ČTENÁŘ @kasparek
KAŠPÁRKŮV
RADAR
Lidstvo čelí největšímu riziku vyhlazení v historii,
z hudby se stává tupá kulisa, rasismu nerozumíme
a demonstrace v ulicích nikam nevedou.
MICHAL KAŠPÁREK
OPRAH PROTI VĚDĚ
Když moderátorka talk show
a podnikatelka Oprah Winfreyová
na začátku ledna přebírala Zlatý
globus za celoživotní dílo, pronesla
emotivní děkovnou řeč, po které
liberální američtí komentátoři
sborově vydechli: To by byla prezidentka!
Spisovatel Kurt Andersen vyjadřuje
v kritické rekapitulaci její kariéry
opačný názor: Winfreyová není
řešením současných problémů,
ale jednou z jejich příčin. Od osmdesátých let si do svých show zve
šarlatány a ezoteriky, kteří nacházejí řešení medicínských, psychologických, a v důsledku i politických
problémů v krystalech, vesmírných
energiích a dalších obskurních kultech. „Nejrůznější výmysly, které
propagovala ve svém každodenním
televizním pořadu s 12 miliony
věrných diváků, svém časopise,
na svém webu a na své kabelovce
možná nejsou tak nebezpečné jako
konspirační teorie šířené Donaldem
86
Trumpem. Po tři dekády ale byla
jedním z hlavních strůjců odvratu Američanů od rozumu a vědy
a jejich příklonu k magickému
myšlení.“
ho společného jmenovatele? Odpověď publicistky Liz Pellyové už asi
uhádnete sami. Jen bych namítl:
bylo to v éře rádia lepší?
Oprah Winfrey Helped Create
Our American Fantasyland
20 minut čtení
15 minut čtení
The Problem with Muzak
Googlujte: problem muzak
Googlujte: Oprah fantasyland
MURDERISMUS
HUDBA JAKO WALLPAPER
Často je slyšet žehrání na to, že
Spotify a další levné streamovací
služby odírají hudební vydavatelství a potažmo hudebníky o příjmy z prodejů alb. Je tu ale ještě
problém – tentokrát estetický. Cesta
nové hudby k posluchačům vede
přes úzké hrdlo doporučujících
algoritmů a populárních playlistů.
K nejoblíbenějším z nich patří ty,
které uživatelům vyhrávají nekonečný proud nerušivé hudby na pozadí. Jakou šanci mají originální
a posluchačsky náročné autorské
výpovědi ve světě playlistů „Piáno
na pozadí“, útočících na nejmenší-
Kde přesně leží hranice mezi
rasismem, lhostejností a pragmatismem? Projevuje rasismus starosta,
když škrtne nejméně vytíženou
autobusovou linku, která jezdí
ausgerechnet do čtvrti obývané
etnickými menšinami? Aktivistka,
která chce národnostně homogenní
státy a na svém cíli spolupracuje
s příslušníky jiných národů? A co
gay podporující zákaz imigrace
ze společností vyznačujících se
homofobií?
Blogger-psychiatr Scott Alexander
si v provokativním článku uvozeném těmito otázkami všímá, že
různé lidi vedou k chování obecně