Zatímco Berounu vládl jako starosta
čtyři volební období, post ministra
kultury udržel jen rok a pět měsíců.
Jiří Besser ve vysoké politice není
už čtyři roky, kultuře se ale věnuje
dál. Ve společnosti Voice of Prague
pomáhá vést rádio Classic Praha,
pořádat koncerty českých hudebníků a také organizovat ceny klasické
hudby Classic Prague Awards.
Dodnes mi není jasné, proč jste
se stal v Nečasově vládě právě
ministrem kultury. Stomatolog,
podnikatel, sportovní funkcionář
a dlouholetý starosta Berouna…
Všechno se tehdy seběhlo hrozně
rychle. Po šestnácti letech starostování v Berouně jsem se nechal
zlákat na kandidátku topky, se kterou to tehdy Starostové a nezávislí
táhli. Hned v pondělí po úspěšných
volbách jsme seděli na výkonném
výboru a řešili, že bychom měli
dostat nějaké ministerstvo. Moje
pozdější nástupkyně na ministerstvu
kultury Alena Hanáková navrhla,
abych do vlády šel já, protože jsem
byl nejzkušenější.
To jste řešili, kdo z vás půjde
do vlády, i když jste nevěděli,
o jaké ministerstvo půjde?
Celou dobu jsme počítali, že to bude
ministerstvo pro místní rozvoj. To
by dlouholetému komunálnímu
politikovi slušelo. Pak ale lidi z topky
přišli s tím, že to bude kultura. Tvrdili, že na ministerstvo chtějí někoho
manažersky zdatného, kdo bude
zároveň rozumět památkové péči.
Takže jste se nechal přesvědčit…
Řekl jsem, že si to nejdřív potřebuju
rozmyslet. Dělal jsem tehdy šéfa čes-
kého inline hokeje a zrovna jsem
odjížděl na pár dnů do švédského
Karlstadu na mistrovství světa
a zasedání mezinárodní federace.
Po prvním prohraném zápase jsme
seděli s vedením týmu na večeři
a povídali si o tom, co nás čeká
dál. Před půlnocí mi začal zvonit
telefon. Pozdravil z něj Mirek Kalousek: „Hezký večer, pane ministře
kultury.“
Nelituju ničeho, co jsem v životě
udělal. Celá ta kauza kolem bytu
na Floridě byla hloupost. Koupil
jsem ho naprosto transparentně
za peníze z České spořitelny. Pořád
si stojím za tím, že otázky v poslaneckém majetkovém přiznání
nedávají smysl a jsou špatně
formulované. Každopádně celé tři
roky ve Sněmovně pro mě byly
obrovská škola.
Ministerstvo pro místní rozvoj bylo
opravdu bez šance?
V čem konkrétně?
Topka měla jasně dané, která
ministerstva chce v koaliční vládě
dostat. To se jí povedlo, ale pro
další vyjednávání už nebyl prostor.
Místní rozvoj nakonec dostaly naprosto nepochopitelně Věci veřejné
a ministra šel dělat Kamil Jankovský, obchodník se zdravotnickým
materiálem.
Pořád jste mohl říct, že na kulturu
nepůjdete.
Co si budeme namlouvat, každý
chlap je ctižádostivý a svým způsobem ješitný. Taková nabídka se
prostě neodmítá. Navíc to kolegové
odůvodňovali tak, že chtějí na ministerstvu udělat pořádek po ekonomické stránce, že chtějí zlepšit
památkovou péči a sladit ji se stavebním zákonem. A taky bylo potřeba
skoncovat s mezinárodní ostudou:
byli jsme jedinou postkomunistickou zemí, která se ještě nevyrovnala
s církví. Na to všechno jsem si věřil.
Ve funkci jste nakonec vydržel jen
rok a půl a po aféře s nedostatečným majetkovým přiznáním jako
ministr skončil. Nelitujete zpětně,
že jste se rozhodl jít do vysoké
politiky?
Měl jsem šanci nahlédnout, jak
vysoká politika funguje. A zároveň si
uvědomit, že není o co stát. Z komunální úrovně jsem byl zvyklý, že
se lidi chovají pragmaticky. I když
jsem na berounské radnici jednal
se zástupci opozice, pořád tam byl
společný zájem na rozvoji města.
Ve Sněmovně ale každý hraje sám
na sebe, často úplně iracionálně.
Musíte si zvyknout, že vám klacky
pod nohy házejí členové vlastní
koalice. Nečasova vláda nedokázala
táhnout za jeden provaz. Když se
pak v srpnu 2013 Sněmovna rozpustila, byl jsem rád, že je ta agonie
u konce.
Jak jste se pak dostal do Voice of
Prague a ke klasické hudbě?
Hodně poslanců bylo vyplašených z toho, co budou do voleb
dělat a jestli se dostanou zpátky
do Sněmovny. Já měl jasno, že už
kandidovat nechci. Hned druhý
den po rozpuštění Sněmovny jsem
obnovil živnost a pak si dal pár
měsíců na rozmyšlenou, čemu se
budu naplno věnovat. Na přelomu
roku se mi ozval Petr Stuchlík, se
kterým jsem se znal přes svého syna.
Říkal, že koupil rádia a že by byl rád,
kdybych mu s tím pomohl.
55