ČTENÁŘ @kasparek

KAŠPÁRKŮV

RADAR

Lidstvo čelí největšímu riziku vyhlazení v historii,

z hudby se stává tupá kulisa, rasismu nerozumíme

a demonstrace v ulicích nikam nevedou.

MICHAL KAŠPÁREK

OPRAH PROTI VĚDĚ

Když moderátorka talk show

a podnikatelka Oprah Winfreyová

na začátku ledna přebírala Zlatý

globus za celoživotní dílo, pronesla

emotivní děkovnou řeč, po které

liberální američtí komentátoři

sborově vydechli: To by byla prezidentka!

Spisovatel Kurt Andersen vyjadřuje

v kritické rekapitulaci její kariéry

opačný názor: Winfreyová není

řešením současných problémů,

ale jednou z jejich příčin. Od osmdesátých let si do svých show zve

šarlatány a ezoteriky, kteří nacházejí řešení medicínských, psychologických, a v důsledku i politických

problémů v krystalech, vesmírných

energiích a dalších obskurních kultech. „Nejrůznější výmysly, které

propagovala ve svém každodenním

televizním pořadu s 12 miliony

věrných diváků, svém časopise,

na svém webu a na své kabelovce

možná nejsou tak nebezpečné jako

konspirační teorie šířené Donaldem

86

Trumpem. Po tři dekády ale byla

jedním z hlavních strůjců odvratu Američanů od rozumu a vědy

a jejich příklonu k magickému

myšlení.“

ho společného jmenovatele? Odpověď publicistky Liz Pellyové už asi

uhádnete sami. Jen bych namítl:

bylo to v éře rádia lepší?

Oprah Winfrey Helped Create

Our American Fantasyland

20 minut čtení

15 minut čtení

The Problem with Muzak

Googlujte: problem muzak

Googlujte: Oprah fantasyland

MURDERISMUS

HUDBA JAKO WALLPAPER

Často je slyšet žehrání na to, že

Spotify a další levné streamovací

služby odírají hudební vydavatelství a potažmo hudebníky o příjmy z prodejů alb. Je tu ale ještě

problém – tentokrát estetický. Cesta

nové hudby k posluchačům vede

přes úzké hrdlo doporučujících

algoritmů a populárních playlistů.

K nejoblíbenějším z nich patří ty,

které uživatelům vyhrávají nekonečný proud nerušivé hudby na pozadí. Jakou šanci mají originální

a posluchačsky náročné autorské

výpovědi ve světě playlistů „Piáno

na pozadí“, útočících na nejmenší-

Kde přesně leží hranice mezi

rasismem, lhostejností a pragmatismem? Projevuje rasismus starosta,

když škrtne nejméně vytíženou

autobusovou linku, která jezdí

ausgerechnet do čtvrti obývané

etnickými menšinami? Aktivistka,

která chce národnostně homogenní

státy a na svém cíli spolupracuje

s příslušníky jiných národů? A co

gay podporující zákaz imigrace

ze společností vyznačujících se

homofobií?

Blogger-psychiatr Scott Alexander

si v provokativním článku uvozeném těmito otázkami všímá, že

různé lidi vedou k chování obecně