EDITORIAL @ondrejtuma

KOUZELNÉ

KOSTKY

ONDŘEJ TŮMA

šéfredaktor

Komické skákání na jedné noze

doprovázené mácháním rukama

a klením. Tenhle „rituál“ si čas

od času střihne každý rodič, který

nerozvážně obdaroval svou ratolest

stavebnicí Lego. Palčivá bolest se

po našlápnutí umělohmotné kostičky rychle mísí s pocitem totální

beznaděje, protože moc dobře víme,

že nejde o první ani poslední past,

kterou na nás malý nezbedník

nastražil.

Podobná podlost navíc bývá posledním hřebíčkem do rakve naší

představy o klidném, pohodovém

a optimistickém rodiči, který vyřeší

každý problém důstojně a s chladnou hlavou. V kombinaci s nekonečným uklízením a chronickým

nevyspáním z nás snadno může

udělat nevrlé morousy. Zkrátka,

není pochyb o tom, že by Lego

a všechny jeho obdoby měly být

zařazeny mezi zbraně hromadného

ničení.

I když by se to mohlo zdát, v barevných kostičkách z akrylonitrilbutadienstyrenu nevidím synonymum

pro utrpení. Mají pro mě i jinou

symboliku – mnohem důležitější…

Hrozně rád pozoruju svého dvouletého syna, jak si hraje s kostkami stavebnice. Jak z nich zkouší

postavit co nejvyšší věž, jak se snaží

co nejrychleji zbořit tu moji, jak

s nadšením vytváří konstrukce, nad

kterými by žasli i Gaudí a Calatrava (aspoň v mých neskromných

představách), a jak se neúspěšně,

ale s o to větším zápalem, pokouší

spojit dílky, které do sebe nepasují.

Dětská imaginace, kreativita,

bezstarostnost a schopnost užívat

si přítomnost dospělým často

zoufale chybí. Až moc se zabýváme

„kostičkami lega“, které nám život

hází do cesty. Někdy přitom není

na škodu dívat se na svět dětskou

optikou.

Že se to může vyplatit, vás v aktuálním vydání Finmagu přesvědčí šéfkuchař Přemek Forejt. Ten

o sobě v titulním rozhovoru tvrdí,

že se pořád cítí jako děcko. Jsem

přesvědčený, že to je jeden z důvodů jeho úspěchu.

Dětský sen si plní také český kouzelník Ondřej Pšenička, který se

svými speciálními kartami dobývá

Ameriku. Přečíst si o něm můžete

v rubrice Byznysplán. V časopise

je toho ale mnohem víc – o dětech

i o úplně jiných věcech. Věřím, že

vás bude čtení bavit.