redakce? A proč se tolik nenávidí lidé,

kteří toho mají tolik společného? Šéfredaktor webu

Finmag.cz vybírá, co mu uvízlo ve čtečce.

MICHAL KAŠPÁREK

PEKLO MALÝCH ROZDÍLŮ

Jak je možné, že se nacisté bez

potíží dokázali spolčit s Japonci,

docela jinou rasou s docela jiným

jazykem a docela jinými zvyky

– a zatím doma likvidovali Židy,

kteří byli od svých spoluobčanů

na pohled k nerozeznání? Proč

severoirští protestanti ze všech

lidí na světě tolik nenávidí zrovna severoirské katolíky? Hutuové

Tutsie? Kdokoliv v bývalé Jugoslávii kohokoliv dalšího v bývalé

Jugoslávii?

Psychiatr Scott Alexander si všímá

zajímavé dynamiky: lidé po celém

světě se nebývalým tempem učí

toleranci k cizím. Britové například

po staletích povyšování našli v srdci místo pro Iry a Sikhy. Zároveň

ale přežívá a v některých ohledech

snad i sílí nenávist k lidem, kteří

nejsou tak úplně naši, ale ani tak

úplně cizí. Kteří jsou „blízcí, ale

s malým rozdílem“. Například jen

jednomu procentu amerických

94

demokratů by dnes vadilo, kdyby si

jejich děti našly partnera jiné rasy

– zato skoro čtvrtinu by rozčílilo,

kdyby si přivedly republikána.

2009 a možnost posílat takové

„drobečky pozitivních emocí“

pomohla službu udělat extra návykovou.

Odtud se Alexander dostává k úvahám o povaze a mezích tolerance. Z několika dobrých postřehů

vyberme jeden: „Když se běloch

rozpovídá o tom, jak moc nenávidí

bílý borce, není v tu chvíli pokorný

ani sebekritický“ – protože tím

myslí bílé z druhého kmene čili

republikány.

Teď si ale Justin na svém notebooku zablokoval přístup na sociální sítě. Na telefonu si nechal

svým asistentem nastavit rodičovský zámek, aby se na ně nedostal ani tam. Chce tak uniknout

„chrastícím rolničkám pseudoštěstí“, které sám přivedl na svět.

I Can Tolerate Anything Except

The Outgroup

45 minut čtení

Googlujte: tolerate outgroup

ÚNOS DUŠÍ

Před deseti lety byl Justin Rosenstein členem malého týmu, který

vymyslel tlačítko „To se mi líbí“.

Tím začal Facebook doplňovat

příspěvky svých uživatelů v roce

Kromě Rosensteina vyzpovídal

Paul Lewis v reportáži pro deník

The Guardian i několik dalších

pionýrů sociálních sítí utíkajících

v současnosti před monstry, která

sami stvořili. Nebojí se jenom

o svou duševní integritu a schopnost soustředění, ale taky o demokracii, se kterou si může několik

málo globálních monopolů dělat

stále víc a víc. „Až ji ztratíme, poznáme to? A jestli to poznat nejde,

jak můžeme vědět, že už se to

nestalo?“ ptá se James Williams,