NIHILISMUS MĚ

UČÍ MILOVAT

Všichni nakonec umřeme v bolestech, opakuje hrdinka

románu Nejlepší kandidát. Podle jeho autora ale právě přes

tohle temné heslo vede cesta k naplněnému životu.

MICHAL KAŠPÁREK FOTO: RADEK MIČA

Pětatřicetiletý publicista a sociolog

Stanislav Biler o sobě dal loni vědět

dvakrát. Na začátku roku vyvolal

skandál příspěvkem do průvodce

Brnem a okolím. Nedaleké město

Kuřim v něm označil za „specifickou variaci pracovního tábora“

a o Blansku napsal, že z něj dýchá

„nicota, deprese a prázdnota“. Starostové dotčených měst si vynutili

nové vydání s vlastním komentářem.

V listopadu mu vyšel satirický

román Nejlepší kandidát. Očima

mladé asistentky Johany v něm

sleduje prezidentskou kampaň Jana

Nováka, blábolivého velkochovatele

drůbeže. Ten k nadšeným voličům

mluví ve slepičích podobenstvích.

Například: „Slepice chodí rozvážně

po světě a přemýšlí, co by sezobla.

Stará se o své děti a učí je, jak to

na světě chodí. Dokud není stará.

Její muž, kohout, se stará o celou

rodinu. Chrání to nejcennější, co

rodina má. Hnojiště. Dokud není

starý. Když spolu vychovají několik

generací kuřat, čeká je moudrost

stáří. Zasloužený odpočinek. Hospodář jim poděkuje za vše, co pro

něj udělali. Vzdá jim hold, chytne

je za nožky a rozmlátí jim hlavu

o šutr. Kohoutka si udělá na víně

a ze slepice uvaří třeba polévku.

Takový je život.“

prakticky není možné někoho o něčem přesvědčit. Pár lidí sice ještě

váhá, jestli půjdou doleva, nebo

doprava, a dokud o tom přemýšlejí, ovlivnit je můžeš. Ale někomu,

kdo adoruje Jany Nováky, nemůžeš

vysvětlit, že to jsou blbci.

Jaký má smysl psát satiru, když

ji realita předbíhá? Tvůj nejlepší

kandidát Jan Novák je blbec, ale

někteří noví poslanci jsou větší.

Taky jsem to psaní bral jako závazek vůči lidem, jejichž vzkazy v lahvi mi pomohly přežít pubertu. Bez

internetu to znamenalo jen tradiční

média. Časopis Živel a televizní

pořad Paskvil pro mě byly na vesnici

všechno. Třeba moje kniha taky

někomu pomůže zjistit, že v tom

není sám.

Stejně se můžeš ptát, jestli má

cenu psát tragédie, když je na světě

tolik neštěstí. Smysl to má. Jednak

spousta lidí nevidí, že je něco směšné, dokud jim to neukážeš. Jednak

to má terapeutický účinek pro ty,

kteří to vidí taky. Zjistí, že v tom

nejsou sami.

Takže jsi při psaní doufal, že

otevřeš oči někomu, kdo fandí Novákům? Nebo je to vzkaz v lahvi

pro lidi, jako jsi ty?

Nedá se přehlédnout tvoje posedlost městy jako Blansko nebo

Jeseník. Skoro to vypadá, že se

jim vysmíváš. Není to od vysokoškoláka žijícího ve velkém městě

nefér? Představ si, že by se nám

sem přijel posmívat Švéd za to,

jak žijeme.

Spíš je to ten vzkaz v lahvi. Za roky

psaní komentářů jsem si všiml, že

To by bylo super, smál bych se

s ním.

45