NA CESTĚ @Tlachova_CT
Když lidé v roce 2014 utíkali před
Islámským státem, netušili, že v horách
budou muset přečkat víc než tři roky.
RICHARD
BOUDA
(39)
FILIP
HABRMAN
(36)
Fotí jako dobrovolník pro Charitu.
Kromě Kurdistánu dokumentoval
taky situaci na Ukrajině a v Moldavsku nebo doprovázel uprchlíky
na balkánské cestě. Trénuje aikibudo a věnuje se speleologii. Byl
hned u několika objevů, například
ve Venezuele se mu podařilo s týmem kolegů najít největší křemencovou jeskyni na světě. Jako první
prozkoumali i desítky kilometrů
jeskyní v Íránu nebo na Balkáně.
Koordinátor humanitární pomoci
Diecézní charity Brno. Na své vůbec
první lékařské misi byl v roce 2004,
teď už má za sebou mise ve zhruba
dvacítce států, mj. v Etiopii, Indii,
na Ukrajině nebo na pákistánských
hranicích. Kromě toho pracuje
v Národním divadle Brno, kde má
na starosti dramaturgii a produkci
koncertů. Před rokem například
do Janáčkova divadla dostal skladatele Gorana Bregoviče.
Zároveň Filip přiznává, že po referendu začal do všeho víc vstupovat Irák. Ale i irácké ministerstvo
zdravotnictví má prý jak na stavbě
nemocnice, tak na jejím udržení
obrovský zájem. „Další podmínka je
pro nás smlouva. Rozhodně se nebudeme spoléhat jen na podání rukou. Mezi lidmi tu sice platí, že když
někdo nesplní daný slib, totálně se
vyobcuje ze společnosti, nerad bych
na to ale spoléhal. Všichni donátoři
potřebují jistotu, přestože mě Kurdové několikrát přesvědčili o tom, že
co řeknou, to opravdu platí.“
pomáháme i za hranicemi země
a i za hranicemi Evropy. Beru to
jako projev vděku za to, že jsem
součástí té bohatší a klidnější části
světa,“ přibližuje Filip svoje úvahy.
JÍT ŠTĚSTÍ NAPROTI
V Česku musí Filip i Richard
dokola odpovídat na otázky, proč
se rozhodli pomáhat tak daleko
od domova. I u nás jsou přece tisíce
lidí, kteří by si pomoc zasloužili,
nebo by ji minimálně potřebovali.
„Stále dokola opakuju, že Diecézní
charita pomáhá převážně v Jihomoravském kraji. Ale současný svět
nás nenechává chladnými, proto
76
„Představte si, že se najednou
ocitnete v zemi, kde ještě nedávno
zuřily boje. Víte, že dokumentujete místa, o kterých uprchlíci
na takzvané balkánské cestě mluvili
jako o svém domově. Vidíte tisíce
těch, kteří před pár lety spokojeně
bydleli v nádherném městě, jak
musí po napadení Islámským státem žít vysoko v horách ve stanech,“
vzpomíná Richard, co zasáhlo jeho.
„Nejhorší je to, že přijdou v mžiku
o všechno, aniž by za to mohli.
Ocitnou se v provizoriu, a jen
pokud mají obrovské štěstí, můžou
se vrátit zpátky do míst, kde žili původně,“ bere si slovo Filip. A právě
tomu štěstí chce spolu s Richardem
jít naproti.
Autorka je redaktorka zpravodajství ČT.