ČTENÁŘ @kasparek
KAŠPÁRKŮV
RADAR
Jak sociální média unášejí naši pozornost? Jak jim v tom
vycházejí vstříc tradiční redakce? A proč se tolik nenávidí lidé,
kteří toho mají tolik společného? Šéfredaktor webu
Finmag.cz vybírá, co mu uvízlo ve čtečce.
MICHAL KAŠPÁREK
PEKLO MALÝCH ROZDÍLŮ
Jak je možné, že se nacisté bez
potíží dokázali spolčit s Japonci,
docela jinou rasou s docela jiným
jazykem a docela jinými zvyky
– a zatím doma likvidovali Židy,
kteří byli od svých spoluobčanů
na pohled k nerozeznání? Proč
severoirští protestanti ze všech
lidí na světě tolik nenávidí zrovna severoirské katolíky? Hutuové
Tutsie? Kdokoliv v bývalé Jugoslávii kohokoliv dalšího v bývalé
Jugoslávii?
Psychiatr Scott Alexander si všímá
zajímavé dynamiky: lidé po celém
světě se nebývalým tempem učí
toleranci k cizím. Britové například
po staletích povyšování našli v srdci místo pro Iry a Sikhy. Zároveň
ale přežívá a v některých ohledech
snad i sílí nenávist k lidem, kteří
nejsou tak úplně naši, ale ani tak
úplně cizí. Kteří jsou „blízcí, ale
s malým rozdílem“. Například jen
jednomu procentu amerických
94
demokratů by dnes vadilo, kdyby si
jejich děti našly partnera jiné rasy
– zato skoro čtvrtinu by rozčílilo,
kdyby si přivedly republikána.
2009 a možnost posílat takové
„drobečky pozitivních emocí“
pomohla službu udělat extra návykovou.
Odtud se Alexander dostává k úvahám o povaze a mezích tolerance. Z několika dobrých postřehů
vyberme jeden: „Když se běloch
rozpovídá o tom, jak moc nenávidí
bílý borce, není v tu chvíli pokorný
ani sebekritický“ – protože tím
myslí bílé z druhého kmene čili
republikány.
Teď si ale Justin na svém notebooku zablokoval přístup na sociální sítě. Na telefonu si nechal
svým asistentem nastavit rodičovský zámek, aby se na ně nedostal ani tam. Chce tak uniknout
„chrastícím rolničkám pseudoštěstí“, které sám přivedl na svět.
I Can Tolerate Anything Except
The Outgroup
45 minut čtení
Googlujte: tolerate outgroup
ÚNOS DUŠÍ
Před deseti lety byl Justin Rosenstein členem malého týmu, který
vymyslel tlačítko „To se mi líbí“.
Tím začal Facebook doplňovat
příspěvky svých uživatelů v roce
Kromě Rosensteina vyzpovídal
Paul Lewis v reportáži pro deník
The Guardian i několik dalších
pionýrů sociálních sítí utíkajících
v současnosti před monstry, která
sami stvořili. Nebojí se jenom
o svou duševní integritu a schopnost soustředění, ale taky o demokracii, se kterou si může několik
málo globálních monopolů dělat
stále víc a víc. „Až ji ztratíme, poznáme to? A jestli to poznat nejde,
jak můžeme vědět, že už se to
nestalo?“ ptá se James Williams,