ROZHOVOR

Investujete do akcií dlouhodobě,

nebo spíš spekulujete v krátkém

časovém horizontu?

Je tu tříletý daňový test, takže

z mého pohledu nemá smysl investovat krátkodobě. To se člověk utopí

Přeje štěstí připraveným, nebo je to

jen prázdná fráze?

spousta dalších lidí, ale moje texty

za mě nikdo nenapíše.

Většina lidí, která něčeho dosáhla,

musela mít v životě štěstí. Už jen

v tom, že je neokradli obchodní

partneři, že nebyla nespolehlivá

Dokázal byste si představit, že byste

v příštích volbách kandidoval na prezidenta?

Ptám se sám sebe, co by muselo přijít, abych se

vzdal písniček a věcí, kterým se tak rád věnuju.

v daních a v kumulovaných transakčních nákladech. Beru to tak, že si

vybírám firmy, o kterých se domnívám, že budou prosperovat a vyplácet slušnou dividendu. V tomhle

smyslu se mi dosud na pražské burze

nejlépe osvědčil poměrně nenápadný Pegas.

Říká se, že Češi mají rádi hazardní

hry. Proč tolik spoléháme na to, že se

k nám přikloní štěstěna a zbohatneme bez práce a větších zásluh?

Podle mých zkušeností nejsou

v tomhle ohledu Češi anomálií.

Daleko víc se sází třeba v Austrálii

a hlavně v Asii. Jednou jsem byl

v Hongkongu na dostizích a to místní hráčské zanícení bylo něco absolutně nepředstavitelného i pro mě.

Odhlédnuto od intenzity je ovšem

sázení antropologickou konstantou.

Lidi sázejí právě proto, že výhra

není – přinejmenším podle funkcionální racionality Západu – zasloužená. Když to trefíte, máte ten zvláštní

pocit, že jste vyvolení nějakou

vyšší mocí.

16

legislativa, že nevypukla válka, a tak

podobně. Štěstí ale musíte jít vždycky naproti. Musíte si najít cíl a ten se

pak snažit naplnit. Když se budete

válet doma na gauči před televizí,

tak si na vás štěstí nesedne.

Nevím, proč bych měl trávit odpoledne přijímáním pověřovacích listin

například od ghanského ambasadora

a večery na vlhkém zámku, když

můžu dělat koncerty, produkovat

alba a setkávat se s lidmi jako rovný

s rovnými. Může ale přijít situace,

kdy se podívám na kandidáty a něco

se ve mně zlomí. Když uvidím, že je

tam Škromach, Veleba, Bobošíková

a nějaký člověk, který je sice slušný,

ale víme o něm, že ho tam dosadil a platí pan Babiš, tak si možná

řeknu, jestli tohle má být opravdu

všechno… Pak se mě zeptejte.

A nerýsuje se právě teď taková

situace?

Na rozdíl od mnoha úspěšných

podnikatelů a umělců jste se nikdy

nehrnul do politiky. Proč?

Věřím, že ne. Doufám, že se najdou

vzdělaní a kvalitní lidé, kteří do toho

půjdou.

Nikdy jsem nebyl člen žádné politické strany a ani nebudu. Nechci část

své odpovědnosti delegovat nějaké

vyšší entitě. Pojem „dobrá parta“,

základ „partaje“, je pro mě hrozivý.

Člověk dělá to, co by jinak nedělal,

protože parta-partaj to tak chtěla.

Například?

Opravdu jste nikdy neměl potřebu

aktivněji zasáhnout do politického

dění?

Ne. Zároveň ale neříkám, že to

nikdy nepřijde. Záleží na osobní

a společenské situaci. Ptám se sám

sebe, co by muselo přijít, abych se

vzdal písniček a věcí, kterým se tak

rád věnuju. V politice může působit

Je to ještě hrozně daleko. Mně by

po těch zkušenostech už opravdu

stačil i nezávislý, vysokoškolsky

vzdělaný člověk, který bude umět

plynně anglicky, nebude udílet

nehorázné abolice, znejišťovat

českou politiku jinak koncipovanou

agendou, udělá něco s Lety a dalšími

kostlivci, bude se ke všem občanům

bez rozdílu chovat s respektem,

a dá-li Bůh, tak přispěje k přesvědčení všech českých občanů, že jako

jednotlivci i jako pospolitost máme

na víc, než jsme kvůli vlastní malověrnosti dokázali dosud.