Vyrostli v ústavu, kde je za projevy sexuality trestali

a tlumili léky. Nebo jsou na vozíku a nedaří se jim

najít vztah. I lidé s postižením ale potřebují

sexuální prožitky.

Petrovi je čtyřicet šest, žije na vesnici, kousek od Kroměříže. Na vozíku

je od dětství. „Nebylo to vrozenou

nemocí ani následkem úrazu, ale

chybou lékařů při porodu. Netušili,

že jsme v maminčině břichu dva.

Napřed přišla na svět sestra a až

po nějaké době zjistili, že tam jsem

ještě já. Spěchali, aby mě dostali

ven, kolem krku se mi zamotala

pupeční šňůra a trochu mě přiškrtili.

Tím se mi poškodil mozek, v celém

těle mám svalové křeče, neudržím

rovnováhu.“

Vždycky toužil po vztahu. „Chtěl

jsem taky poznat, jaké to je, mít

u sebe krásnou ženu, které bych se

mohl dotýkat, hladit ji, konečně zažít

trochu erotiky, jako to zažívají zdraví

lidé.“ Partnerku si ale nikdy nenašel.

Když v Česku před třemi lety začalo

pracovat pět sexuálních asistentek

speciálně vyškolených pro práci

s hendikepovanými, neváhal. Asistentka ho navštěvuje jednou měsíčně. „Umožňuje mi prožívat krásné

chvíle a můžu si s ní taky o čemkoli popovídat. Přinesla mi aspoň

trochu radosti. Nevěřil bych tomu,

ale opravdu zlepšila kvalitu mého

života. Cítím se fyzicky a hlavně

psychicky mnohem líp.“

BOŘENÍ HRÁZÍ

O sexualitě lidí s hendikepem

panuje spousta mýtů. „Buď že jsou

úplně asexuální a sexuální prožitky

nepotřebují, nebo že jsou naopak

hypersexuální. Pravda není ani

jedno,“ je přesvědčená terapeutka

a spoluzakladatelka spolku Freya

Lucie Šídová, která stála u zrodu

sexuální asistence v Česku. Vedla

SEXUÁLNÍCH

ASISTENCÍ

POSKYTLO LONI

V ČESKÉ REPUBLICE

PĚT PROFESIONÁLEK.

EROTICKÉ SLUŽBY

A PORADENSTVÍ NABÍZEJÍ

LIDEM S HENDIKEPEM

I SENIORŮM.

organizaci Rozkoš bez rizika, která

v roce 2015 v průlomovém projektu Právo na sex vyškolila prvních

pět profesionálek. Zkušenosti čerpala hlavně z Německa a Švýcarska.

Každá z adeptek vyplnila dotazník

a prošla podrobným pohovorem.

„Podstatné bylo, aby je nemotivovaly jen peníze, aby pro ně ta práce

měla přesah. A aby měly vyřešenou vlastní sexualitu. Vybírali jsme

z žen, které jsme znali a věřili jim.“

Většina měla zkušenosti s poskytováním placeného sexu, další se

věnovaly tantře a masážím. Všechny už někdy pracovaly s člověkem

s hendikepem. Dnes v sexbyznysu

nepůsobí ani jedna.

Začátky byly krušné. „Ta služba

byla nová a kontroverzní. Čelili

jsme tlaku společnosti, která čekala

na každou chybu.“ Na podzim 2015

Ministerstvo vnitra konečně vydává

posudek, že je projekt v souladu

s trestním právem, sexuální asistentky můžou projít kurzem a pustit se do práce. Jen pozor na paragraf kuplířství.

Asistentky pracují samy na sebe,

na živnosťák. Know-how a rady

jim poskytuje spolek Freya. Některé

nabízejí jen poradenství, masáže,

nácvik masturbace a společné

používání erotických pomůcek,

jiné neodmítnou ani pohlavní styk.

Etický kodex, při zachování vzájemného respektu, žádnou praktiku

nevylučuje.

USPOKOJIT NA MAXIMUM

„Jsem blondýnka plných tvarů,

s velkými prsy,“ představuje se

klientům osmatřicetiletá Diana

61